Záhadný virus (Supernatural fanfiction)

Odhalení

Mateo a Sarah tentokrát byli vzadu v kuchyni, ale když Dean zabouchal na dveře, muž se objevil, zarazil se, ale přece pokračoval, aby zjistil, o co jde.

„Stalo se něco?" vyhrknul.

„Stalo, proto jsem tady," prohlásil Dean trochu záhadně, ohlédl se a protáhnul se dovnitř, aby za sebou zavřel dveře. „Myslím, že je tu něco, co jste nám neřekl – a my nejsme vaše sestřenice, ujišťuju vás, že můžete říct cokoli a budeme to brát vážně."

Mateo povytáhl obočí, chvíli na doktora překvapeně zíral, než se ohlédl ke kuchyni.

„Ale vždyť- vždyť jste-" začal, krátce se obrátil na Deana. „Lékaře a výzkumníky to nezajímá. Mýty a... a legendy. I Sarah s Camilou mě mají za blázna, i když Camila to vyprávění dobře zná."

„Hmmm, mýty a legendy," zopakoval Dean, potřásl hlavou. „Víte co, Mateo, zkusme chvíli dělat, že právě mýty a legendy jsou to, co mě zajímá především. Co byste mi potom mohl říct?"

„Ale-" Mateo se zamračil. „Co jste zač? Proč by vás to mělo-" zmlknul, chvíli si Dean přeměřoval, než pokračoval: „Naši prarodiče, moji a Camilini, přišli z Chile, víte? A patřili... k Mapuchům."

„Řekněme, že s koelgou nejsme klasičtí doktoři, to bude muset stačit," stačil Dean ještě odpovědět, tiše, vlastně pološeptem, pak svraštil čelo: „K Mapu- komu?"

„Původní obyvatelé. Mapuche," vysvětlil Mateo ve zkratce. „No, a když jsme byli malí, tak- Znáte to. Prarodiče, rádi vypráví příběhy. A oni nám vyprávěli nejradši o tradicích, mýtech a tak."

Dean přikývnul, třebaže tohle tak úplně z první ruky neznal. Ale začínalo to vypadat nadějně.

„Berte to, jako kdybych byl antropolog, zkuste mi říct, jakej mýtus má něco společnýho s tímhle..." rozhodil rukama, „bordelem."

„Uhm, no, tak dobře," zamumlal Mateo. „Ale neříkejte Camile, že jsem vám o tom říkal."

Zhluboka se nadechl a vydechl, než pokračoval: „Nevzpomínám si, jak se ta bytost jmenovala. Ale... bylo to celkem vtipné jméno. No, až na to, co dělá. Má dělat. Uhm, vlastně... vlastně to celé sedí, víte? Ta bytost se líhne z hadího vejce, které vysedí kohout. O tom- o tom mluvil pan Sullivan. A- a potom se skryje v domě a živí se slinami jeho obyvatel. Může je tím i zabít. Případně je může nakazit nějakou chorobou."

Zase se ohlédl ke kuchyni.

„No, a ti lidé se bez důvodu cítí unavení, stále."

„Bazilišek to teda asi nebude," zabručel Dean. V tu chvíli mu vážně chyběl deník, aby si to mohl zapsat, takže se jen usilovně snažil vrýt si, co Mateo říká, do paměti. „Vtipný jméno, ha. No, dobře, tohle pomůže. Doufám," dodal, promnul si ruce v rukavicích. „Je v těch legendách i něco o tom, jak se dá tý potvory zbavit?"

„Uhm, no... Machi ho dokáže z domu vyhnat. Šaman. Mapuche šaman," odpověděl Mateo, který stále nevěřil, že mu někdo věří. „Ale- Víte, ta bytost sama dům neopustí. A když ji Machi vyžene, najde si jiné místo."

Kolt by to měl zvládnout, pomyslel si Dean.

„Takže ji nezabije kohoutí kokrhání, hm," řekl nahlas, kývnul, jak si všechno srovnával. „A je možný, že se stěhuje od domu k domu, jak vyvraždí jedny obyvatele?"

Nějak mu už nedocházelo, že Mateo ho nejspíš bude mít za magora, co věří povídačkám, ale na druhou stranu, on je přece ten, kdo jim věří taky, tak co...