Recenze hororů

Azyl (orig. Asylum)

Horor, thriller, drama, pohádka? Všechno v jednom!

V hlavní roli se představí skupinka mladých studentů a jako záporák obyčejný vraždící maniak, jehož historie je ve filmu rozebírána. Zní vám to povědomě? Ještě aby ne, napadnout vás tak může x tisíc dalších hororů, tentokrát však mluvím o filmu Azyl...

Menší rozdíl mezi tímto a např. Pátkem 13 je v první řadě prostředí. Vše se odehrává na poli bývalé psychiatrické léčebny, kde se samo sebou strašlivě vraždilo a mučilo. Tento druh mám však ráda a často jej vyhledávám, tudíž dokola omílané neoriginální téma nyní nechám stranou, stejně k němu není víc co dodat.

Jeden by čekal, že doktor s minulostí Mengeleho bude i jako posmrtné stvoření mučit stejně. Opak je pravdou, všechny oběti zabije poměrně rychlým, běžným způsobem. Tak škoda, zase jsem se nedočkala očekávaného.

Otázky se mi honí hlavou i tentokrát...

Existuje budova kolejí, kde se pravidelně ztrácí a zabíjí studenti... Ve světě „dokonalých" filmů však neexistují média, novináři ani zákon asi. Nikdo se o to nezajímá, kromě samotných studentů, a vesele si tak tuto budovu dál obývá každý, kdo tuhle hrůznou minulost teprve odhaluje.

Vesměs by to mohlo mít něco do sebe. No nadšená jsem z filmu dvakrát nebyla, ale určité pasáže jsem si i trochu užívala. To jsem si asi uvědomila, že se dívám na horor pár let starý, autorem je bůhví kdo a téměř nikdo od toho neměl až ták vysoká očekávání... (Až si kolikrát říkám, že jsem vždy jediná.) No a tak už jsem si film začala určitým způsobem užívat.

Horor na úkor logiky.

Od poslední čtvrtiny se z detektivního příběhu stane takový thriller. Vzpomněla jsem si i na Outlast. Dva hrdinové utíkají napříč zavřenou částí budovy před někým, kdo je chce zabít, pak utečou dokonce ven, cestou vůbec nikoho nepotkají, nikdo je nehledá, místo utíkání mezi lidi jakým by se mohl zdát střed kampusu či jiná budova, stane se místem jejich „azylu" les. Protože... to zní logicky, ne?

Doktor je samozřejmě v patách, zkrátka vše jak má být. Aspoň to napětí, když už nic. A pak, když už se mi začal, alespoň trošičku, film líbit, stala se z hororu pohádka. A toto prosím pěkně není nadsázka. Slečnu psychicky v končinách análního otvoru najednou osvítí a ona dostane nápad. Má přece s sebou (nebo to našla v lese, nebo co já vím, věštec nejsem a ve filmu to vysvětleno nebylo) ostrou kudlu.

Doktor do té doby chytrý, všechno ví, všechno zná, najednou zhloupne a skočí dívce na žvásty levnější, než je kdejaká slečna na rohu, a nechá se tou zázračně objevenou kudlou zabít. A ne, nikoho ze všech těch zabitých studentů zpátky se bránit nenapadlo. To až naše hvězda filmu je ta pravá.

A tato pohádka ještě neskončila. Zombie/duch/stvoření/nevím se začne rozpadat do jakési mlhoviny... Jo a ti dva spolu šťastně odejdou. Bez romantiky by to totiž pohádka nebyla.

Suma sumárum

Mladí lidé – něco jiskří, něco naopak. Vraždící kreatura – možná mrtvá, možná ne. Smrt – všude kolem. Logika – nikde žádná. Přidejme k tomu psychické zhroucení, kamarády bez seznámení, divného údržbáře, jenž můžeme spolu s herci podezřívat (asi tak pět minut) a útěk lesem se zakopnutím o větvičku. Asi uznejte sami, zda si film kvůli prostředí a zajímavým scénkám z minulosti pustíte nebo ne. Chybovat asi nebudete ani v jednom případě.