Po tom to nabralo rychlí spát o ničem fakt zajímavým jsme se nevbavyly a tak mě jen vyprovodil ven a já oděla. Když jsem se rána vzdudila byla ve vzduchu divná atmosféra ale mám dne volno tak jsem se rozhodla to ignorovat. Oblaka jsem si kraťasy a tílko a přes to jsem hodila jisku. Vzala jsem si kabelku a sluneční brile a šla. Na chodbě nikdo nebil to je vzácné ale mám volno. A vyšla jsem z velitelství. Rozhodla jsem se že půjdu pježky bylo hesky. Dala jsem si sluchátka a šla do obchodu abych nekoupila vjeci pro zvířata. Vyte dnes jsem se rozhodla jít pomoc do útulku za holkama. Když jsem šla poté ulich tak jsem si všimla že se namě ňak moc lidí dívají. Jsem špinavá? pomyslela jsem si. Koukla jsem na sebe jestli nejsem špinavá ale nic i jsem si k sobe přivonela jestli třeba nesmrdim ale ne. To se mi nelíbí pomislala jsem si a krok zrychlila to sama jsem měla v obchodě. Já vím že teď hysterčim že to nic není ale já jsem nikdy nebyla ve středu pozornosti ani na svých narozkach natož někde v obchodě. Vykašlala jsem se na to a ráčí běžela do útulku. Vyte jako agent musím mít nějakou aktyvytu kde pomáhám mamka pomáhala v domově pro důchodce a já v útulku je to dobré na psychylu pomáhat těm kteří si nemůžou pomoct samý a k tomu tam pracujou dvě super holky dvojčata Tara a Sofie.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Tara a Sof)
Jsou o deset let starší ale rozumíme si jsou taky z agenskych rodin ale oni v osmnácti odešli sem měli rádi zvířata a trénovali je na mise. Když jsem došla tak se namě holky koukli s zvláštním pohladem. "Tak co? Co je na mě špatně jdou mi vidět kalhotky nebo co že se na mě dnes všichni koukaj" řekla jsem lehce naštvaná a sedla si na židli a hlavu dala do rukou. "Jak dlouho si to dusila?" zeptala se Tara a ucítila jsem nazadech ruku hádám že je Sofina "Ani nevíte jak moc, posledních pár dní je svět naruby" řekla jsem a protřela si oči "Co se stalo?" zeptat se Sof "No...víte je toho namě moc, mamka je prič našla jsem svého tátu a potom to stim projektem" řekla jsem ale tu poslední část jsem až skoro zašeptala. Holky se na sebe podívali a jsem si jistá že si něco řekly. Když jste s někým dlouho tak si vytvoříte takovou telepatiji ale já jsem hodně pochytila a tak jsem se zeptala už s lepší náladou "Takže něco vyte otom projektu co?" zase se na sebe rychle koukli a Tara odpoví "Nevím o čem mluvíš" a koukla se do boku. Zvedla jsem jedno obočí a hodila po ních pohled typu: Jako vážně? Znala jsem obě holky a vím že Tara je sice na povrch drsná ale uvnitř je jako štěňe tak jsem svůj pohled spíš zaměřila na ni. Takhle jsem na ni koukala asi dvě minuti "Fajn!!! Ale přestaň mě propalovat" "Taro! Ne" ozvala se Sofie "Sof vždyť je to naše kamoška a tohle se jí zrovna tika" po chvíli i Sof souhlasila s tím že mi to řeknou. A tak Tara začala "Výš byli jsme malé tak asi sedm a hráli jsme si s hračkama tak jsme slyšeli rozhovor který jsme asi slyšet nemění...." řekla a hned na to pokračovala "Výš ten rozhovor býl o náke zbraní kterou získaly z jedné akce mělo to pri vytvořit vojáky jenže v tom byla radiace a nečekaně subjekty nepřežily...." řekla a zase pokračovala Tara "Tvá mamka šla na kontrolu toho přístroje ale stala se chyba přístroj se spustíl slyšely jsme křik a po chvíli i děcky pláč najednou tvá mamka držela dítě zrovna narozené které tam porodila. Ani ona sama nevěďela že je těhotná a bum má dítě....." a zase pokračovala Sof "Ale co bylo nedivjejši bylo že ste neměli žádné zranění ani ty a ani tvoje máma a to mněla na tváři krev ale žádná rána ani náznak radiace z ní nebyl cítit ale z tebo to doslova sičely. A to není to zvláštní když jsme čekali než vás ošetří tak jsme se trochu poprali ani už nevím o čem a rozřizlu jsme si ruce a tak jsme běželi za tatem aby nás ošetřil ale nebyl tam ale ty jo tak jsme šli k tobě..... " a Konec dořekl zas Tara "No sáhla si nám na tvář a něco ti proběhlo v očích a najednou jsme cítili jak se to stahuje ani jizva nic ty ses jen zasmála a usla. Hned jsme to řekli tatovy který nás vyšetřil a mneli jsme jen stovove množství té látky a si hodinu jsme se nemohli zranit vše se hojilo moc rychle od té chvíle jsi nelečila ani v tobě nebyl náznak té látky. A ano udělali hodně testu ale nic" jen jsem seděla a koukala "Asi změníme téma" řekla Tara a v tom se Sofii nablezklo v očích a pro něco pelašila. Když se vrátila méněla nějaký časopis hodila mi ho na kolena a řekla "Co to je? A proč jsi byla na veceřy s králem" okamřite jsem se koukla na obal a bylatam fotka mě a tati před tou restauraci "Co? Žádní paparaciové tam nebyly" řekla jsem a otevřela ten magarin na té stránce a hned na mě vyskočily otázky "Kdo je ta záhadná dívka? Má snad král přítelkyny? Je král na zajičky? a mnohé další zvedla jsem pohled k holkám a řekla "Tak se ptejte" "Jak to že si sním byla na večery? Je to naka mise asi ne když jsi tam byla za sebe! Máš sním něco?...." začali říkát skoro na raz rychle jsem je zastavila a řekla "Dost dost já vám vše povím ale nepůjdeme ráčí dozadu?" než jsem stačila mrknou tak jsem byla tažena dozadu a hozena na židly "Mluv" "Fajn fajn jen se uklidnete vyte jak sem vám říkala že je toho na mě jak moc?" obě kyvly na souhlas a tak jsem pokračovala "Výte před pár dny jsem se proměnila na mánku a dostala se do její tajné schřibky a tam bylo vše. Dopis který jsem měla dostat k naroznak a tam bylo napsáno že můj otec je král a že se s ním měla včera sejít ale protože nikdo neví kde je tak jsem se rozhodla že tam půjdu nebudu lhát napadlo mě že by tam třeba mohla být mamka ale ne tak jsem zjistila že on o mě taky nevěděl ale bylo to fajn" řekla jsem a zvládla hlavu holky byly překvapeně "Ať vám ty oči nevypadnou".....
