Rýmovali jsme si

1

Seděl vzadu a básně skládal

Nikdo mu extra pozornost nedával

Jednou jsem na něj narazila

Při tom pohledu jsem se zarazila

On ale ví

Že je pro mě vším

Já pro něj vesmírem

My pro všechny rozdílem

...

„Rylen! Pozor!" vykřikla Dorset. Byla jsem ale pomalá, takže mě hozený míček stejně trefil do hlavy. Skácela jsem se na zem a chytla se za bolavé čelo. Vyroste tam pěkná boule. Jaké je ponaučení? Hlavně se vyhýbat jakékoliv jiné roli, než je nadhazovač.

Moje kamarádka rychle přispěchala ke mně a klekla si na kolena. Zbytek týmu na nás jen koukal. Nikdy jsme nebyly moc emocionálně založené, co se vůči našemu kolektivu týkalo. Hrály jsme sport a sport je tvrdá záležitost.

„Jsem v pořádku," zamumlala jsem a s její pomocí se zvedla na nohy. Beztak už trénink končil, takže jsem se mohla jít rovnou umýt.

Dorset mě doprovodila na toalety, a když jsem si umývala obličej, opřela se o futra a začala klábosit. Byla velmi ukecaná, co si budeme, ale to se mi na ní líbilo. Často jsme jen tak blábolily.

„Už máš výsledky toho testu z literatury? Asi je ještě nemá opravené, protože já ty svoje ještě nedostala. A začínám být celkem nervózní. Pokud jsem tenhle test podělala, s medicínou se můžu nejspíš rozloučit," povzdechla si. Tady přišla moje část, kdy jsem jí opět musela vysvětlit, že kvůli jedinému béčku z literatury o svůj sen nepřijde.

„Dorsi, přestaň přehánět! Je to jen jeden test, beztak nedostaneš nic horšího než jeden stupeň dolů."

„Já vím, ale stejně... Jsem ve strašným stresu, Ry. Už to asi nezvládnu."

„Co to povídáš," řeknu a naposledy si opláchnu obličej. „Jsi nejchytřejší na škole sakra! Kvůli jedinému testu ti to neunikne. Možná by sis měla na chvíli oddychnout. Děláš toho až moc. Co kdybys u nás dneska spala, hm? Uděláme pyžamovou party se spoustou zmrzliny a čokolády."

„To je skvělej nápad! Platí!" rozzáří se a společně opustíme záchody. Míříme do šaten, kde se posléze převlékneme a nyní se vydáme ke skříňkám pro učebnice.

„Co to máme udělat na pondělí?" zeptám se a snažím se vymyslet, z kterého předmětu to vůbec bylo.

„Chemie, zlato. Máme sestavit model atomu."

„No jo," povzdechnu si a vyndám tu nejtlustější učebnici, kterou vůbec mám. Beztak se k tomu modelu určitě vztahuje i referát alespoň o pěti stránkách, jak naši profesorku znám.

„Tak už pojď, za chvíli musím být v práci," podupává Dorset netrpělivě nohou.

„Hele Dors, fakt toho máš nějak moc. Co si takhle napsat celý příští týden volno?" zeptám se a zamknu skříňku.

„To se ti lehce řekne. Jenže já ty peníze prostě potřebuju."

„Vždyť je tvoje mamka v balíku!" vypísknu, „jeden týden ti nic neudělá."

„Možná, ale stejně si to volno nevezmu."

„Víš, jednou se přepracuješ. To je škola, práce, kroužky, dobrovolničina, rodina," začnu vyjmenovávat a nedávat pozor na cestu. „Už jsem ti říkala o svém strýci Calumovi? Byl přesně jako ty. Pracoval, dělal večerní školu a skoro vůbec nespal no a-" nedokončila jsem svou myšlenku, protože jsem do někoho narazila. Moje čelo ihned bolestivě zapulzovalo. Lehce jsem se oddálila a podívala se nahoru. Přede mnou stál kluk, aspoň o dvacet centimetrů větší a překvapeně se na mě díval.

„Promiň," řeknu hned, „nedávala jsem pozor na cestu."

„To je v pohodě, došlo k tomu náhodně," odpoví mi. Je to tou mou boulí, nebo právě povídal něco, co znělo naprosto švihle? Zmateně se na něj opět zadívám a snažím se zjistit, jestli je v pořádku.

„Cože?" zeptám se šokovaně.

„Povídám, co povídám. Teď doufám, že nejsem zpovídán."

„Prosím?!"

„Rylen, pojď už," chytne mě za loket Dorset. „Moc se omlouvá," řekne směrem k divnému klukovi a odtáhne mě pryč.

„Ty... co... slyšela jsi to taky?!" vykoktám ze sebe, když zabočíme za roh.

„Jo prosím tě. A nedělej z toho takovou vědu. To byl Adam. Je trochu zvláštní, ale taky celkem roztomilej. Rýmuje."

„No to mi taky došlo! Ale vždyť ta věta nedávala smysl!"

„Dávala, Ry," zasměje se a konečně mě pustí.

„Nedávala," trvám si na svém.

„Jak myslíš," usměje se a pohodí hlavou. „Každopádně já jdu teď do práce a ty běž domů. Nezapomeň na večer." Vlepí mi lehkou pusu na tvář a odspěchá pryč.

Hodím si batoh na záda a stále lehce zmatená se rozejdu domů.

Adam rýmuje.