Tušila jsem že můj život nebude tak lehký. Po hádce s bratrem jsem už odejít musela. Déle bych to nezvládla. Jediné štěstí bylo že mě našel Lestrade. Našel mě, chránil....ujal se mě. Pak to ale přišlo. To velké bum díky kterému se svět obrátil vzhůr...
A tak jsem bydlela Gregem a pomáhala Scotland Yardu. Šla jsem si pro něco k snědku do jedné pekárny která byla kousek od Scotland Yardu ale do někoho jsem vrazila. Zase.
,, omlouvám se jsem hrozně nemotorná" zvedla jsem se ze země. Zase to byl muž. Nebo chlapec ? Nevím já to neřeším. Mohlo mu být tak osmnáct. Minulí rok jsem na své patnácté narozeniny vrazila do Grega, mého adoptivního otce. Teď, den po mích šestnáctinách vráží do někoho dalšího. To je to prokletí nebo co?
,, v pořádku. Jim Moriarty "podal mi svou ruku.
,, Adele Holmes- Lestrade. Těší mě" podala jsem mu svou a potřásla si s ním.
,, svatba ? " zeptal se.
,, adopce. Promiňte, pane Moriarty ale spěchám. Táta pracuje takže si pro jídlo nemůže, Sally telefonuje, Anderson by tam netrefil takže jediná volná jsem já. Ráda jsem vás poznala !" utíkala jsem co nejrychleji do pekárny. Vběhla jsem do ní a zvonek se rozcinkal.
,,Adele, ahoj " Pozdravila mě prodavačka.
,, dobrý den tak jsem tu zase. Jablečný koláček, makovou buchtu, povidlovou buchtu a makový koláček. To je vše. Vychází to přesně. Musím běžet jinak mi tam umřou hlady. Na shledanou !" popadla jsem pytlík který mi s pobaveným kroucením hlavou podala a vracela se do Scotland Yardu. To bych ale nesměla ve dveřích srazit člověka. ¨
,, máme na sebe štěstí, co ?" zasmál se dotyčný.
,, Pane Moriarty, omlouvám se" omluvila jsem se rychle a běžela teď už bez srážení lidí za tátou. Na recepci jsem pozdravila Emily a u automatu s kávou Toma. ,, jsem tu Andersone!" zakřičela jsem u jeho stolu. Lekl se a vyprskl na zem kafe.
,, Adele ! Mě z tebe hrábne" zamračil se.
,, to je fajn co? Tady máš tu povidlovou buchtu" podala jsem mu pytlík s jeho jídlem. Vešla jsem do tátovy kanceláře. ,, jídlo!" usmála jsem se. ,, tady máte vezměte si co jste si přáli ať mi neumřete hlady" jak jsem jim řekla tak udělali a chutí se dali do jídla.
Sally Donovanová, má nejlepší kamarádka. Anderson, ten který je k ničemu ale nějak se tu drží. Greg Lesrade, můj adoptivní otec. Moje rodina Londýn bylo město kretého jsem se na začátku bála. Všichni říkali že tam každý najde sám sebe a já tomu nevěřila. Je to pravda.
Teď by to mělo být jako v pohádce. Měl by se objevit padouch a s ním i zlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
