Rooms

:|Sixth|:

Tohle není sen ani noční můra. Tohle je realita které teď budeme muset čelit a doufat, že z toho nakonec vyvázneme živí.
Hra začala.

(přečtěte si prosím moje bláboly na konci bude tam pro pokračování důležitá otázka)

Sixth chapter

Sedím tady v malém bílém pokoji, s pěti dalšími lidmi a přemýšlím jak jsem se sem dostala. Ještě nedávno jsem četla knihy, snila o šťastnějším životu a teď jsem ráda, že ještě stále dýchám.
Všechno v mém životě bylo přesně nalajnované a připravené přesně pro mě. Projít střední školou bez přátel a rozptýlení, jít na vysokou, udělat si doktorát a pokračovat v cestě, kterou mi vybrali rodiče.
Ale takhle jednoduše mi to prostě nebylo souzeno. Po tom co mi předloni v létě zemřel otec a matka na mě začala kašlat, jsem se musela osamostatnit. Což znamená brigáda v menší kavárničce, kam jsem chodila každý den po škole, po "práci" menší výlet na kopec, a potom domů za matkou a dalšími problémy.
Když na své problémy pomyslím teď, dostanu chuť smát se, jelikož v téhle díře jsem pár hodin možná dní, ale přijde mi že jsou horší než oba roky, které se událi v mém dosavadním životě. Nevím proč si to monstrum vybralo jako loutku zrovna mě, ale přísahám že se tu už znovu bez důvodu nesložím a nebudu tu pro ostatní jenom přítěž, kterou s sebou táhnou jenom z lítosti.
"Hej co myslíte, že nás čeká dál?„ prolomil ticho v místnosti krásný a chraplavý hlas patřící Leemu.
"Mě by to totiž dost zajímalo, abych se psychicky připravil na například létající prasata.„
"Mám bohužel pocit že nás nic tak roztomilého nečeká Lee.„
Odpověděla smutně Erin, ale dál se dívala na zem kam se zakoukala už od té doby co skončil náš předchozí rozhovor.
"Proč si ten člověk vybral zrovna nás? Nemá někdo nápady?„ Navázala jsem na rozhovor já.
"Nejspíš to bylo náhodný, nemyslim si že bych s kymkoliv z vás měl něco společnýho„ Odpověděl otráveně James a dál chodil dokola jako lev v kleci vypadajíc že by nás nejraději všechny zabil.
"Nevšimli jste si, že neustále opakujeme stejný otázky jako ? Proč my? Co nás čeká? Myslím, že už všichni chápeme že odpovědi na tyhle otázky jen tak nedostaneme, tak proč to neustále řešíte místo toho aby jste něco skutečně dělali?!„
Vyhrkla Luren rozčíleně a aby svým slovům dodala na důrazu, všechny nás sjela naštvaným pohledem pod kterým jsem se přikrčila a raději odvrátila zrak.
Rozhlédla jsem se okolo a snažila jsem se ignorovat napětí, které přišlo s naštvanou poznámkou.
Abych to místo přesněji popsala, jedná se o překvapivě malý čistě bílý pokoj tak 3 na 3 metry bez oken, dveří či jiného vybavení, které by alespoň krajně naznačovalo co máme dělat nebo hledat.
Cítím se ztracená ve vlastní hlavě.
Jedna má polovina se strachem klepe v koutě a chce nechat zoufalství, strach, bezmoc a beznaděj vyhrát.
Jenomže potom je tu má druhá polovina, ta která je odvážná, naštvaná a sebevědomá.
Je sice mnohem menší, ale stále tam je a snaží se si probojovat cestu ven.
"Myslím, že by jsme měli zase prohledat všechno tady a doufat, že na něco narazíme.„
Zavolal James, který se opět chopil velení  a hned na to jsme se všichni postavili a začali hledat novou cestu ven.
Zatímco jsem prohledávala pokoj společně s ostatními, v mé hlavě se odehrával doslova chaos. Nemohla jsem se rozhodnout co si myslet. Myšlenky se mi motali do sebe a já nakonec ani nevěděla co se to děje.
Dokonce i moje vlastnil hlava se mi rozhodla zavařit.
Nakonec jsem si uvědomila, že se nesoustředím ani na hledání a ani na myšlení. V hlavě jsem měla zničehonic úplně prázdno díky čemuž jsem si několik dlouhých vteřin nevšimla malého otvoru těsně nad podlahou. Jednalo se o malou napodobeninu myší díry kterou všichni známe z pohádek.

„Hej asi jsem to našla!"
_____________________________________

Ahojte všichni dlouho jste o mně neslyšeli a má to svůj důvod..

Za 1. Nemám moc čas a prostor na psaní
Za 2. Dostala jsem se do autorského bloku
A za 3. Nic co napíšu mi nepřijde dostatečně dobré.

Takže mi teď prosím napište do komentářů jestli vás tenhle opravdu nepovedený díl bavil a všechny chyby, které v něm dokážete najít.

DĚKUJU

✨Užívejte života✨
_Princezna_