"COŽE!?" vykřikla jsem a pochodovala po místnosti hlava mi to nebere. Takže jsem princezna? COŽE? "Aji prosím uklidní se" snažila se mě uklidnit teta. Podívala jsem se na ni polo vraždným výrazem a šla si sednout ke stolu. Snažila jsem se být v klidu, ale nešlo mi to "Jak... dlouho... to.... víš?" bylo vidět, že se začala bát "Od té její mise dala, mi nehrávku, kterou jsem si měla přehrát, kdyby se něco stalo. Navíc ještě ten projekt.... " najednou se zasekla a zakryla si pusu. "Projekt?" pomyslela jsem si "Insajt" řekla jsem potichu a začala vzpomínat na ty věci ze včera, rychle jsem se zvedla a šla do mamčina pokoje. Ještě jsem letmo slyšela tetu jak něco křičí. Zamkla jsem za sebou dveře pro jistotu stejně, kdyby se chtěly za mnou dostat. Rychle začnu PŘEMÝŠLET, kam jsem to včera dala. Začnu prohledávat pokoj od podlahy až ke stropu. Chvíli mi trvalo než jsem to našla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přísně tajné? Hm... Zajímavé pomyslela jsem si a otevřela tu složku "Co to má jako bejt" abych vás zavedla do obrazu nebylo tam nic, jen jeden papír a tam bylo napsáno tlustým písmem "Soubor: Přísně tajné Hesko :839 01 A složka :AndreaE. Moronová" Dokument: Projekt Insajt Co to sakra je, proč se ten soubor jmenuje jako já? A co je to ten Projekt Insajt? Honí se mi hlavou pořád dokola. Vrátila jsem dokument do zásuvky a všimla si obálky s mým jménem. A co je ta obálka? Vzala jsem obálku do ruky a rozdělala ji. Byl to dopis od Mamky. Poznala jsem její rukopis. "Mé milé dceři k jejim osmnactým narozeninám. Strašně mě mrzí, že jsem nestihla tvou oslavu, ale aspoň ti popřeji skrs tento dopis. Přeji ti vše nejlepší a zdraví a doufám, že se ten projekt nepodařil a jsi pořád normální holka....."Zvedla jsem hlavu od vzkazů a koukla do zrcadla a před očima viděla to co se stalo, ne asi nejsem, pomyslela jsem si. A dál pokračovala ve čtení "Strašně mě mrzí, že jsem ti nikdy nic neřekla o tvém původu, ale ten projekt nám to zkomplikoval. Nikdo o tobě a o tvých schopnostech nesvědělt vědět. Že byl projekt Insajt úspěšný, dělali by na tobě výcero než jen pár pokusu....."zase jsem se zarazila ve čtení Jaké pokusy? pomyslela jsem si a pokračovala ve čtení "A zplátky ktvému otci, už o tobě ví psala jsem mu o tobě dopisy, měla jsem s ním schůzku 10.9 v 19.00 U Humra je to ta restaurace kde jsme měli první rande a každé výročí.
S láskou a štěstí ti přeje tvoje Мама, которая очень, очень тебя любит (Mamka, která tě moc moc moc miluju) " U toho konce i slza ukapla, mamka mě učila snad vše co se naučit dalo, ale tohle jsem ji musela naučit já. Nikdy ji jazyky moc nešly vlastně vůdec "Takže schůzka s taťkou ! Počkat, ale přece dnes je 10.9! Takže, když tu mamka není, tak tam musím jít já, no nemusím, ale zajímalo by mě jak vypadá můj otec" Řekla jsem si pro sebe a šla se obléknout. Celý den mě to zajímalo. To se mnou dělali pokusy? A jestli jo, tak jaké? A co mám společného s tím Projektem? Už jsem to nevydržela a šla do naší počítačové místnosti a sedla si k jednomu z počítačů a začala hledat. Ale ať jsem hledela jak jsem hladala nic jsem nenašla, jen se mi tam objevilo, že na tuto úroveň nemám dost vysokou šarži. Chvílí jsem přemýšlela, protože heknout se tam nemůžu i kdybych to zvládla tak by mě chytli nechce se mi to vysvětlovat a když jim to nepovím tak je to dezerce a za dezerci by mě zavřeli a možná i mučili. Musíto jít jinak, já nato přijdu pomyslela jsem si a odešla od počítače přici nechci, aby mě tak lehce chytili, když jsem procházela kolem šefovy kanceláře tak jsem hodně mýšlela Proč je to zaheslovane? A na tak vysoké úrovni já bych měla mít přístup ke všem projektům tak jak....... jak sem byla zamyšlena, tak jsem do někoho vrazila a spadla na zem "Au Omlouvám se" řekla jsem a koukla na člověka, do kterého jsem vrazila byl to šéf "Ne byla to moje chyba Aji" řekl a podal mi ruku. Kterou jsem ráda přijela, jak jsem vstala, tak mě začala bolet hlava a oči jako včera začala jsem si mnout oči "Ne byla to má chyba" "Jsi v pořádku?" zeptal se takovým zvláštním hlasem. Stejným hlasem jako, když někoho vyslíchá. Děsivé zvedla jsem k němu pohled, tou bolestí mně začali lehce slzet oči "Jo jen jsem moc nespala a navíc musím jít na jednu schůzku. Prostě špatný den a nejenom den" řekla jsem a zase jsem si začala mnout oči. "To mě mrzí..." řekl a objal mě " Trápí tě něco? " Popravdě jo, dělali jste na mně pokusy? "Ne jenom si musím srovnat myšlenky v hlavě, kdyby cokoliv tak řeknu jo?" jen kývl a odešel pryč a já se sesunula po stěně dolů a ruce si dala na hlavu, strašně to bolí. Podívala jsem se na ruce, byly chlupaté, rychle jsem si zalezla do prvních dveřích, které jsem viděla a zamkla za sebou. Po asi dvou minutách ta bolest PŘESTALA, tak jsem se zvedla a chtěla ODEJÍT, ale zasekla jsem se u zrcadla nemohla jsem uvěřit svým očím, šef měl na sobě moje oblečení chtěla jsem něco říct, omluvit se mu, že jsem v jeho kanceláři, ale v tom mi to došlo, to co vidím před sebou jsem já, ale v šéfové těla, sedla jsem si k počítači "Dobrý den pane, chcete něco vyhledat ?" ozvalo se "Ne já...." Tak počkat "Jo Projekt Insajt" řekla jsem a počítač začal hledat. Bylo tam jedno video tak jsem si ho přehrála a co jsem vidělá mě docela překvapilo, ale hlavně naštvalo........
