„Co?! Proč?" vyjekl Draco.
Tou svatbou byl úplně posedlý, nechtěl jí rušit.
„Možná nevěsta změnila názor." uchechtla jsem se.
„To není vtipný. Proč ji chceš odložit?"
„Draco, jsem těhotná." zvolala jsem.
Dracovi spadla brada. Měl obrovskou radost. Vzal mi obličej do rukou a ještě jednou políbil.
„Dobře, tohle je dobrý důvod." usmál se.
...
Je pondělí. Den, kdy měla být svatba. Probudil mě zvonek domu. Šla jsem otevřít.
„Ahoj. Přišli jsme na svatbu, ale nevěsta a ženich nikde. Svatba se zrušila?" zeptal se Harry.
„Moc se omlouvám, zapomněla jsem vám dát vědět. Svatba se odložila." usmála jsem se.
„Jakto?" zeptala se Ginny.
Jen jsem se hloupě usmívala a hladila si břicho. Harry nechápal.
„Gratuluji!" ozvala se Ginny a objala mě. Harry stále nechápal.
„Harry! Ty dinosauří mozečku, budou mít miminko." zasmála se Ginny.
„Aha! Tak to gratuluji." usmál se Harry a také mě objal.
...
Poslední měsíce se nic moc nedělo, ale teprve dnes se Ron odvážil zaklepat nám na dveře. Otevřela jsem dveře a byla jsem zavalená lavinou slov.
„Takže vy prvně chcete, abych vám šel na svatbu a pak ji zrušíte? To ten Draco asi není tak skvělý, když jsi zrušila svat-"
Ronovi spadla brada, když viděl mé těhotenské břicho. Ron se otočil a chtěl odejít.
„Rone, počkej." chtěla jsem ho zastavit, ale nečekala jsem, že se opravdu zastaví a otočí se na mě.
„Co? Co po mně chceš? Abych dělal tatínka tomu děcku? Ani omylem." křikl.
„Já s tebou nechci bojovat, Rone."
Už neodpověděl a odešel. Nahrnuly se mi slzy do očí. Ani nevím proč. Přece ho už nemiluji. S pláčem jsem odešla do ložnice. Lehla si a... praskla mi plodová voda!
„Draco!"
Snažila jsem se dojít k němu, ale v polovině jsem se zastavila.
„Draco!"
„Co se děje?" zeptal se s ustaraným výrazem.
„Já, já asi rodím!"
Pomohl mi a došli jsme k autu. Odvezl mě do nemocnice, kde už si mě převzali doktoři. Odváželi mě na sál a Draco utíkal za náma.
„Omlouvám se, ale tady být nemůžete" řekl doktor Dracovi.
„Co? Proč?!" zeptal se.
Nechápala jsem proč ho tam nepustí, ale v tu chvíli už mě konečně dovezli na sál.
„Nejde to, je natočený na bok." povídal doktor.
Snažila jsem se, opravdu. Přišli ještě někteří doktoři, ale úplně jako doktoři nevypadali.
Po několika hodinách jsem konečně porodila.
„Je to holka." zvolal doktor a odnesl ho Dracovi.
Proč ho nedal prvně mě? Pak ke mě přišel jeden z doktorů a vyřkl nějaké kouzlo. To kouzlo jsem v životě neslyšela. Cítila jsem se úplně stejně, jen jsem se nemohla hýbat, mrkat, prostě nic. Vypadala jsem jako mrtvá. Nemohla jsem nic dělat.
Draco POV:
Byl jsem štěstím bez sebe, když mi přinesli naši holčičku. Ale ten úsměv mi brzy zamrzl.
„A Hermiona?" zeptal jsem se.
„Je mi líto, ale Hermiona u porodu zemřela." řekl doktor.
„Ne, to není možné. To ne." rozplakal jsem se.
Není možné, aby Hermiona zemřela. Prostě není. Vím to. Nedokážu bez ní žít, ale přála by si, abych se o naše dítě postaral.
„Jak se jmenuje?" zeptal se doktor.
Nad touhle otázkou jsem dlouho přemýšlel. Vlastně jsem nevěděl. Plácl jsem první jméno, které mě napadlo.
„Mia. Jmenuje se Mia."
