Bookway to Heaven (CZE)

Je to furt ta samá kniha?

Po přečtení této zajímavé kapitoly si budete jistě pokládat tu samou otázku, jelikož je to něco, co se, alespoň podle mě, moc často neprobírá, ačkoliv při hlubším zaměření jde o velmi zajímavé téma.

Jak už obrázek naznačuje, jde o téma spojené s různými jazyky na světě. Internet říká, že existuje na světě přes 7000 jazyků, ačkoliv konkrétní číslo nemůže být nikdy úplné. U některých si odborníci nejsou jisti, zda jde o samostatné jazyky, nebo o dialekty jiných řečí. Ať tak či tak, shodneme se, že jich je veliké množství - s tím se pojí i rozdíly mezi nimi.

Už taková angličtina se svými předpřítomnými, předminulými a předbudoucími časy, které byste v českém jazyce hledali jen těžko anebo francouzština se svoji neznalostí středního rodu. Potom pro nás typické zdrobněliny.

„Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct "a little round apple", malé kulaté jablko.... Tomu přece chybí barva i vůně." Jan Werich

Poznámka mimo téma:

Odborníci radí při volbě hesel používat české znaky, protože takové "ř" nebo "č" v jazycích jen tak nenajdete. Takže taková "řeřicha" jako heslo je polovina úspěchu :-)

Zpět k tématu:

Motiv neznámé postavy bývá v knihách docela často. Nejlépe bývá noc (pro dodání lepší atmosféry dodáme déšť), na ulici nikde nikdo až na tu tajemnou postavu, která si to kráčí nejlépe na nějaké opuštěné místo (abychom tomu dodali šmrnc, postava si to bude kráčet do staletí prázdného domu, kde podle místních straší), nebo na hřbitov.

Po celou dobu pozorujeme tajemnou postavu v černém plášti, jak si vykračuje opuštěnými ulicemi, aniž by padla byť jen zmínka o vzhledu toho dotyčného (zda je to muž, nebo je to žena, anebo cokoliv jiného). Nejlépe si u cíle sundá plášť (čímž se můžeme těšit na odhalení, o koho se jedná), když v tom kapitola končí. Ona tajemná postava by odhalila svoji totožnost nejlépe na konci knihy na posledních stránkách.

Ale co takoví Francouzi, kteří ve slovesech rozlišují, zda jde o ženu, nebo o muže? Francouzi při čtení té samé kapitoly byli ihned schopni poznat, zda dotyčným byl muž, nebo žena.

Dalším příkladem jsou barvičky:

Tohle je specialita ruského jazyka, kde se v závislosti na popisovaném podstatném jménu mění název barvy. Název barvy se mění také v závislosti na tom, zda je podstatné jméno v množném čísle, a také na to, kde se barva objevuje ve větě. Takže proto, abyste byli schopni poznat všelijaké barvy, musíte se naučit ruskou gramatiku.

To znamená, že učení barviček v novém jazyce, jak bývá zvykem, patří mezi první lehce, v ruštině si o tom můžete zdát.

Dala bych vám sem příklady, ale ruštinu neovládám.

A co členové rodiny?

Specialita pro Arménštinu.

V arménštině nemůžete jen tak říct slovo strýc (uncle). Jen tak ve větě slovo strýček použít nemůžete - musíte zmínit, zda strýc je z matčiny strany, nebo ze strany vašeho otce. 

Vezmeme si takovou knihu Harryho Pottera. Měli bychom v rukách anglický originál, český překlad, francouzský překlad, ruský překlad a překlad v arménštině. Zkuste se teď s tím, co víte, zamyslet nad otázkou...

Je to pořád ta samá kniha?

Aktualizace k roku 2023:

Tohle jsme probírali tehdy na střední během hodiny angličtiny. Mám pocit, že to byl záznam z nějaké přednášky mladé holčiny, která tohle téma nadhodila. Odkud to video bylo, už si nepamatuji - kdyby někdo na něj narazil, můžete do komentářů hodit odkaz.