Princezna Agent

Šefuv Počítač

Když jsem tam tak seděla stuhlá bez hnutí, koukala jsem na obrazovku počítače, na video jak na mně dělají pokusy a co je na tom nejhorší lidé, které beru jako rodinu. Jen tak tam stály a koukali jak mě.... ani to nechci popisovat. Ani jsem to nedokoukla a vypla. Ještě chvíli jsem jen seděla a srovnávala se s pravdou...Jsem jen pokusný králík? řekla jsem si. Z mého přemýšlení mě vytrhly až blížíci se kroky, zpanikařila jsem. "Zamknout dveře" řekla jsem a dveře se zamkly. Začala jsem poletovat po místnosti a hledat jiný východ, až jsem se zastavila u ventilace na stropu. Nemám jinou možnost, ani lepší nápad. Asi tam nedoskočim, ale proč to nezkusit. Dřepla jsem si, zhluboka se nadechla a vyskočila. Chytila jsem se stropu a to je ve třech metrech od země. Jak sem to udělala? pomyslela jsem si, rychle sundala mřižku z ventilce a vlezla tam. Tak tak jsem tam stihla vrátit mřížku, když někdo vešel dovnitř jen douchám, že tu nestvrdnu dlouho. "O čem si chtěla mluvit?" zaslechla jsem podle hlasu to byl šéf "No víš jde o Andrejku. Nějak se mi nelíbí od té doby co se vrátila je ňaka divná." to oslovení...... tak mi říká jen teta "Také se mi dnes zdála divná" řekl šéf "Nemůže to byt....." šéf ji okamžitě přerušil "Hele nemysli na to může to být cokoliv od nervů o svou mamku, nebo se nám prostě zamilovala, ale jedno vím jistě, že kdyby to bylo vážné tak nám to určitě řekne" "Ale co když nám to neřekne? Je celá po své matce chce vše řešit na vlastní pěst. A co když se dozví to o své matce? Proč vlastně zmizela." okamřite jsem spozorněla "Ale nedozví, ikdyby tak jsme jediní kdo to ví proč tam jela, že to bylo kvůli tomu projektu, tak to se nikdy nedozví" Počkat to mluví o Insajtu? Tak tím pádem ten důvod proč tam jele je.... teda jsem já. Teť to dává smysl ty slova co mi řekla než odjela "Že prý je to důležité a jestli to dobře dopadne tak se vše změní" už vše chápu pomyslela jsem si a začala hledat jiný výchot, protože podle zvuku, které jsem tam slyšela, tak bych se brzy pozvracela. Lezla jsem tou ventilací už ňakou chvíli, až jsem se dostala k mřížce zkrs níž jsem si podívala. Byla jsem na chodbě přesně tam kde jsem vrazila do Šéfa. Rozhlédla jsem se jestli tam někdo není. Sundala jsem mřížku a zavěsila se na poklop a skočila jsem dolů. Dopadla jsem do parakotoulu, z kterého jsem hned vztala a šla směr mám...hmmm.. . teda můj pokoj. Musím se připravit na tu večeři s tím "tátem" moc tomu nevěřím, ale něco ve mně, mě tam nutí jít, možná zvědavost možná touha po novém životě? Anebo po vlastní identitě. Víte já ani nikdo z agentury papírově neexistuje. Teda já mám alespoň rodnej list, tak jsem asi jediná legální osoba v této instituci....... ale možná bych tam chodit neměla, sice je to můj otec, ale co když je to ňakej nepřítel no v poslední době mám pocit, že nemůžu věřit ani lidem, které znám od narození, co když jsem teď na nepřátském území?.......