Já ne...

83 4 0
                                    

(Absolutně se už neorientuju ve dnech, takže už se nějak čáry, máry fuk posuneme na pondělí😂).
~Týna~
Probudila jsem se asi půl hodiny před budíkem, což se normálně nestává. Šla jsem do koupelny kde jsem si udělala ranní hygienu. Oblékla jsem si bílý triko s dlouhým rukávem a černý lacláče. Udělala jsem si drdol a šla se nasnídat. Přesně na čas jsem jela do školy. Jinak Karolínu jsem od tý doby neviděla.
Zastavila jsem tam a vyděla Karolínu. Šla směrem ke starý budově tělocvičny. Nějak jsem jí nevěnovala pozornost... Taky jsem viděla Janka. Zase je to tady ten divnej pocit, kterýho se nemůžu zbavit.
~Janek~
(Teď si Janka posuneme na ten osudný den).
J: Tak holku?
K: No tak co bych byla jinýho...
J: Nic?
K: Jak nic?! Vždyť jsme spolu...
J: Nic to pro mě neznamenalo.
K: Cože?!
J: Vypadni.
K: Doprdele Janku, ale já tě miluju.
J: Ale já tebe ne...
K: Protože miluješ moji sestru...
V její tváří byla zlost.
K: Seš hajzl!
Oblíkla se a vypadla ven.
(A teď zpátky do přítomnosti).
Celou noc jsem nespal, takže budík nebyl potřeba. Dneska bych nejradši nikam nešel, ale potřebuju si s Týnou promluvit. Naposledy. Já se jen tak nevzdávám. Já ne...
Vyhrabal jsem se z postele a šel do koupelny. Udělal si ranní hygienu a oblíkl se. Šel jsem do školy, kde jsem absolutně nevnímal. (Posunutí času😂). Konec! Díky bohu... Viděl jsem jak Týna odchází ze třídy. Určitě šla do kabinetu. Musím za ní...

Jsem JENOM tvoje učitelka!.. Nebo něco víc? Kde žijí příběhy. Začni objevovat