Ronnie Payne

3.kapitola

,, Ahoj" řekla

Jako první se vzpamatoval hrozně moc roztomilý blonďáček s nádhernýma modrýma očima. Přistoupil ke mě a řekl.

,, Ahoj já jsem Niall. Niall Horan, moc rád tě poznávám"

,, Veronica" hlesla jsem a natáhla k němu ruku. On jí odstrčil a rovnou mě obejmul. V tu chvíli jsem se zarazila a nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Nakonec jsem povolila a objetí mu opětovala. Takhle to pokračovalo i s ostatníma klukama, ale to už jsem byla uvolněnější.

,, Pojď ukážu ti pokoj. Zatím budeš u mě, než ti zařídíme tvůj vlastní. Nevadí?" zeptal se mě Lí a už mě vedl do jeho pokoje. Po cestě vzal i mou cestovní tašku s tou troškou věcí.

,, Ne já jsem v pohodě" řekla jsem

,, Tak dobře já když tak můžu spát na gauči" řekl když jsme šli po schodech do patra, kde bylo na můj vkus až moc dveří.

,, Ne to nemusíš. Mě to nevadí. Spi ve své posteli a ne na gauči prosím. Přijde mi to divné" řekla jsem pro změnu já.

,, Na gauči se klidně vyspím já. Toto je tvůj pokoj a tvoje postel" dodala jsem. On se na mě jen ironicky usmál.

,, No tak jo a víš co? Klidně si můžeš ustlat ve vaně, aspoň to nebudeš mít tak daleko" řekl a ten sarkasmus z jeho slov přímo sršela. Na to se začal smát a já něj jen koukala.

,, Samozřejmě, že budeš spát u mě v pokoji na normální posteli" řekl děkovně a já se na něj pouze děkovně usmála.

Když jsme se konečně doplazili do jeho pokoje nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl nádherný. Pokoj byl sladěný do černo-modré. Uprostřed pokoje stála velká manželská postel. U ní byl malý kobereček s dlouhými chlupy. Pak tam byli nějaký ty skříňky, poličky, dva noční stolky, psací stůl, kytary a všimla jsem si i dveří, které jak už jsem zjistila vedou do koupelny.

,, Pojď, ukážu ti i zbytek domu a tvůj budoucí pokoj. Pak si můžeš vybalit. A... Nemáš třeba hlad nebo žízeň? Nebo nechceš ještě něco?" staral se.

,, Ne děkuji. Jsi hodný" odpověděla jsem mu a usmála se na něj. Úsměv mi opětoval a ukázal tedy zbytek domu společně s mým pokojem. Byl celý prázdný, ale Liam říkal, že si ho můžu zařídit podle sebe.Zítra prý můžeme jet nakoupit nábytek, dekorace a tak. Pokoj měl taky svou koupelnu. Chápete to?! Já budu mít vlastní koupelnu! To je megabrutálněnejvíc super!

,, Doufám, že ti to bude stačit. Není to nic extra, ale až si to tu zařídíš bude to lepší" řekl Lí a věnoval mi krásný úsměv, který jsem mu opětovala.

,, Ne je to skvělí! Rozhodně je to tisíckrát hezčí a větší než můj starý pokoj. A navíc, mám svojí vlastní koupelnu! To je úplně nejvíc skvělí!" řekla jsem s nefalšovanou radostí a ode dveří se rozezněl smích. Když jsem se otočila stáli ve dveřích kluci a řechtali se na celý barák. Všichni mají strašně vtipný smích a tak jsem to nevydržela a začala se smát taky. Dobrou půl hodinu jsme se tam popadali za břicha a smáli se jako magoři. Vážně, kdyby nás někdo viděl, myslel by si, že potkal obrovské blázny, kteří leží na zemi a hrajou si na ryby na suchu, protože tak jsme opravdu vypadali. Když jsme se dosmáli, kluci odešli a já si začala v pokoji Liama trošku vybalovat. Ale ne nějak moc, protože to je přeci jenom jeho pokoj a já tu budu spát pouze pár dní. Když jsem si vyndala pár těch nejpotřebnějších věcí, rozhodla jsem se, že se půjdu osprchovat. a tak jsem si vzala ručník, který mi dal brácha a vydala jsem se do jeho koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a sundala si triko. Koukla jsem se na sebe do zrcadla. Přede mnou stála pohublá holka, která má bříško obsypané modřinami, monokl na tváři a šrámy na zádech od pásku. Zamyslela jsem se nad tím, co jsem udělala tak strašného, že mě potkalo zrovna toto. Proč mě rodiče tak nesnáší? Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk otevírajících se dveří. Leknutím jsem poskočila a vyděšeně se podívala ke dveřím. Mezi futrama stál Liam, který mě propaloval pohledem, kterým sjel až na mé břicho. V tu chvíli jsem ztuhla a nevěděla co mám dělat. Chtěla jsem si vzít triko a obléknout se, ale nemohla jsem se hnout z místa. V tuhle chvíli bych si nejraději nafackovala. Liam ke mě rychlím krokem přistoupil a u toho stále neodtrhnul pohled od mého bříška, které bylo obsypané modřinami. Hned jak ke mě přišel, přejel jemně prstami po mé zbarvené pokožce.

,, Kdo ti to udělal?" mlčela jsem.

,,Kdo ti to udělal?!" začal zvyšovat hlas, ale já stejně pořád mlčela.

,, Slyšíš?! Kdo? Ti? To? Udělal?!" to už zakřičel tak, že jsem sebou cukla leknutím.

,, Táta" zašeptala jsem tak potichu, až jsem si myslela, že mě neslyšel a pohled jsem zapíchla do země.

,, Táta?" zeptal se už o něco klidněji, ale stále tam byla znát značná naštvanost. Jen jsem kývla a pomalu zvedla pohled. Liam se pomalu napnul.

,, Musíme to nahlásit na policii" vážně se na mě podíval a já jen vyvalila oči.

,, Co? Ne to ne! To. To nemůžeme! Ne Liame prosím" řekla jsem a do očí se mi vehnali slzy. Liam pouze zakroutil hlavou a vydal se z koupelny a následně i z celého pokoje pryč. Já na sebe rychle hodila triko a utíkala za ním.

,, Liame! Liame prosím ne! Neřeš to! Liame prosím!" řvala jsem na něj, když jsem za ním běžela s brekem. Po cestě jsem potkala kluky, kteří koukali nechápavým pohledem. Doběhla jsem do obíváku, který byl spojený s kuchyní a koukala na Liama opřeného o kuchyňskou linku. Koukal na mě divným pohledem. Za chvilku doběhli i kluci a koukali na nás s očekáváním, že jim někdo něco řekneme...