„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné..." – je to pravda?
Kniha. Obyčejná kniha. Ale každý v ní může vidět něco jiného. Proč? Je to jednoduché. Je to tajemství Malého Prince.
Pokud je pro vás kniha náročná na představení, zkuste to třeba s květinou, například s růží. Je to naprosto obyčejná rudá růže, nijak zvláštní, naprosto identická s ostatními růžemi. Jako první vás napadne růže. Tu vidíte očima. Ale pak se můžete dostat přes květiny a krásu až k někomu, koho milujete. A právě s tím si spojíte růže. Další varianta je, že si její barvu a trny spojíte s krví. Taky si ji můžete spojit s mládím a jeho pomíjivostí. Nebo si ji třeba skrz konkrétní vzpomínku můžete spojit s kocovinou, kdo ví. Zkrátka můžete v obyčejné růži vidět cokoliv. Záleží jen na vás. Ale jak to? Odpovědí jste vy sami. Přeci jen, ne všichni mohou vidět hvězdy rozkvétat květinami. Ne všichni mohou vidět otevřené a zavřené hroznýše.
Perspektiva. Perspektiva je zde klíčové slovo. Každý vidí věci z trochu jiné perspektivy, každý stojí na jiném místě a každý ušel jinou cestu. Každého opilý koráb unáší jinam a jinou rychlostí. Někdo může dospívat celý život, někdo může mít ve dvaceti zkušenosti jako dávno dospělý moudrý stařík. A když se pak ohlédnete za obyčejnou růží, můžete v ní klidně vidět celý život.
Ale není to jen naší cestou, ta perspektiva. Každý jinak a jinde už začíná. Například se zeptejte v Japonsku na jméno ulice. Neřeknou vám jméno ulice, jen čísla bloků kolem té ulice. Nejstarší dům v bloku je dům číslo jedna. Když jeden dům v bloku spadne, postaví se nový a čísla se změní. Zkuste si pak někdy pozorovat japonské turisty před domem číslo jedna ve skoro každé ulici v domnění, že si fotí ten nejstarší dům. Nebo se jich zeptejte na smutnou barvu. Bílá je pro ně smutná, pro nás je to zase černá. My si představíme tu černou temnotu, oni zase bílý sníh v létě. Vidí věci jinak než my.
Takže až se zase podíváte na oblohu, nebo uvidíte růži, nebo zahlédnete hnědý klobouk, zkuste vidět baobaby na malé planetce, krásu vaší milované osoby a slony v hroznýších. A stejně tak to dělejte vždy, když se s někým o něčem pohádáte. Zkuste pochopit jejich perspektivu a představit si, co oni vidí. Zkuste vidět lidi srdcem, ne očima.
ČTEŠ
eseje a podobný odpad
Randomzde naleznete mé eseje, články a fejetony, vesměs výplody publicistického semináře či jiných předmětů... jsou to mé skutečné práce, za které jsem byla hodnocena (a překvapivě jsem zatím prošla) :))) užijte si to a třeba se mnou založte debatní krou...
