Tělocvična

82 4 0
                                    

~Týna~
Šla jsem do kabinetu, kde jsem připravovala nějaký papíry. Někdo zaklepal...
T: Dále.
J: Ahoj...
T: Čau, potřebuješ něco?
J: Potřebuju si promluvit...
T: O čem zase?
J: O nás dvou...
T: Janku... Můžeš mi říct co chceš ještě probírat? Chodíš s Kájou...
J: Nechodím.
T: Takže si ji odkop...
J: Ale já to dělám kvůli tobě.
T: Můžeš mi říct co je na tom kvůli mně?!
J: Doprdele Týno, já tě miluju.
T: Jjá nevím... Nevím co mám říct...
Chtěla jsem to ASI nějak říct, ale někdo zase zaklepal. Julča.
Ju: Hoří stará tělocvična! Našli tam nějakou holku!
T: Kája!
Vyběhla jsem. To kdo tam ráno šel byla 100% Kája. Vím to, poznám vlastní sestru. Vběhla jsem tam. Všude hasiči, záchranka a policie. Viděla jsem ji ležet na zemi... To ne...
Záchranka kolem ní běhala a já se tam dostala taky.
Z(Záchranář): Slečno, tady nemůžete být!
T: To je moje sestra... Jak na tom je...
Z: Musíme ji odvést do nemocnice. Je na tom celkem špatně.
T: A tohle byla nehoda nebo?
Z: Vypadá to jako nehoda. A teď musíme pryč.
T: Kam ji vezete?
Z: Na JIP kousek odsud.
T: Díky...
Teď se za mnou objevil i Janek.
J: Co se to?
T: Prej nehoda a Kája tady zrovna byla...
Začala jsem brečet.
Dneska jsme všechny pustili domů aby se tady nemohlo stát něco dalšího. Zůstala jsem tam stát jen já s Jankem.
T: Jedu do té nemocnice.
J: Počkej jedu taky...
Dojeli jsme na parkoviště. Ještě 10 minut jsem seděla v autě. Prostě jsem se bála vystoupit.
Ten den nikomu do smíchu nebylo...

Jsem JENOM tvoje učitelka!.. Nebo něco víc? Kde žijí příběhy. Začni objevovat