„To mě vždycky budeš zdravit takhle?" zeptala jsem se.
„Když to budeš chtít..." odpověděl Draco.
„Co jsi mi chtěl tak důležitého říct, že jsem musela jít až do komnaty nejvyšší potřeby?!"
„Chtěl jsem ti jen říct, že Ron není tak nevinný jak se zdá." odpověděl.
„Co tím myslíš?" vykřikla jsem.
„Levandule je nějaká šťastná, nemyslíš? Neptala ses jí proč? A proč se ti Ron tak vyhýbá? Není to divné?" zeptal se Draco.
„Nevyhýbá" odsekla jsem mu.
„Všiml jsem si, že jo. Nenapadlo tě, že by spolu mohli něco mít?"
„To by Ron neudělal." zalhala jsem.
Moc dobře jsem si uvědomovala, že to do sebe celkem dobře zapadá. Takhle se ke mně choval naposledy když byl s ní.
Utekla jsem z komnaty do pokoje, abych si srovnala myšlenky.
Vešla jsem a první co jsem viděla byl malý výr. Myslela jsem, že je to zase pro mne. Když jsem k němu přišla, Levandule mě odstrčila a běžela si pro dopis. S úsměvem si ho četla a někam odběhla. První co mě napadlo byl Ron. Co když ten dopis dostala od Rona?
Doběhla jsem k Harrymu, abych mu všechno řekla.
„Harry!" zvolala jsem.
„Mluvila jsi s Ronem? Co říkal?" ptal se Harry.
„Jo, a proto s tebou musím mluvit." vysypala jsem ze sebe takovou rychlostí, že to v životě nemohl pobrat.
„Mluv trochu pomaleji, prosím."
„Jo, jasně. Jde o to, že jsem mluvila s Ronem. Během dvou minut mě vyhodil z pokoje. Řval na mě. Pak když jsem přišla do svého pokoje, Levandule byla strašně šťastná. Co když spolu něco mají?"
„Mohla to být jen shoda náhod, Herm." řekl Harry.
„I Malfoy si to myslí." vyjekla jsem, ale pak jsem si uvědomila, že tohle mi jen tak neprojde.
„Malfoy? Odkdy se spolu vy dva bavíte?" zeptal se Harry.
„My se nebavíme." trochu jsem zalhala.
„Nech to plavat, určitě o nic nejde." řekl Harry.
Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Jaktože najednou věřím více Malfoyovi než Harrymu? Musím vědět, co bylo v tom dopise, co dostala Levandule.
Zašla jsem za Ronem, ale ve svém pokoji nebyl. Vůbec nikde nebyl. Šla jsem tedy do svého pokoje, jestli tam náhodou Levandule nenechala ten dopis. Levandule tam nebyla. První co mě napadlo bylo, že je s Ronem. Ten dopis tam ale byl.
„Alespoň, že mám ten dopis" řekla jsem tiše.
Hned jak jsem to dořekla, do pokoje vešla Levandule.
„Proč máš můj dopis?!" zařvala Levandule.
Hned jsem ho hodila na její postel.
„Já si jen myslela, že tenhle je můj. Promiň." omluvila jsem se.
„Nebo si mě chtěla šmírovat. Už na něho nešahej!" vyjekla Levandule.
Když jsem šla na večeři, sedla jsem si vedle Harryho. Ron si sedl úplně na druhou stranu stolu. Věděla jsem, že se na mě dívá, ale když jsem se podívala já na něj, odvrátil pohled někam jinam. Levandule se na něj pořád dívala, měla jsem chuť jí zakroutit krkem, ale Ron se na ni za celou dobu ani nepodíval. Možná má Harry přece jen pravdu.
„Proč si Ron nesedl za náma?" zeptala jsem se.
„To netuším. Máš pravdu, něco skrývá. Ale nemyslím si, že by najednou byl s Levandulí." odpověděl Harry.
Už jsem mu neodpověděla. Nechala jsem jídlo na stole a utekla do svého pokoje.
Nechtěla jsem nad tím už přemýšlet. Vešla jsem dovnitř a uvědomila jsem si, že Levandulin dopis stále leží na její posteli.
