Imara: Hra, co nikdy nekončí

2.

,,Ať už tvé srdce bije pro jinou,
já miluji tě každou vteřinou.
Zlaté vlasy, modré oči,
jen kolem tebe se můj svět točí.." Dopsala dívka na papír tužkou. Zamyslela se, ale nakonec papír vytrhla ze sešitu a zmuchlala. S povzdechem se posadila na postel a rozhlédla se po pokoji. V rohu stála její kytara, kterou jí daroval otec už před.. pěti lety. Pohledem hudební nástroj hypnotizovala a uvažovala, jestli má zkusit něco zahrát. Z části chtěla, ale na druhou stranu ne. Kytary se dlouho nedotkla, protože s ní měla spojeno spousty vzpomínek. Naposledy, když na ni hrála, ještě tu pro ni někdo byl. Jakmile odešel, zmizel i její vztah k hudbě a všechny možné pocity začala skrývat. avšak teď, možná bohužel, možná díkybohu, nyní musí spolupracovat s Kylem, ať chce nebo ne. Jinak bude v háji. Kdyby ty úkoly neplnila, stalo by se něco? Zemřela by? Kousla se do rtu. Zvedla se a došla pro ten hudební nástroj, při čemž zkontrolovala, jestli někdo není poblíž. Posadila se na kraj postele a zamyslela se nad nějakou jednoduchou skladbou. Úplně jako první ji napadla ukolébavka, kterou jí zpívávala babička, když byla malá. Prsty správně přiložila na určité struny a zabrnkala. Pokojem se roznesl tón a ona se překvapivě uvolnila. Nadechla se, vydechla a začala hrát. Z úst se jí draly slova a ona znovu poznala, jaké to je zpívat. Jen co dozpívala, něco uvnitř ji hřálo a koutky jejích úst se malinko zvedly. Lehla si na postel a zavřela oči. Byla k smrti unavená, a tak okamžitě usla.

*

Pokojem se rozeznělo vyzvánění Alexina mobilu. Polekaně se posadila a pohotově ho zvedla, aniž by se podívala, kdo volá.

,,Halo?" zamumlala ospale. Bylo něco kolem osmé večer.

,,Lex?" Kyle. Netušila co chtěl takhle večer a vcelku jí to bylo jedno. Jí nikdy nikdo nepotřeboval a ani nechtěl od ní pomoct.

,,Hm?" Zamručela už trochu otráveně. Kdo jiný?

,,Jsem v háji," oznámil najednou naléhavě a  v jeho hlase byl znát strach.

,,Co tím myslíš?" Tím si získal její pozornost a jí polil nepříjemný pot. Polkla a více sevřela mobil v ruce.

,,Chtěl jsem splnit ten úkol, a tak jsem šel do nějaké večerky teda něco malého ukrást, ale ten chlápek za pokladnou si mě všiml. Začal křičet, že na mě zavolá Policii a hrozně vyváděl. Ihned jsem vyběhl z obchodu, jenže jsem ještě zahlédl, jak mluví do mobilu. Mám pocit, že je na mě fakt zavolal." Vysvětlil snad na jeden nádech. Alexa zalapala po dechu. To není dobrý, to vážně není dobrý!

,,Ehm.. já.. hlavně zachovej paniku, žádný klid.. Teda naopak!" Zamotala se do vlastní věty. Naštvaně zavrčela.

,,Já.. Já se snažím!" Vyhrkl, ale Alexa pochybovala, že ví o čem mluvila.

,,Kyle?"

,,Co?"

,,A máš tu věc, co jsi ukradl?"

,,Opravdu se ptáš zrovna na tohle?"

,,Tak máš ji?"

,,Jo mám, proč se ptáš?" Vyzvídal, jako by mu to nedošlo.

,,Jsi stupidní nebo jo? Úkol máme splnit aspoň na osmdesát pět procent, ale nikde není napsáno, že bez povšimnutí." Pokusila se mu to ujasnit.

,,Ajo vlastně," hekl Kyle a odmlčel se. ,,Otevřeš mi?"

,,Teď nevím já o čem to mluvíš," zavrtěla hlavou, ale to on nemohl vidět.

,,Není tu zrovna moc teplo na to abych stál venku jen v krátkém rukávu. Prostě mi otevři dveře." A pak zavěsil. Jí nezbývalo nic jiného než tiše sejít schody a zjistit, jestli si z ní jen neutahoval. Počkat, jak ví kde bydlím? Jen co otevřela dveře, vpadl její kamarád okamžitě dovnitř a zabouchl za sebou dveře.

,,To ti to trvalo," ušklíbl se a prohrábl si rozcuchané vlasy.

,,Pojď ke mně do pokoje a tam mi vše vysvětlíš," povzdechla si a také si všimla jeho rošťáckého výrazu. Praštila ho do ramene a vběhla do pokoje. Když vešel i on, zabouchla za ním dveře a posadila se na židli.

,,Ty se moc často nesměješ co?"

,,Co to meleš," naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. Přejela ho pohledem a semkla rty.

,,Říkám, že nejsi zrovna člověk, co se aspoň někdy usmívá." Vysvětlil a zamyšleně se na ni podíval. Alexa pozorovala špičky svých nohou a zvažovala odpověď.

,,Ne nejsem."

,,A ani nejsi moc komunikativní."

,,Co prosím?"

,,Ale je to tak," pokrčil rameny a rozvalil se na její posteli. Zavrčela a měla chuť ho přetáhnout po hlavě židlí, na které seděla.

,,Mám tě zabít teď nebo až za chvíli," sykla dívka a založila si ruce na prsou.

,,Vždyť to byla jen sranda!" Začal se ihned omlouvat a jí začaly kupodivu cukat koutky úst.

,,Počkej.. Ty se směješ!" Vyhrkl a poté se ušklíbl. Očividně ho něco napadlo a Alex se to už teď nelíbilo. Začal jí lechtat až spadla ze židle. Svíjela se na zemi smíchy, břicho ji bolelo a lapala po dechu. Chtěla ho od sebe odtrhnout, ale co mohla dělat? Měl větší sílu než ona a nevíc byla jeden z nejvíce lechtivých lidí.

,,Kyle!" Křičela se smíchem a snažila se odtáhnout. Už se nemohla ani smát. Nakonec ji nechal a odstoupil. Poprvé za několik let se znovu smála, nechala někoho, aby šel k ní do pokoje, neodpálkovala ho s nějakou hnusnou poznámkou.. Poprvé si znovu našla přítele.. Zastrčila si pramen vlasů za ucho, jak už u ní bylo zvykem v trapných situacích a ošila se. Pořád na sobě cítila jeho dotek.

,,Jo promiň, já zapomněl," zamumlal a nedíval se Alexe do očí.

,,To je dobrý, co se stalo, stalo se." Přikývla a natáhla se pro sklenku vody na stole. Úplně jí vyprahlo v puse, ale ještě se ho musela na něco zeptat.

,,Proč jsi na mě vlastně s tím úkolem nepočkal? A jakto, že tě málem chytili?" Zamračila se.

,,Já ani nevím," pokrčil rameny a než se Alexa stačila dál vyptávat, popadl kytaru a v očích se mu zajiskřilo. ,,Ty umíš hrát?"

,,Ne a polož to," lhala a mračila se. Nechtěla před ním hrát, natož třeba i zpívat!

,,Tak proč ji tu máš?" nadzvedl oboči a zkusil zahrát nějaký tón. Chytla se za hlavu a vytrhla mu ji z rukou. Sama ji uchopila a zahrála to samé, o co se zprvu pokoušel. Poté ji zase odložila a zadívala se na něj prázdným pohledem. Kyle se ošil a prohrábl si nervózně vlasy.

,,Zahraješ mi něco?"

,,Ne," odpověděla hned a zamračila se. Tohle se jí nelíbilo a byla by momentáně radši, kdyby odešel. To mu avšak říct nemůže. Jen tam tak seděli a nic nedělali. Oba byli zabráni do svých myšlenek a překvapivě to nikomu nevadilo - spíš naopak. Najednou se ozval zvonek a Alexa se pohotově podívala na čas. Vytřeštila oči a vyklepaně zkontrolovala i datum. Na chvíli si myslela, že se jí zastavilo srdce. Dnes se otec vrací z pracovní cesty.