Ronnie Payne

32.kapitola

Poslední co jsem slyšel byli hlasy, které něco volali, ale já nerozuměl co. Poté jsem přestal vnímat úplně a upadl jsem do hluboké tmy.

Ronnie

Konečně jdu na poslední hodinu. Dneska se to opravdu strašně táhne. Do toho mám ještě strašně divný pocit, že se někomu něco stalo a nemůžu se ho zbavit a ty pohledy na chodbách tomu taky moc nepomáhají. Nevím jak to popsat. Je to takový tíživý pocit uvnitř mě, kterého se nemůžu zbavit. No, ale určitě bude všechno v pohodě. Doufám.. To jsem ještě ale nevěděla co mě čeká po příchodu domů..

Přestala jsem nad tím přemýšlet a vešla jsem do třídy. Hned se mi zlepšila nálada, když jsem zahlédla, jak na mě ze zadní lavice mává usměvavý klučina. Nick. Ihned se za ním tedy rozejdu a sednu si k němu do lavice. Dneska jsme spolu neměli žádnou hodinu až tuhle a já opravdu umírala nudou. 

,, Ahoj" pozdravila jsem ho a na přivítání jsme se obejmuli. Za tu dobu co jsem tady se z nás stali nejlepší kamarádi a já jsem ráda, že alespoň někoho mám.

,, No ahoj" oplatil mi můj pozdrav, a tak divně se na mě zadíval.

,, Co jsem provedla, že se na mě tak díváš?" zasmála jsem se a vytáhla jsem si mezi tím učení z tašky spolu s propiskou.

,, Ty chodíš s Niallem Horanem a nic jsi mi neřekla?" zapištěl, jak holka a na oko uraženě se na mě podíval.

,, Potichu!" okřikla jsem ho a rozhlédla se kolem sebe. Samozřejmě, že na mě všichni civěli. Naštvaně jsem se podívala na Nicka a ten se na mě nevinně zašklebil. 

,,  No tak promiň, ale stejně si myslím, že je to jedno, protože se to povídá po celé škole" řekl jakoby to bylo nad slunce jasné. Ono to vlastně nad slunce jasné bylo.

,, Nikdo z nás nepotvrdil, že spolu opravdu jsme. Třeba jsem jen "jednorázovka" jak mě označili v novinách" řekla jsem a Nick se na mě ironicky podíval.

,, Jo jasně. Na to tě znám až moc dobře. Takže to ty "jednorázovko" koukej vybalit!" řekl mi přísně a hodil na mě důležitý pohled.

,, Ale nikomu to neřekneš! Přísahej!" 

,, Jasně čestný skautský a teď už povídej, přeháněj!" řekl. ,, Jsem tvá nejlepší kamarádka, takže dělej!" dodal ještě.

,, Kamarádka? Ty jsi babo-chlap nebo co?" zasmála jsem se.

,, Jsi blbá. A povídej už. Jsem celej nervózní celý den!" udělal na mě psí oči.

,, No tak dobře. Ano jsme spolu" řekla jsem prostě zrovna když přišla do třídy učitelka. Ono už zvonilo?

,, To je jako všechno? Jsme spolu? Vážně?" nevěřícně se na mě ta má kamarádka jménem Nick podívala a učitelku úplně ignorovala.

,, No j co chceš jako vědět víc?" zeptala jsem se nechápavě.

,, No já nevím.. Jak jste se třeba dali dohromady a jak dlouho spolu jste?" odpověděl mi stejným tónem.

,, A třeba číslo jeho spodního prádla nechceš?" pobaveně jsem se na něj dívala.

,, Hej tohle není vůbec vtipný! Tohle je vážná věc!" řekl nabroušeně a já se mu začala smát.

,, Parker! Payne! Něco k smíchu? Podělte se se mnou co tam probíráte tak důležitého, že kvůli tomu nemáte čas na učivo" okřikla nás učitelka a já měla co dělat, abych zadržela smích.

,, Probíráme holčičí věci paní učitelko" odpověděl Nick a já už byla celá rudá od zadržování smíchu.

,, A to jsou? Já jsem přeci taky žena" obořila se na něj učitelka.