Imara: Hra, co nikdy nekončí

3.

,,Co je?" ptal se blonďák, když ho tmavovláska táhla k balkónu.

,,Otec se vrátil a jestli tě tu najde..." polkla a otevřela dveře. Vtáhla ho tam a zavřela. ,,Budeš muset slézt dolů a jde to! Několikrát jsem to zkoušela." Sykla a těkala očima okolo sebe. Polil jí pot. Její otec byl dost přísný a už v raném věku ji zákázal, aby se jen někdy pokusila na tajno přivést domů nějakého chlapce. Neřešila to, protože se s nikým nebavila a už vůbec ne s kluky. Nebyl to žádný kliďas, takže jí bylo už v ten moment jasné, co by se stalo. Proč zrovna dnes Kyle? Proč?

,,Tak udělá co?" Založil si triumfálně ruce na hrudi a nikam se nehrnul. Alex se plácla do čela. Nemůže mě jednou poslechnout bez jakýchkoliv řečí?!

,,Řekněme, že udělá všechno pro to, aby jsi už na vždy litoval toho, že jsi vůbec začal dýchat stejný vzduch jako já." Odsekla a on jen nadzvedl obočí. ,,Naposledy, když jsem se v jedenácti letech srazila s nějakým chlapcem a následně mi i podal ruku, otec ho chytil pod krkem a pohrozil mu. Nevím, co řekl přesně, ale ten strach v očích toho chlapce nešel přeléhnout. Vymámil se z jeho sevření a odběhl za nejbližší roh. Po pár týdnech jsem ho zahlédla v obchodě a jamile mě uviděl, ve tváři se mu mihl znovu strach a zmizel tak rychle, jak to jen šlo." Vysvětlila a Kyle znovu nasadil ten úšklebek, za který by ho nejradši praštila.

,,A tohle mě má vyděsit?" Zakřenil se a opřel se o zábrdlí. Už s ním začínala ztrácet trpělivost a ten fakt, že se tu může pan Carey objevit každou chvíli, jí donutila přitlačit. Chytla ho za lem trička a stáhla na úroveň jejích očí.

,,V noci spí s nožem v ruce, aby ho v noci jen tak někdo nepřekvapil. Matka kvůli tomu jednou málem přišla o oko, a proto spí každý zvlášť. V kufru pod postelí má i vrhací nože, opravdu chceš být jejich terčem?" Sykla a pustila ho. Kyle na to chvíli neměl co říct a tak se beze slov přehoupl přes zábradlí. Chvíli se na ní zadíval se semknutými rty a bylo vidět, že je zmatený. Alexa se mu zadívala do pomněnkových očí, a pak sebou najednou cukla. Uslyšela kroky.

,,Dělej," sykla naléhavě, na což jen přikývl. Když se ocitl nohama na zemi, její otec otevřel dveře. Okamžitě se otočila a zadržela dech. Rozhlédl se po místnosti, pak došel za ní a nahlédl přes balkón. V duchu se modlila, aby byl Kyle už pryč.

,,Co tu děláš?" Zeptal se podezřívavě a přeměřil si ji pohledem.

,,Jen jsem šla na čerstvý vzduch," odpověděla co nejpevnějším hlasem.

,,Fajn," znovu se rozhlédl a nakonec odešel. Alexa si oddechla a chvíli ještě hleděla do tmy. Hvězdy se třpytily na nebi, měsíc ozařoval zahradu a o kus dál zaštěkal pes. Rozpuštěné vlasy jí čechral vítr a několik myšlenek jí v hlavě létaly jedna přes druhou.

*

*

*

Malé děti si hrály zrovna na nedalekém hřišti, když Alexa vyšla před dům. Byla sobota a ona měla namířeno na sraz s Kylem. Včera večer obdržela další, pátý úkol. Půlka června byla za nimi, školní rok se blížil ke konci a každý den byl teplejší než předchozí. Na sobě měla proti své vůli kraťasy, ale mikiny se vzdát nechtěla. Vlasy stažené v culíku ji spadaly na záda a v uších ji hrála hudba ze sluchátek. Na místo srazu dorazila o něco dříve, a tak se posadila na zem. Kousek za ní byl ten onen les, kde se tenkrát zapojili do této hry. Uběhlo deset, dvacet, třicet minut a chlapec pořád nikde. Už se začínala malinko obávat, ale furt se snažila nepanikařit. Určitě se jen někde zdržel. Za cvíli tu bude. Určitě. Mohla mu zavolat, což také udělala, jenže jí nikdo to nebral. Najednou se odněkud z lesa Kyle vynořil. Popadal dech od běhu, ale i tak jí vytáhl na nohy a odtáhl ku od lesa.

,,Mám pocit, že nás někdo sleduje." Sykl a těkal kolem sebe očima. Alex si jen povzdechla a chytla se za hlavu.

,,Kyle, jsi jen paranoidní.. Tahle hra tě až moc brzo začala dohánět k šílenství." Odmlčela se a zamyslela se. Chvíli bylo ticho a poté přešla k lesu. Přimhouřila oči a pohledem skenovala jeden strom po druhém. Najednou opravdu uviděla nějaký pohyb. O krok ustoupila, ale ihned zatřepala hlavou. To mohlo být jen nějaké zvíře. Pomyslela si a vstoupila do lesa. Kyle jí dohnal a stoupl jí do cesty.

,,Co blázníš!?" Vyjekl a ona se ušklíbla.

,,Bojíš se?" Teď si z něj utahovala zase on a obešla ho. Seběvědomě kráčela přibližně doprostřed lesa, kde se později zastavila a vzhlédla k obloze.

,,Um Lex? Co-..," nedokončil ani větu a ona ho spražila pohledem.

,,Hej!" Zavolala hlasitě a rozhlédla se. Ticho. Kyle naklonil hlavu na stranu, protože nechápal, o co se snaží. A prej, že hrabe mně. Odfrkl si a založil ruce na hrudi. ,,Slyší mě někdo? Mám otázku!" Křičela dál na oblohu. ,,Je to teda jen tak mimochodem, ale jak ukončím tuhle hru?" Najednou se ozvalo zaburácení, až oba spadli na zem jako posledně.

,,L-Lex," koktal tiše Kyle s pohledem upřeným na něco za ní. Nechápavě se na něj podívala. Byl bledý jako stěna, a tak se otočila. Kus od ní se tyčilo nějaké obrovské zvíře, které nedokázala identifikovat.

,,Utíkej!" Zaječela ihned a zvedla se na nohy. Kyle už byl několik metrů před ní a neohlížel se. Alexa se rozběhla a sprintovala jak nejrychleji mohla. V boku jí píchalo, v krku škrábalo, ale nezastavovala se. Proplétala se mezi stromy za chlapcem, zakopávala o kořeny a lapala po dechu. Už byla skoro na konci lesa, když v tom však zakopla a upadla. Automaticky se stočila do klubíčka a připravovala se na smrt, ale když se žádná neblížila, otevřela prvně jedno oko a pak druhé. Nikde nikdo. Žádné zvíře je už nepronásledovalo. Posadila se a zhluboka se nadechla. Srdce jí bilo jako splašené a do kolene jí vystřelovala bolest. Tahle hra mě stačila za poslední dva týdny zmrzačit víc než můj vlastní život.

,,To.. bylo.. o... fous.." Oddechoval blonďák, který seděl taky na zadech a snažil se uklidnit.

,,To bylo Kyle, to bylo."