Vášeň v Labyrintu (The Maze Runner)

1.

Už jsem tu přesně tři a půl roku a já to pořád nedokázala udělat. Vím, že něco tuší. Jsem tu sama, jediná holka, mezi partou dospívajících kluků. Teď tu sedím uprostřed lesa v placu a brečím. Místo toho, abych jim pomáhala v zahradě se sklizní zeleniny.

„Viky, jsi tu někde? Potřebujeme tě." to snad ne, to je Newt . To mi tak chybělo.

„Tady jsem ", vykouknu z mého úkrytu na stromě „co se děje?" Všiml si mých zarudlých očí a koktavě odpoví: „Plánujeme večerní oheň, tak jsme chtěli pomoct."

„Jo, dobře. Jen si vezmu deky a přijdu " usmál se na znamení souhlasu . Vlezu zpět mezi stromy, kde se skrýval můj úkryt. Složím deku do malého kvádru a dám do podpaží. Když vyjdu z pozadí stromu, Newt tam už není. Rychlým krokem se vydám k vesničce, která je vzhledem k místu kde jsme, docela blízko. Ve vesnici jsem uklidila deku do své chatrče a vydala se k hlavní chýši. Jakmile jsem vešla dovnitř, upřely se na mě všechny pohledy .

„Co koukáte, čoni?" Oni se synchronizovaně otočí a já se nad tím jen pousměju .

„Tak co jste vymysleli ?" Gally se na mě jen podíval.

„Radši se ani neptej, nechtějí můj koktejl ."

„Jakto? Já jsem proti! Zbožňuju ho. Proč ho nechcete? "

„Protože jsou všichni zlití, jak hlína po dešti!" odvětil mi Alby.

„To ale neznamená, že se to musí hned rušit. Co kdybychom udělali kompromis? Pár z nás si dá prostě jen trošku, abychom byli ráno v pořádku a pomohli ostatním, třeba jim udělat vývar. Berete?" Do hromového ticha se ozvalo hromové „ANO VIKY". Až na Albyho, který namítal: „No to je hezký, ale kdo budou ti dotyční abstinenti ?" poprvé za dobu co jsem tam promluvil Newt : „Já s tím nemám problém." Po chvíli jsem se rozhodla.

„Dobře, já taky! Ještě nějaký problém? Jestli ne, tak já jdu." Jsem naštvaná , protože mě zavolali kvůli takovéhle blbosti. Nemám na to náladu. Asi půjdu do sprchy se před večerem připravit, takováhle oslava je jen jednou za čas . Vešla jsem do převlékárny, teda jestli se tomu tak dá říkat, když je to jen budka ze dřeva připojená se starými sprchami, jenž jsou vyrobeny z trubek a násadek na konvice . No jo, naši stavaři jsou vynalézaví . Svlékla jsem ze sebe oblečení a zapla jsem sprchu. Miluji ten pocit, když mi kapky vody dopadají na vyhublé tělo. Vypla jsem vodu, abych neplýtvala, když si mydlím vlasy. A v tom se otočím. Pane bože, stojí tam Newt ve své PLNÉ KRÁSE .

„O promiň, já jdu hned pryč " ihned se otočil a odcházel, ale já ho zastavila.

„Počkej! Nechceš mi umýt záda?" laškovně jsem se usmála. Beze slova ke mně přešel, vzal si mýdlo a jeho velká dlaň přejížděla po mých zádech a druhou se mě držel za boky. Přejížděl jí po celém mém boku až po prsa. Přitáhl si mě ještě blíž a letmo mě začal líbat po krku a uchu. Otočila jsem se k němu obličejem, ale viděla jsem jen jeho svalnatá prsa. Koukla jsem se nahoru, přitáhla se k němu tělo na tělo a chtěla ho políbit na rty. Avšak on se odtáhl. „Promiň" a odešel. Ani jsem nestihla nic říct.

-----------
Děkuji za přečtení . B.J.