Zplátky do agentury jsem se dostala až ve dvě ráno. Byla jsem strašně únavená, skoro jsem nespala a ne jen z důvodu sledovačky cíle ,ale taky se mi pořád zdálo o mamce. Když jsem prošla kolem mámy .. teda už mého pokoje. Stačil jen jeden pohled do pokoje plného vzpominek na chvíle kdy jsem byla malá a utíkala se k mamce schovat. Stála jsem mezi futry asi 10 minut a koukala do pokoje. Vypadalo to tam jako by se měla každou chvílku vrátit a informovat mě o další misi... jenže se nevrátí..... Začala jsem přemýšlet a vzpomínat nad chvílemi strávenými s mamkou... "Ajo jsi v pohodě? " strašně jsem se lekla toho jak na mě někdo promluvil a dotkl se mě na rameni v normální situaci bych tu ruku vzala do chvatu čím bych mu způsobila malou bolet, ale místo reflekcu jsem udělala to totálně holčičí gesto "Aaaaaa" vykřikla jsem a skočila metr nad zem a spadla na zadek "Au" řekla jsem a podívala se na člověka který mě tak vyděsil. Nademnou se smála na plné kolo moje nejlepší kamarádka Kim.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vražedně jsem se na ni podívala a ona se ještě víc rozesmála, ale tentokrát se už valala po zemi. Začala jsem se sní smát. Až jsme se uklidnily se mě Kim zeptala "Co se děje? Normálně by si mě držela v chvatu. Co se stalo?" jak dokončila otázku úsměv mi zmizel z úst. Vstala jsem ze země, oklepala jsem ze sebe prach a podala jsem Kim ruku se slovy "Jestli natom chvatu trváš tak ho klidně udělám" jak jsem to řekla tak na mě vykulila oči a začala rychle kyvat hlavou na ne "NE" vykřikla a já se musela uchechtnout a pomohla jsem ji na nohy. A zase se opřela o futra dveří "Chybí ti?" "Jo strašně moc mi chybí " najednou mě objali dvě malé ruce okolo ramen "To bude dobrý jestli chceš tak se mi může vyplakat na rameno" já se na ni otočila a dala ji ruce na ramena a řekla "Díky ale já přece nebrečim..." řekla jsem a podívala se na Kim na ten její smutní výraz a pokračovala ve větě "Ale pokud si budu chtít s někým promluvit budeš první s kým to budu řešit jo? Nakonec pořád věřím, že se mamka jednou najde" řekla jsem a objela jsem Kim a zašeptala "Děkuji, že jsi tu pro mě. Jsi fakt super kámoška" jak jsem to řekla tak mě Kim taky objela. Byla překvapená tohle zrovna často nedělám. Většinou, když chci někoho odrzbojit, nepotrpím si na projevování citu na veřejnosti, proto jsem se po chvíli odtahla. Nevadí mi obymany jenom pro agenta je lepší když jsme takoví nechci říct bez citni ale ano. Jak jsem se odtahla tak jsem se zase otočila o futra dveří a koukala do pokoje "Nechceš se jít projít nebo třeba kávu?" zase jsem se na ni otočila a musela se uchechtnout. Sotva se držela na nohou "Díky za nabídku, ale asi ne půjdu vyplnit papíry a ty si jdi lehnou až skončím tak dojdu" jen kývla hlavou a šla si lehnout "Dobrou noc" zakřičela jsem na ni než zmizela za rohem jen mi zamávala. Zasmála jsem a šla vyřídit ty papíry o misi mohla bych je sice vyplnit ráno ale s myšlenka které my bloudily po vzpomínkách jsem nemohla spát. Skončila jsem v půl páté ráno tak jsem si šla lehnout naštěstí mě nic zítra nečeká takže můžu spát do kolika chci. Když jsem si šla lehnou začala jsem přemýšlet o čem se mnou chtěla mluvit den co zmizela. Nechala vzkaz, že musela na ňakou misi a až se vrátí že si musíme o něčem promluvit, ale očem tak to nevim od té doby jsem na to úplně zapomněla ale teď....nevim něco mě nutí jít do mamčina pokoje. Z myšlení mě vytrhl pohled do mamčineho pokoje začala jsem přemýšlet zdály mám šmejdit nebo je ale zvědavost byla moc velká tak jsem teda vešla. Sedla jsem si ke stolu a podíval se na kolaž kterou jsem dala mamce k narozkam.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem se zasmát v tu chvíli když jsem to fotila tak jsme jeli poprvé na dovolenou opravdovou dovolenou kdy je byli jen my dvě bylo to super sice jen 3 dny ale úžasný. Začala jsem uklízet a setřídit ty dokumenty nevím jak dlouho jsem to dělala ale na těch dokumentech mě něco zaujalo. Co je to projekt Insajt? Nikdy jsem oněm neslyšela a to jsem přečetla každou akci kde se mamka objevila a navíc tyhle dokumenty nepatří do archivu ne tyhle jsou jiné je to jako by se agentura snažila něco skrýt........
Když jsem to všechno probrala dala jsem to do sloupečku a vstala ze židle jak jsem se protáhla tak jsem rukou zavadila a schodila sošku, která strývala ale nepadla byla k tomu stolu přidělena a jak dopadlo úplně na doraz tak se zamnou celá knihovna posunula do předu. Pomalu jsem došla k té knihovně a prohlidla jsem si ji celou od vrcha po podlahu a všimla jsem si skrabot na podlaze tak jsem ji táhla smeram tich škrabot jak jsem to otevřela tak jsem si všimla velkého trezoru prohlidla jsem si ho. Byl to na otisk levé ruky a na oční sítnici možna i na hlas chvilku jsem přemyšlela a chtěla jsem něco skusit tak jsem tam dala svou ruku a oko "Nekompatibilní" řeklo to a já to skusila znovu ale s druhým okem ale tentokrát my to dalo šok a řeklo "NEKOMPATIBILNÍ" rychle jsem se chtla za ruku "Ssssss au" zasičela jsem a chtěla odejít ale zase jsem se podívala na tu kolaž. Najednou mě začaly bolet oči a hlava pustila jsem rámeček s koláží šla jsem dozadu a narazila do zrcadla sklonila jsem se a chytla se za hlavu. Po asi minutě ta bolest zmizela tak jsem se otočila a kouká do zrcadla a málem jsem dostala infarkt to co jsem tam vydělá mi skoro i vyhrkli slzy do očí. Já já já.... Ja tam vydělá mamku v tom oblečení začala jsem se prohlížet a koukat na sebe "Pane bože mami" jak jsem to řekla tak jsem si zákrila pusu to byl mamčin hlas "Hlas je kompatibilní" najednou se ozval ten hlas šla zase k tomu trezoru a dala tam ruku a sítnici a on se otevřel tak jsem se podívala dovnitř a tam byla jedna složka a naka obálka vzala jsem si to a na té složce bylo napsáno 'Projekt Insajt' : přísně tajné' a ten dopis jsem ani nestila přečist začalo se mi točit hlava tu obálku a složku jsem dala do tech dokumentu. Potom si pamatuju jen jak jsem padala do měka.
Celou noc jsem měla strašně divni sen výbuch světel a potom jak někoho zachraňují z kusu zdi a s timhe jsem se probrala úplně spocena jako byto byla vzpomínka a něco ale na co? Nechtěla jsem nad tím bádat a nejvíc mě začala třeštit hlava a tak jsem šla do kuchyně kde jsem si sedla dala si na hlavu studeni kapesnik i za krk trochu to pomohlo. Nemohla jsem přestat myslet nadtim co se stalo včera. Byl to sen? Nebo realita? Z toho premislani mě vyrthly kroky ani jsem se nemusela otáčet a řekla jsem "Ahoj Teto jak se máš?" tohle je teta El není sice moje práva teta ale vždy jsem ji brala jako tetu
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jééé Andrejko co pak to děláš a v tuhle hodinu ráno?" "A co tady děláš ty protože tam není tvůj pokoj" řekla jsem a uchechtla "Jo to je pravda.. Ach... musíme si promluvit" řekla a sedla si vedle mě sundala jsem si jsem si ty kapesníky a položila je na stůl a hlavou naznačila aby pokračoval "No víš když tu teď tvá mamka není tak jsem ti to zřejmě měla říct já výš jde o tvého otce......."dala tam pauzu a nadchla se a pokračovala "Je důvod proč jsi se sním nikdy nesetkala a tvá mamka byla smutná když ses naněj ptala. Tvá matka mu o tobě neřekla a to proto že to jo no víš..... on..... on jeto král Jan první"..........
