18 : 53

,,How could I forget?"

,, jedeme! " vběhla do tátovy kanceláře Sally. 

,, co se děje ?" zeptala jsem se a oblékla si svůj kabát. 

,, u Big Benu se střílí. Poběžte " oznámila nám a běžela k autu. Cesta nebyla dlouhá a my už byli na místě. Lidé křičeli a snažili se schovat. Uprostřed toho všeho stála jako přikovaná jedna stará paní a ukazovala na střechu panelového domu. Stál tam muž a mířil na nás. 

,, schovejte se" zatřásla jsem s ní. Koukla se na  mě. 

,, zabije vás, slečno " šeptla. Já se usmála. 

,, nezabije" ujistila jsem jí. ,, ihned se schovejte, až se to uklidní, najdu si vás" mrkla jsem na ni a poté se věnovala tomu muži na střeše. Varovně vystřelil aby  jsme mu věnovali pozornost. Vytáhla jsem svou pistoli a zvedla ji do vzduchu aby ji viděl. Vystřelil znovu a já též. Nenápadně namířil na tátu. Jen to ne proběhlo mi hlavou. Připravila jsem se, abych ho mohla chránit. 

,, jednotko pět, připravte se k zadnímu vchodu " slyšela jsem Sally mluvit do vysílačky. Táta stál vedle mě a pozoroval toho chlapa. Nikdo nevěděl kdo to je ani proč to dělá. Nevěděli jsme nic. 

,, buď opatrná " řekl zničehonic táta. 

,, cože ? " zeptala jsem se. 

,, buď opatrná, Adele. Nechci aby se ti něco stalo" zopakoval jeho větu. 

,, neboj se, tati, budu " ujistila jsem ho. 

,, je tak hezký slyšet tě jak mi říkáš tati" zašeptal v domnění že ho neslyším a tak jsem neodpověděla. Za tátou přišla Sally,  aby mu oznámila místa kde jsou jednotky připravené k zásahu a tak jsem šla blíže k paneláku, abych mohla toho chlápka pozorovat. Přesunul ruku na spoušť a já zpanikařila. 

,, BUDE STŘÍLET !" zakřičela jsem. Nedošlo mi ale to čeho jsem si předtím všimla. Mířil na tátu. Všichni se rozestavěli na své pozice a sledovali co ten chlap dělá. Vystřelil a kulka se rychlostí světla přibližovala k tátově ruce. ,, TATI!" zakřičela jsem a běžela k němu. Bylo pozdě,  kulka zasáhla jeho ruku. Klekl si na zem a já už byla u něj. Pomohla jsme mu stát a dostala ho do bezpečí. ,, tati, to je dobrý" sundala jsem si pásek a nešikovně mu jím stáhla paži aby ztratil co nejméně krve. 

,, Adele, to je dobrý " snažil se mě uklidnit. 

,, já ale věděla že na tebe míří, jen jsem to zapomněla. Jsem hloupá " do očí se mi nahrnuly slzy. Jak jsem mohla zapomenout ?!. ,, promiň" sedla jsem si před něj a obejmula ho. 

,, to nic " pohladil mě po zádech. 

,, můžu za to já. Kdybych nezapomněla, jsi teď v pořádku" zabořila jsem hlavu do jeho košile.  

,, nevyčítej si to" uklidňoval mě. Já i přes to brečela. Uslyšela jsem kroky které se blížily k nám. Prudce jsem se otočila a všimla si toho, že to jsou pouze záchranáři. ¨Vstala jsem tedy a oprášila si kalhoty. 

,, střelná  rána do předloktí. Na paži jsem se to pokusila přiškrtit aby neztratil tolik krve. Jsme tu asi patnáct nebo deset minut " řekla jsem jim. Pravděpodobně mě neposlouchaly, vyšetřily tátu a poté odvedly k záchrance. Já jako přikovaná stála na místě a s tekoucími slzami sledovala jak ho odváží do nemocnice. Spadla jsem na kolena. Nikdy jsem nepomyslela na to že se budu koukat na to jak tátu vezou do nemocnice. Slyšela jsem sama sebe jak se zajíkám. Sama sebe jak zrychleně dýchám . 

,, Adele. Adele, zlato to bude dobrý" přiběhla ke mě Sally. Já jí obejmula a brečela na její rameno. 

Zapomínání není hřích, pokud nejde o život.