Záhadný virus (Supernatural fanfiction)

Babča s květákem a pan Meloun

Z přehrávače zněli Queen a Sam se na ně mračil, než obrátil pohled zase k okýnku, aby sledoval krajinu, schovávající se v soumraku,

Protože démoni je sledovali. Šli po nich. Šli po něm.

Dean si chvíli jen tiše pobrukoval s muzikou. Z nějakého důvodu měl naopak dost rozmarnou náladu.

„Thorn... už se neukázal, ne?" nadhodil nakonec. „To bys mi řekl."

Samovi naskočila husí kůže, zaťal zuby, zůstal hledět přes okno ven.

„Ne. Asi. Nevím," zamumlal. „Možná ano."

„To můžeš rovnou říct, abych si políbil," zabručel Dean nespokojeně. „Tohle je... vážně odpověď za všechny prachy, Same."

Sam vzdychnul a s dalším nádechem se k němu otočil.

„Nejsem si jistý," rozvinul to tedy. „Možná to- Možná to byl on a možná..." Stiskl rty, odmlčel se. „Možná jsem si to vymyslel," zamumlal, až to tentokrát skoro zaniklo v hudbě a on se pohledem zase obrátil k okýnku. „Ale v Lebanonu ne. Aspoň ne tak, aby- Abych si ho všiml já, nebo Fel."

„Co přesně sis vymyslel?" zajímal se Dean, chytil se toho jediného, co mu připadalo jako cesta ke získání nějaké hodnotnější informace, než že Sam neví.

„Že tam byl!" vybafl Sam, ohlédl se po bratrovi, ale pak se znovu odvrátil. „Viděl jsem- Viděl jsem ho přejít před restaurací. Usmívat se. Rozběhl jsem se ven a, uhm, vrazil do chlapíka a... Nebyl tam." Zase se krátce odmlčel. „Musel- Musel zmiznout uprostřed silnice."

„Jo, to by na démona sedělo," prohlásil Dean vcelku klidně, i když mu řeč zrovna o Thornovi už stačila zkazit tu zvláštně povznesenou náladu. „Jen ať se zase ukáže, parchant, mám Kolt a nebudu se rozmejšlet. Hm. Co vůbec... K tomuhle případu, už tě něco napadlo?"

Sama to ujištění o Thornovi nijak zvlášť neupokojilo, dál se rozhlížel okolo. A chvíli trvalo, než mu došlo, že za těmi slovy, kterými se Dean už oháněl a on je teď plně nevnímal, následovala otázka.

„Uhm, napadlo-" začal, ohlédl se, ale pak mu to naběhlo: „Případ." A zase okno. „No... něco jako Croatoan? Nebo... Rabid?" pokrčil rameny.

„Nějak mi v tom nesedí ta obří krysa," prohlásil Dean a ztlumil Maideny, kteří tvrdili, že je Two Minutes To Midnight. Což ještě zdaleka nebylo. „A celkově... Z dehydratace můžeš mít halucinace, ne? To by tak... Nějaká... Obří krysa – bůh žízně nebo co?"

Sam se zamračil na krajinu venku.

„Bůh žízně jako krysa?" zavrtěl hlavou. „Nevím. Možná tam mají zkrátka-"

Nadechl se a vydechl.

„Možná je to něco, co tu věc přenáší. A nebo- Nebo z toho krysy rostou a lidi umírají."

„Jo, to zní jako lákavý místo na dovolenou," ušklíbl se Dean. Poklepal na volant, sevřel rty. „Nedivím se, že od toho všichni Lovci dávají ruce pryč."

„Všichni dávají-" zopakoval Sam, nedokončil. Vrhnul po Deanovi pohled, na zátylku ho zamrazilo.

Lovci od toho dali ruce pryč. Ale co jestli... Co jestli si domysleli, že oni dva jsou takoví idioti, aby do toho šli? Co když je to past?

„Jo," přisvědčil Dean, nic zlého netuše. Protože on ještě až tak moc paranoidní nebyl. „To je další věc. Chtěl jsem do toho jít jako CDC, ale musíme nejdřív zjistit, jestli už tam neoperujou, ať se vyhneme blamáži."