Taaak.
Po mnoha a mnoha a mnoha měsících jsem se rozhodla, že bych se mohla pokusit něco zveřejnit. Nemám zatím jasno, co přesně to bude, ale něco snad ano.
Asi z toho ani nebude nějaký příběh, na to mé schopnost momentálně vyhasly, ale ráda bych se pokusila a o výřezy, krátké scény v jedné kapitole, nic velkého. Důvod, proč mi tohle nebude ležet v konceptech jako velká spousta dalších výplodů z nitra mého pisatelství je ten, že jednou bych si přála natočit film. Nedělám si srandu. Hrozně ráda bych jednou viděla situace ať už z mého života či z života mých přátel a života okolo mě, co jsem během mého krátkého života posbírala do paměti, na plátně v jednom filmu. Jestli se mi to podaří je druhá věc, ale prozatím si ten větší sen snažím v hlavě dávat do kupy. A když mi to nevyjde, tak bych třeba jednou ráda vydala knížku.
Nestojím o nějaký velký zájem, vlastně jde o můj osobní pocit, že jsem se konečně dokopala k tomu to shromažďovat na "papír". Absolutně netuším, jak mi to půjde, možná tohle opravdu velice rychle skončí v konceptech, ale prozatím je to můj první krok po těch pár letech, kdy zas něco vypouštím do světa, takže jestli tohle náááhodou někdo čte, tak jsem samozřejmě ráda a vítám Vás tu, ale netvrdím, že Vás to bude bavit.
Nu. Tohle by zatím na úvod mohlo stačit, takže to zakončím mně mile znějícími slovy:
Žijte blaze.
M.
11. února 2k21
Post Scriptum: Asi jsem už zapomněla, jaké to je kliknout na oranžové tlačítko "zveřejnit" nebo jsem tehdy tolik neprožívala, ale je to strašně moc hustý a zvláštní a nervózní a radostný, že jsem si to chtěla zaznamenat.
Zpětně doplňuji, že je to takové lehké čtení, pro mě nesmírně důležité, něco jsou vzpomínky psané přímo tak, jak si je vybavuji, něco bude spíše jen zasazení, vložení nějakých mých pocitů, ať už stále trvajících či třeba dřívějších, do textu, přičemž se s největší pravděpodobností objeví pak postavy pojmenované jako Brigita a Marie, což jsou postavy, které jsem si utvořila už před delší dobou, odhadem tak minimálně dva roky zpět, mají už nějak postupně mnou přirozeně utvořený charakter, takže ta práce a psaní je daleko snazší, a hlavně to jsou dvojčata a mají nějak symbolizovat mě samotnou. Zkrátka mi přirostly k srdíčku a patří sem. *srdíčko*
Tož tedy-Mějte se krásně.
ČTEŠ
Vůně nostalgie
Short Story,,Život je jako cesta zahalená v mlze, kterou my odkrýváme." Tuto myšlenku jsem si v hlavě utvořila snad ještě na prvním stupni základní školy a vnitřním cítěním se mi sem tak nějak hodí... Jestli je tu nějaká čistá (šlo by sem i slovo "éterická"?)...
