<𝙥𝙧𝙞𝙨𝙤𝙣> [𝙬𝙤𝙤𝙨𝙖𝙣]

{ Part 9 }

S: Mám docela strach na co se chceš zeptat...
W: Ty by jsi mi nikdy nelhal, že ne ?
S: Jasně že ne.
W: Tak proč jsi to udělal ? Proč jsi mi lhal ? I všichni ostatní ?
S: Emm...Teď nevím co myslíš.
W: Víš to moc dobře Choi Sane !!
Nebo si snad nic nepamatuješ co se dělo včera ?
S: Jo tohle...Chtěl jsem ti to říct...
W: Tak proč jsi to neřekl ?
S: Bál jsem se že až bych ti to řekl, tak sis to mohl vzít vážně, a nebo by ses naštval, já bych tě ztratil, a naše přátelství by se rozpadlo a...

Sanovi se hrnuli slzy na kraj.

W: Sanie, nebudu za to naštvaný a naše přátelství nikdy neskončí. Já jenom...
To co se stalo...Chci se ti omluvit, jestli ti to nějak vadilo nebo že jsi se před všemi strapnil, já-
S: Woo !! Nic si z toho nedělej prosím. Byla to...jenom pusa. Nevím jestli pro tebe něco znamenala...Ale ten pocit byl- byl prostě jiný než jakýkoliv jiný pocit...Uhh proboha !! Už to nesnu pořád držet v sobě...
W: Co ?
S: Mám pocit že nadešel ten správný čas. Chtěl jsi to vědět a tak se to teď dozvíš.

Napínavě jsem čekal co San řekne.

S: Ta osoba o které jsem mluvil tenkrát na pláži, jak neskutečně ji miluju, že pro mě znamená všechno, bez které by můj život nedával smysl, která mi dává smysl a světlo do života...
Jsi...Ty.

Nemůžu uvěřit co jsem právě slyšel.
Srdce mi začalo bušet tak moc, že mi malém prasklo.

W: V-Vážně ?
S: Ano. Ale je v pohodě jestli tak necítíš, chtěl jsem jenom abys to vě-
W: Miluju tě Sane, neskutečně moc.
S: Já tě miluju víc než cokoliv jiného !!

Sedli jsme si na postel a objali se.
S: Můžu ?
W: Můžeš

San se ke mně pomalu přibližoval,
až spojil naše rty. Potřeboval jsem ho znovu cítit. San mě chytil kolem pasu a já se ho chytil za krkem. Pomalu začal pohybovat se rty a já se k němu přidal.
Položil mě na záda tak, aby on byl nade mnou. Mezi tím mě nepřestal líbat.
Pomalu sjížděl na krk a zanechával na něm svoje značky. Prsty jsem si zamotal do jeho vlasů.
Z krku přešel znova ke rtům. Skousl mi spodní ret, na což jsem vzdychnul. Cítil jsem jak se San usmál.

Byl to jeden z nejkrásnějších pocitů v životě. Konečně. Konečně je můj, jenom můj.

San se odtáhnul a lehl si udýchaný vedle mě.

W: Miluju tě Sanie.
S: Miluju tě Youngie.
W: Slibuju ti že tě neztratím, nikdy tě neopustím ani na sekundu, nikdo ti neskřiví ani vlásek. A kdo ti ublíží, toho zabiju. Vždycky tady pro tebe budu.
Nedokážeš si představit jak dlouho tě miluju. Každé slovo co jsi mi kdy řekl, co jsi mi kdy udělal, bylo to těžký udržet to v sobě, vždycky jsem k tobě chtěl běžet, obejmout tě a dát ti pusu.
Bylo to jako vězení. Vězení plné myšlenek ale žádných nadějích.
A teď, jsem tě konečně získal.

San se rozbrečel, a já od toho
nebyl daleko.

S: Youngie, tohle bylo to nejhezčí co mi kdy kdo řekl. Slibuju ti že tě navždy budu milovat...
Bože, promiň ale nedokážu mluvit k-když b-brečím. Do-Dojalo mě t-to.
W: Aww Sanie...Nebreč nebo
začnu taky.

Znovu jsme se objali.
Setřel jsem Sanovi slzy a dal
mu malou pusu.
Už jsme šli spát protože bylo dost pozdě. Drželi jsme se za ruce, měli o sebe opřené čela a smotané
nohy do sebe.

W: Dobrou noc Sane. Miluju tě.
S: Dobrou lásko. Taky tě miluju.

Usnuli jsme s tím nejlepším pocitem který jsme kdy mohli cítit.
Každý má konečně to, po čem jsme oba toužili tak moc dlouho. Byla to láska přikrytá přátelstvím,  a až teď jsme si přiznali, po čem naše srdce toužila.

💗💗💗