Rok

Den poté

Raději bych se už nikdy neprobudila, říkám si proč já, proč zrovinka já.
Kolik smůly jsem celé ty roky měla, a později se dozvím že mám před sebou poslední rok svého života ? Kdo ví jestli najdeme vhodného dárce co by mi daroval ty 3 orgány, vždyť jak sám říkal doktor je to skoro nemožné.
A ikdyby to bylo možné kdo ví, jestli by je moje tělo přijalo.
Když mi to včera doktor sdělil, nevěděla jsem co dělat, podali mi nějaké léky a asi i něco na uklidnění, jelikož si už skoro nic z nemocnice nepamatuji. Teď je ráno já jsem doma ve svém pokoji a doufám že to stále je jen zlý sen.
Zatím se s tím nikomu svěřovat nebudu, a rodiče to taky nebudou nikomu jak je znám rozhlašovat, proč taky. Vždyť jejich dcera pomalu ale jistě ztrácí naději na to aby mohla žít.

Přišla mi textovka

"Proč nejsi ve škole ? Nikdy nechybíš " ptá se s obavami  Jess neboli Jessie tvá nejlepší kamarádka

Čteš si textovku od Jess sejdeš z pokoje dolů do koupelny, a slyšíš zvuky, zvuky kroků blížících se k tobě.

" Ahoj Mel, poslyš volali jsme do školy s otcem a ukončili jsme tvé studium na neurčito "

" Díky mami "

Osprchuješ se, umyješ si zuby a zajdeš do kuchyně si něco vzít k snědku.
Poté si sedneš do obýváku a zapneš kabelovku. Odepisuješ pomalu Jess.

" Víš už do školy nedojdu, odhlásila jsem se "

" Jak jako nedojdeš ? Jako že už nikdy ?! "

" Ne, promiň "

" Cože ? a proč ? "

Na tohle už odvahu nemáš jí to napsat, a chceš si to nechat vše v hlavě uležet než se jí s tímhle svěříš. Přemýšlíš co by jsi teď měla dělat, tvoji rodiče sou podnikatelé. Teď ale místo práce řeší moje zdraví, a vhodného dárce. Dělají co můžou a já ani nevím co bych měla dělat já. Zalézt do svého pokoje a brečet celé dny, nebo co mám vlastně dělat ?
Čím déle nad tím přemýšlíš tím víc se ti slzy derou do očí.
Já nevím ! Ksakru se vším !
Jdeš si vzít do pokoje předepsané antidepresiva jelikož to nezvládáš. Ulehneš do své postele a po chvíli usneš.
Za dvě hodiny slyšíš jak ti vyzvání tvůj telefón a volá ti máma, že jsou na cestě do města jestli náhodou něco nechceš. Poděkuješ jí ale nemáš na nic chuť.

Po chvíli ležení v posteli a koukání do prázdna uslyšíš zvonek. Že by zapoměli na klíče ? To jim není podobné. Seběhneš po schodišti dolů a otevřeš hlavní dveře, vidíš tam stát mladého kluka zhruba ve tvém věku, je pěkný pomyslíš si. Kouká na tebe tím milým úsměvem, a ty jeho krásné modré oči tě úplně zhypnotizují. Má hnědé vlasy, a je celkem vysoký.

" Ahoj, Já jsem Jeff, jsme vaši noví sousedé, přišel jsem se představit, jen moji rodiče bohůžel museli rovnou do práce. Tak bohůžel jsem tu jen já, a ty se jmenuješ jak jestli se mohu zeptat ? "

O čem to ksakru přemýšlím ?!

" Ahoj v pořádku, já jsem Melanie, klidně mi můžeš říkat Mel "

" Mohli bychom být přáteli, jen zítra už nastupuji bohůžel na školu, ty chodíš do jaké ? "

" Já bohůžel od dnes už školu ukončila "

" Áha " podivně se na tebe zatváří, asi se chce zeptat proč, ale nechce tě zřejmě otravovat protože řekne

" Dobrá tedy tak se doufám brzy znovu uvidíme, měj se hezky Mel " usmějě se a odkráčí pryč

Na co to ksakru jako myslím ? Nemohu se zamilovat, nechci někoho potom ranit, to přece nemůžu ! Zapomeň na to Mel !

___
Později toho dne ti volá tvá nejlepší kamarádka Jess, ach jo povzdechneš si co teď ? No vzít bych jí to už měla.

" Ahoj Jess "

" Ahoj Mel, prosímtě co se to s tebou děje ? "

" Víš Jess nechci to teď řešit prosím, pochop mě "

" Dobře Mel až si o tom budeš chtít promluvit ozvi se mi, a opravdu už do školy nepříjdeš ? "

" Ne, bohůžel "

" Ale ve měste jsi a zůstaneš ne ? "

" Ano, to ano "

" Dobrá, můžeme se teda pak někde sejít když budeš chtít "

" Dobře uvidíme, teď musím jít promiň "

" Dobře ahoj Mel ! "

" Ahoj "

Zavěsíš a přemýšlíš že i tak se tě na to bude chtít znovu v nejbližší době zeptat, a nevíš jak se této konverzaci vyhneš. Budu to muset nějak vymyslet, nechci aby jí to zničilo.

___
Později toho dne, jsi natolik unavená a máš bolesti, jdeš si tedy pomalu lehnout do postele a zkusit usnout.
V té chvíli si uvědomíš že myslíš na Jeffa, byl opravdu pohledný, ale tohle by odemě nebylo pěkné, nechci mu ublížit vypadal moc mile, nezasloužil by si to.
Zakroutíš hlavou, uložíš se na stranu a pomalu usínáš.

Děkuji za přečtení 😊

Za chyby se moc omlouvám 🙏

Anti ✌