Rok

My

Ráno bylo ponuré.

Dnes není moc hezky jako včera. Nasnídáš se a přemýšlíš co vlastně budeš dnes dělat, je víkend a ty nemáš v plánu nic co by jsi mohla dělat. Sedneš si k televizi a zapneš si nějaký film, který jsi viděla už tolikrát že si pamatuješ z něj každé slovo.

Pomalu cítíš jak je tvoje tělo unavené a padá ti lehce hlava na gauč, v tu samou chvíli zazvoní někdo na venkovní dveře.

" Ahoj Mel "

Jeff?! Bože cítím se trapně, jsem tu jen v ležérním tričku a teplácích.

" A-ahoj Jeffe, co tu děláš ? "

" Chtěl jsem tě pozdravit a napadlo mě že bychom mohli spolu zajít na procházku, a vzít s sebou Lily "

Jakmile to dořekl Lily se rozběhla za tou osobou co vyslovil její jméno, takže za Jeffem. Jeff se s ní okamžitě začne mazlit. A Lily se rozvalí na záda aby dala najevo že chce pohladit i na bříšku.

" Lily, ty herečko nechej Jeffa "

" Né to je v pohodě mě to nevadí "

" Můžeme teda jít " řekne

" Jo jasně, dej mi minutku jen se obleču "

Kráčíte jako minule vedle pole stejnou cestou. Jeff z ničeho nic začne.

" Mel, napadlo mě že bych mohl být já tvým dárcem, zašel bych k lékařům aby zhodnotili jestli ti já mohu být vhodným dárcem "

Máš sucho v ústech a nevíš co říct.

" Chci to udělat, vím že jsi mě nežádala ani nic jiného, jen prostě chci "

" Jeffe, tohle po tobě chtít nemůžu "

" To je v pořádku Mel, chci ti pomoct, každý by to udělal "

" No, každý se na mě akorát vyprdnul, nikdo okrem tebe se nenabídl sám, vážím si toho, ale nemyslím si že to výjde "

" Uvidíme "

Už pár hodin se procházíte a povídáte si, zastavíš se zadíváš se na západ slunce Jeff se zastaví hned po tobě co zjistí že stojíš na místě a koukáš do zářícího slunce. Vrátí se k tobě, postaví se těsně naproti tobě, a kouká ti do očí, vaše rty jsou nebezpečně blízko, a ty ucítíš jeho teplý dech na své tváři. Ve chvíli kdy se začne pomalu přibližovat tě jeho kšiltovka jemně ťukne do čela. Zasmějete se. Ale nic dalšího se už nestane.
Oba jste v rozpacích, a Jeff navrhne že by jste už měli pomalu jít na zpět domů. Přikývneš.

Jakmile jste u vašeho domu tak řekne.

" Mel, zítra půjdu na testy, aby jsme co nejdříve věděli jestli ti tedy mohu být dárcem "

" Jeffe, strašně ti děkuji, nemám jít s tebou ? "

" Ne, to ne, už tak budu celkem nejsvůj z toho všeho, akorát bych byl ještě víc v rozpacích kdyby jsi tam byla i ty "

Z ničeho nic se zasekne a kouká na tebe.

" Cože ? "

" Ehm no, Mel dělám to pro tebe, protože chci aby jsi žila, aby jsi tu byla, semnou "

" Jeffe? "

" Mel, miluji tě "

Koukáš na něj s nechápavým výrazem.

" Nechci aby jsi odešla, jsi milá dívka chci aby jsme byli jednou My někdy, v budoucnu "

Usměje se na tebe, a ty se usměješ na něj. Dostala jsi naději, a k tomu tě miluje někdo kdo ti chce zároveň i pomoct.

" Jeffe, nevím jak ti poděkovat, jsi moje naděje víš, byla jsem napokraji zhroucení, nevěděla jsem co dělat, ale ty jsi mi dal naději že budu moct ještě žít. "

Skoro se rozpláčeš.
Jeff tě chytí za boky a řekne.

" Někdo jako ty si zaslouží žít, vyčítal bych si do smrti kdybych ti nepomohl pokud bych mohl, jsi jedinečná dívka "

Nevíš ani co máš na tohle pořádně říct, jen se opřeš o jeho rameno a on tě obejme.

" Vidíš já ti říkal že se ti moje objetí zalíbí "

Se slzami v očích se zasměješ.

" Měl jsi pravdu, pomáhá to "

Jakmile tě pustí z objetí políbí tě na čelo, usměje se na tebe a odchází směrem domů.
Zas ta sladká vůně, nemůžu se jí nabažit. Jeff je moje naděje na všechno.

A chci aby jsme jednou mohli být My přeji si to, doufám že moje naděje nebude zbytečná.

Děkuji za přečtení 😊

Za chyby se moc omlouvám 🙏

Anti ✌

Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu ráda 🙏