<𝙥𝙧𝙞𝙨𝙤𝙣> [𝙬𝙤𝙤𝙨𝙖𝙣]

{ Part 1 }

Pomalu končí prázdniny a Woo se chystá na novou školu v Busanu. Bude muset být na intru, protože by nestíhal jezdit domů...Soul a Busan jsou od sebe dost daleko.

            [ Den před odjezdem ]

Woo ještě balí všechny věci co si chce s sebou vzít. Postupem času si ale uvědomuje jak moc mu bude chybět rodina, kamarádi a celkově všechno...sám odjet na 4 roky daleko ode všech které zná, do města ve kterým byl jednou v životě, není jen tak jednoduché.

Wooyounga přerušila z myšlenek jeho mamka:

M: "Woo pojď se najíst, už mam hotovou večeři"
W: "Jo za chvilku jsem tam"

Ještě dal do kufru pár věcí a šel do jídelny.

W: "oooh, tady to voní !!"
M: "Doufám že vám bude chutnat, dobrou chuť"
W: "dobrou"
T: "dobrou chuť"

Když dovečeřeli, tak si všichni šli sednout do obýváku.

M: "Nevěřím tomu, že mi zítra odjedeš, bude se mi tak stýskat"
W: "já tomu taky nevěřím, ale mam trochu strach"
M: "Z čeho zlatíčko ?? Vždyť to zvládneš, ve městě se brzy zorientuješ a kamarády taky najdeš brzy"
W: "Já nemyslel tohle...Ale-"

Woo se zastavil. Malém řekl to co právě nechtěl. Woo je totiž gay, ale bojí se to rodičům říct, protože ví jaký na to mají rodiče názor. Nemyslí si že by z toho byli nějak nadšeni, právě naopak. Woo to drží v tajnosti už přes rok, do teď to nikomu neřekl.

T: "tak co jsi myslel ?"
W: "No...ani nevím. Asi už pujdu do pokoje si ještě dobalit"

Woo se zvedl a šel do pokoje, zatímco rodiče se na sebe jenom divně koukali.

Už bylo docela pozdě, tak se šel Woo osprchovat a šel spát. Neusnul hned, nejmíň 30 minut přemýšlel nad tím jaké to vážně bude.

"Co když mě budou šikanovat za to že jsem "JINÝ" ?? Nikomu to nebudu říkat, a budu doufat že tam nebudu sám kdo s tím má takový problém"

Konečně usnul.

[den odjezdu]

Ráno ho budík probudil v 6:00. Trvalo mu 10 minut než konečně vylezl z postele. Šel se převléknout a udělat ranní hygienu. Šel dolů do kuchyně kde už mu mamka připravovala snídani.

M: "tak jakpak jsi se vyspal ?"
W: "docela fajn, a díky ta snídani"
M: "nemáš zač, a...chtěla jsem se tě jenom na něco zeptat"
W: "Tak povídej"
M: "Co bylo to čeho se bojíš a včera jsi to nechtěl říct"

Woo stuhl. Co když to máma tuší ?

M: "Měla jsem o tebe starost, protože to vypadalo že jsi z toho vynervovaný. Řekneš mi co se opravdu stalo ?"
W: "Asi až jindy. A jsem v pohodě, nedělej si starosti."

Woo si radči rychle vzal snídani aby už mohl co nejdřív zase do pokoje.

"Ufff to bylo o fous...Už jsem se bál že se to dozví takhle" Říkal si Woo v duchu.

Po snídani šel do pokoje pro poslední kufry a odnesl je před auto. Naposledy se kouknul do svého pokoje.

"Bude mi to chybět..."
M: "Woo už pojď ! Táta už čeká !"