Mise: Česká republika

Teprve začínáme

Bum. Bum. Bum. Bum. Prásk!

„Tomuhle říkají vážně dálnice?" postěžoval si Tony a snažil se míjet alespoň některé výmoly, i když úplně zbytečně.

„Vydrží to vůbec tohle auto?" zeptal se Vision a nalepený na okno pozoroval všechny díry na silnici.

„Musíme doufat, jinak je po nás!" podotkl Tony.

Z vysílačky z druhého vozidla se ozval Kapitán Amerika. „Tony, vím, že jsme na sebe nechtěli upozorňovat, ale tohle se fakt nedá. Banner tady už půl hodiny zvrací a můj zadek je vyklepaný jako nikdy. Mohla by Wanda použít nějaké kouzlo a nadnést nás aspoň pár centimetrů nad silnici?"

Ještě než stihnul Tony Stevovi odpovědět, Wanda zakročila. Auta se lehce vznášela a cesta byla o poznání příjemnější.

„Díky, Wando. Zachánila jsi nás!" ozvalo se z vysílačky znovu.

„A co Banner? Ještě zvrací?" zasmál se Tony.

„Jo. Ale můžeme být rádi, že tady nezvrací Hulk!"

*O půl hodiny později.

„To je hrozná nuda." Zaštěžoval si Thor. „Proč tady s vámi musím trčet v autě, když by mě Mjolnir do Prahy přemístil rychleji. Nemůžu letět napřed?" škemral.

„Ani náhodu. Sám nic podnikat nebudeš. Všichni víme, jak by to dopadlo. Přišli jsme tady jednat a ne všechny zmlátit." Odpověděl mu Tony a Thor se na něj nevrle podíval. „Hele tak si aspoň pustíme rádio, kdoví co v těhle končinách vůbec poslouchají. A třeba se ve zprávách dozvíme nějaké důležité informace." Tony zmáčknul tlačítko na rádiu a nechal jej automaticky naladit.

Eeeeeeeevropa dvěěěěě. Devadesát devět celých tři FM.

Ozvalo se hlasitě z rádia.

Dnés se podíváme zpátky do minulosti na tó, jak to ve skutečnosti bylo s....

Leoš Mareš ještě nestihl doříct a Tony raději rovnou přelazoval.

Roušku, dej si roušku, nestyď se, chráníš mě a já zas tebe.

Tonymu začala na čele vystupovat žíla, ale ladil dál.

Každej den posílam emoji. Říkám tomu demoji. Miluju všechny ty gaunery, co po městě instalujou kamery...

„Další!" zavelel Thor.

Myslíš, že mám trojky, ale já mám dvojky. Jde to blbě poznat, když dělám stojky.

„Tony, vzdej to, takhle země prostě není normální!" navrhnul Vision, který u Tonyho zaznamenal zvýšený výskyt vzteku smíšený s beznadějí. V autě opět nastalo ticho, ale tentokrát za to byli všichni rádi.

*O další půl hodinu později.

Žgrrrrr.Grrrrr. Žrrrrrgrunk. Thorov hladové břicho se začalo hlasitě ozývat.

„Nezastavíme někde na dlabanec?" navrhnul bůh hromu.

„Jo jasně." Odpověděl Tony a vzal do ruky vysílačku. „Hele, Steve, zastav někde u restaurace, dáme na chvíli pauzu."

„Dobrá." Odpověděl mu Kapitán a asi po pěti minutách odbočil a sjel z dálnice.

Naši hrdinové byli téměř před Prahou a vjeli do jednoho menšího města, které ani jeden z nich nedokázal vyslovit. Obě auta zastavila na prázdném parkovišti před restaurací.

„To je divné, nikdo tady není." podotkla nervózně Nataša.

„Na dveřích je nějaký papír." Řekl Bruce, když vykláněl hlavu z okna, aby rozdýchal všechno to blití.

Hladový Thor se přiřítil ke vchodu jako první. Chňapnul kliku, ale bylo zamčeno. Nabručeně se podíval na přilepený papír a četl.

Kvůli nařízení vlády ČR je tato restaurace do odvolání zavřena. Pro další informace sledujte PSA. Podepsán majitel 6. 12. 2020.

„Co to sakra?" zahromoval.

„To datum... Je to už víc jak 4 roky!" vyděsila se Nataša.

„A proč máme sledovat nějakého psa?" nechápal Steve.

Celá skupinka stála a hypnotizovala zmuchlaný zašedlý papír.

„No tak to zkusíme jinde." Rozhodl nakonec Tony a všichni chvatně naskákali do aut. Když se jim ani na po 4. nepodařilo najít žádnou otevřenu restauraci, rozhodli se prostě si nakoupit v obchodě.

Nejblíže to měli do Lidlu, ale ani jeden z nich tento řetězec neznal. Nicméně už byli všichni tak hladoví, že si nemohli vybírat. Hned u vchodu je však zastavila místní ochranka.

„Kde máte respirátory?" zahalekal strážný.

„Nepotřebujeme. Jsme očkovaní." Odpověděl Tony ještě s klidem.

„Tak mi ukažte očkovací průkaz."

„Nic takového nemáme."

„Buď mi dáte průkaz anebo si vemte respirátory, ale pozor jenom FFP3. Máme tady nějaké na rozdávání. Konečně přišla ta zásilka z Číny, kterou náš nejlepší premiér zajistil před dvěma lety. Takže jich teď máme dost."

Neochotně si každý Avenger nasadil respirátor, ale když se znovu pokusili vejít dovnitř, strážný je opět zastavil.

„Ještě musíte mít každý vlastní nákupní vozík."

„A to jako proč?"

„Abychom věděli, kolik lidí je právě uvnitř. Nařízení vlády nakazuje, že v obchodě nesmí být víc jak jedna osoba na 3 metry čtverečné."

Celé hladové skupině už docházela trpělivost, ale nechtěli zbytečně provokovat a nákupní vozíky si tedy vzali.

Strážnému zazvonily hodiny na vchodem. Odbila třetí hodina.

„Je mi líto, vážení, ale teď mohou do obchodu pouze starší 70 let." Zablokoval jim do třetice cestu strážný.

„No to už si děláte prdel!" zakřičel Thor a mrsknul po hlídači nákupní vozík. Ten jej naštěstí minul. „Tak hele ty skrčku. Mě je už přes tisíc let, takže nežvaň a pusť mě dovnitř!"

„Ukažte mi váš občanský průkaz a já vás pustím."

„U Ódina, žádný nemám! Ty jeden malý..." Thor se řítil přímo na hlídače, ale Tony se Stevem ho stačili strhnout bokem.

„Jak to, že teď mohou dovnitř jenom starší 70?" zeptala se zvědavě Nataša a nechala ostatn,í ať zpacifikují hladového Thora.

„Nařízení vlády.... Aby nedocházelo ke zvýšenému kontaktu a rizikové skupiny byly ochráněny, rozhodl náš výbor ministrů zdravotnictví, že nakupovat se bude vždy po hodinách a po věkových skupinách. Nákupní doba pro skupinu od 40 do 50 let je mezi 16:00 a 17:00, můžete si počkat v autě, madam."

„Čtyřicet až padesát.... Cos to sakra řekl ty skrčku?" Nataša se nad špatným odhadem jejího věku rozohnila, takže kromě Thora museli od strážného držet i ji.

Oba dva nacpali zpátky do auta a raději pokračovali dál do Prahy.

„Jestli se mi ten jejich premiér dostane pod ruku...." Lamentoval Thor a v hlavěsi připravoval plán, kterou končetinu mu první utrhne.