eseje a podobný odpad

3. Článek o článku

aneb Co dělat, když se inspirace někde zasekla 

Máte napsat práci. Je den před deadlinem (nebo ideálně přímo den deadlinu). Práci už máte mít dávno napsanou. Už tři dny a tři noci jen koukáte na monitor s prázdným Word dokumentem bez názvu, neschopni vymyslet ani téma vaší práce, natož její titulek. Hlavou se vám honí jediné slovo. Pomoc.

Druhý případ je snad ještě horší. Práci už píšete (jakože opravdu aktivně píšete) tři dny a tři noci, ale pořád se nemůžete dohrabat na konec. Místo požadované normostrany máte sotva tři věty, obrázky a zdroje. Titulek vaší práce je tak dechberoucí, že téměř maskuje její nulový obsah a malinký perex se pod ním skoro ztrácí. Vaše jméno v záhlaví osaměle září do dálky v pravém horním rohu. A proč nemáte napsanou tu normostranu? Pokaždé se na vašem stole v tom ohromném nepořádku najde něco, co vás začne rozptylovat a odtáhne vaši pozornost od vaší neexistující práce. Ve vaší hlavě je dialog, který se pouští pořád dokola.

"Neprokrastinuj."

"Když ono nejde přestat."

A když teď čtete tento výplod mojí vlastní lenosti viditelné u typu B, s hrůzou se taky ztotožňujete s jedním z těchto typů. A já vám teď do hlavy, s dovolením, nasadím otázku. Otázka zní jednoduše. "Co s tím?"

Úplně na začátku si na stole (a obecně ve svém pracovním prostoru) udělejte pořádek. A dejte si s tím načas, protože to uklízení budou poslední minuty vaší milované prokrastinace. Spolu s děláním pořádku na pracovišti se alespoň pokuste udělat pořádek i ve své hlavě. Proč to není taky prokrastinace? Protože už tady můžete něco "jakože opravdu aktivně psát". Možná tím vrtáním ve své vlastní mysli objevíte něco, o čem byste se rádi hašteřili s vaší otravnou psycholožkou. Ale možnost číslo dva je, že z toho vytvoříte nějaký zajímavý článek, fejeton nebo básničku. Nečekejte, až si vás inspirace najde. Hledejte ji v sobě. To, že to spousta lidí z různých důvodů nedělá, neznamená, že tam není.

Pokud ve vás opravdu nic zapsání hodného není (a to o vás tedy říká něco velmi urážlivého), musíte zkusit jinou možnost řešení. Nabízí se hledat inspiraci okolo. Postupovat se doporučuje následovně. Zaprvé, zavřete váš nechutně bílý dokument. Zadruhé, vypněte nebo zavřete své pracovní elektronické zařízení. Zatřetí, zatočte se na své kancelářské židli (nebo jen otáčejte hlavou jako nějaká sova). Pokud jste ze židle nespadli, gratuluji – jste u posledního kroku tohoto postupu. Tím krokem je podívat se kolem sebe a zkusit chytit inspiraci (nebo, pokud jste se v kanceláři točili moc dlouho, zajíce). Můžete psát opravdu o čemkoliv. Vždyť slavné fejetony jsou například o vyhazování nábytku. Básně typu Košilela jsou zase o košilích a náhodných tématech článků v novinách. Nevím sice, kde jste, ale vím, že i tam něco dokážete vymyslet. Dojděte si pro kafe, pusťte si hudbu, zkontrolujte své děti, kolegy nebo umělé kytky z IKEA kolekce Fejka. Opravdu nezáleží na ničem, váš jediný úkol zní "chytit inspiraci", a to se dá dělat kdekoliv. A pokud vás přijde políbit vaše krásná, nadržená múza, tak se nebraňte. Buďte naopak rádi, že za vámi vůbec přišla. Hlavně pak ale nezapomeňte nechat svou krev doputovat zpátky do mozku, abyste mohli dopsat tu práci.

Ať už jste tedy kdekoliv, nezoufejte a pište. Vždyť já jsem právě napsala článek o tom, že mi nejde napsat článek. Nevzdávejte to, neplaťte bonusové sezení, a hlavně se nezblázněte. Prostě pište.