Rýmovali jsme si

3

Party se konala po našem.

„Nikdy jsem nepochopila, jak se můžou na tom ledě tak točit," prohodím s plnou pusou zmrzliny.

„To je vcelku snadný, když trénuješ krasobruslení každej den pod dozorem trenéra," zasměje se Dors. Sama provozovala krasobruslení celých devět let, pak ale spadla a kvůli zranění se už nikdy nevrátila na úroveň, na které předtím byla. Ne, že by jí to vadilo. Ten sport sice milovala, ale stres a tlak, který na ní vyvíjel, jí akorát ubližoval. Teď je šťastná a zdravá. Zabývá se už jen baseballem a její budoucností v podobě medicíny.

„Když myslíš," odpovím, ale stejně mi to přijde nemyslitelné. Je to prostě nemožné! Sama jsem se málem zabila, když mě vzala jednou bruslit na venkovní kluziště. Bylo mi tak trapně, když se kolem mě proháněly děti a hrály si na babu, zatímco já se snažila udržet na nohou. A i s Dorsiným podepíráním jsem několikrát spadla. Zamračím se nad tou vzpomínkou, ale už se k ní nevracím. „Tak jo, teď se podíváme na něco jinýho. Hmm, co třeba Mamma Mia?" Barny už spal, takže jsem měly večer samy pro sebe.

„Vždyť jsme se na to koukaly minule," zamručí otráveně Dorset.

„A co jako? Nikdy to neomrzí!"

„To není pravda. Tak aspoň jinej muzikál, nemáš?"

„No, můžeme se podívat na High School Musical..."

„Beru!" vyjekne a začne mě popohánět, abych to co nejdříve zapnula. Film našeho dětství.

Chvíli se koukáme, a když přijde na romantickou scénu, Dorset jemně vzdychne. Popcorn mi vypadne z pusy. Dorset nikdy nevzdychá.

„Co je?" zeptám se. Chvíli se zdráhá a těká očima. Nakonec se však uvolní.

„Víš, vždycky jsem snila o tom, že by mě měl nějakej kluk taky takhle rád."

Chvíli jsem nevěděla co říct, protože taková rozmluva s ní nikdy nebyla. Samozřejmě, že jsme probíraly kluky, ale jen tak... platonicky. Nikdy nepřišla na řadu slova jako: ten se mi líbí, kéž by mě pozval na rande, ráda bych s ním šla na ples. Vždycky jsme jen komentovaly jejich vzhled a chování. Tohle byla pro mě úplná novinka.

„Dors," vzdychnu, „vždyť víš, že se jednou někdo objeví. Já to vím taky, a proto jsem tak v pohodě. Proč bychom se měly honit za ledajakým klukem, když ten pravý se jednou prostě objeví?"

„Ty to nechápeš, Ry. Já jsem měla už příležitost se s někým pořádně seznámit, poznat ho. Ale kvůli učení a práci jsem to zahodila. A teď mě to tíží. Našel si nějakou holku z vedlejšího města a mě už ani nepozdraví na ulici." Tohle byla sakra novinka! Opět jsem oněměla, ale nakonec jsem se přinutila k odpovědi.

„Možná by ses vážně neměla tolik přepracovávat. Říkám ti to jak dlouho a pořád mě neposloucháš! S takovou jednou vyhoříš! A já vedle sebe nepotřebuju mít hromádku uhlí!

Koukej, ten kluk za to nestojí, pokud se o tebe pořádně nesnažil. Věř mi. Sice jsem s nikým ještě nechodila a nikdo o mě neprojevil zájem, ale vidím to každej den okolo. Vidím to v televizi, na internetu. Moje mamka to říká! A když to říká moje mamka, je to pravda a je svatá!" podotknu s úsměvem a přisunu se k ní blíž. „Nikdy na to ale nebudeš sama. Jestli chceš, klidně půjdu teď tomu klukovi nakopat zadek..."

Ozve se zvonivý smích a konečně na mě pohlédne s tou legendární jiskrou v oku.

„Víš, že tě mám ráda," řekne a přitáhne si mě do těsného objetí.

„Já tebe taky," vyfouknu, sevřu ji těsněji a nakonec pustím. „Teď se pojďme rozplývat a potichu zpívat, aby se ten malej ďábel nevzbudil."

„Jo," zasměje se a uvelebí se mi na rameni. Tyhle večery miluju.

∞

Trhnutím se probudím. Něco mi svítí nepříjemně do obličeje. Slunce. To už je ráno? Ospale se podívám kolem sebe. Dorset pořád spí. Všude je to zalité sluncem a... Woodym? Zalehne mě obrovská váha a místo vody mi obličej umyje psí slina. „Běž pryč!" zašeptám na něj, zatímco se snažím odstrčit mu tlamu rukou.

„Woody," sykne polohlasem mamka z kuchyně. Psisko se najednou zvedne a odběhne otevřenými dveřmi na zahradu. Mě nikdy neposlechne, a to mu dávám nažrat!

Opatrně se zvednu tak, abych nevzbudila Dorset a rozejdu se k mamce do kuchyně. „Buenos," usadím se ke stolu a ospale se na ní usměji.

„Buenos carin͂o," odpoví mi a postaví přede mě talíř s palačinkami. Poděkuji jí a pustím se do toho. Proč čekat na moji kamarádku, když se stejně nevzbudí po další půl hodinu. Ano, vždycky to tak bylo. Nevím proč, ale opravdu vždycky se vzbudím první já a po půl hodině se vzbudí Dorset.

„Jaký byl večer?" zeptám se s plnou pusou, za což mě mamka zpraží káravým pohledem.

„Skvělý! Jídlo bylo vážně dobré. Carmen se nám svěřila, že se zkusí přihlásit na univerzitu, chce si udělat aspoň bakaláře. Prý by se ráda vrátila i do práce. Chris ji v tom podporuje, ale sám by chtěl prý další dítě. Tak uvidíme," usměje se.

„Vážně? No... osobně bych byla radši, kdyby se vrátila do školy. Dalšího ďábla bych asi nezvládla," zasměju se.

„Jak to mluvíš o svém bratranci!" okřikne mě mamka se smíchem.

„Učila jsi mě být pravdomluvná," pokrčím rameny.

„To je pravda," přitaká, „Ale pokud nemáš nic hezkého, co říct, neříkej nic!"

„Provedu, generále!" zasalutuji a schytám za to jemný pohlavek utěrkou. Dojím palačinky a chvíli ještě sedím. Čekám, než se Dors vzbudí.

Mami šla vzbudit Barnyho a následně ho odvést k jeho rodičům. Carmen a Chris bydlí jen tři bloky od nás, takže se hezky projdou.

Konečně se spáč probudí. Z obýváku uslyším hlasité zívnutí, a nakonec se do kuchyně dostaví šoupavými kroky i moje kamarádka. Zlaté vlasy má do všech stran, oči přivřené a pusu otevřenou opět, tentokrát v tichém, zívnutí.

„Brý ráno," zamumlá a sesune se na židli vedle mě.

„No dobrý ráno," zasměju se a postavím před ní talíř s porcí palačinek.

„Díky," poděkuje mi a pustí se do toho.

I kdyžje ospalá, pořád se láduje jako bezedná.