Runaway horse (cz)

3. Díl

Slyšela jsem kroky jednoho muže do vozíku, na chvíli jsem zadržela dech. Myslím, že stavěl další řady krabic, pak ho slyším odcházet. Zaplať panbůh.

I tak držím Beaua blízko mé hrudi, dokud si nebudeme jistí, že je vlak v pohybu. Jak jsem ležela v tom vlaku a přemýšlela jsem o rodičích - no, pár věcí si ještě pamatuji, o nich i o mém starém domově, na ranči.

Máma měla dlouhé, blonďaté vlasy, jako já. Jeji modré oči, byli jako nebe. Ale co si o ní pamatuji nejvíc bylo to, jak jezdila. Její kůň, Strawberry, byla grošovaná klisna, Napůl arab, napůl mustang. Když na ní máma jela, vypadali jako jeden, spojeni neviditelnou silou.

Máma téměř nikdy nepoužívala sedlo, vždy jezdila bez sedla jen s uzdečkou. Konec konců, když jezdila Strawberry, byli jako jedna duše.

Táta byl vysoký a silný muž. Vždycky nosil kovbojský klobouk, takže si moc nepamatuju, jakou měl barvu vlasů. Jezdil obrovského palomino valacha jménem Bronco. Táta jezdil western. Vždycky se snažil být macho, ale když Bronco dostal koliku, viděla jsem jak se změnil. Chodil s Broncem celou noc, myslím že by se nikdy nepřiznal, ale plakal radostí když byl z nejhoršího venku.

Pak tam byl můj kůň .... No, ve skutečnosti to byl pony. Můj krásný černý pony z Ameriky, Charcoal. Rodiče mi hodali když mi byli tři. Ale já se jen projížděla na ponících - nemohla jsem opravdu jezdit. Naučila jsem se řidit sama až když mi bylo 5 let. Ale tak to aspoň přišlo přirozeně ke mě.

V den nehody, byl můj první závod. ,,Ne, nemůžu na to myslet. Stále to tolik bolí." Říkala jsem si a vytáhla jsem z kapsy to jediné co mi po rodičích zbylo - fotografie nás všech. Měli jsme rodinné fotografování několik týdnů předtím... Ne, nesmím na to myslet.

Tak jako tak, máma je na Strawberry, má na sobě bílé šaty, které volně splývají všude kolem ní. Táta je na Broncovi, kloubouk mu téměř zakrývá jeho oči. A já jsem na Charcoalu, na mém obličeji mi tkví velký úsměv. V pozadí je vidět stodola a část pastvin.

Měli jsme spousty koní, ale tito tři byli bezpochyby naši favorité.

Probrala jsem se ze svých vzpomínek, až když se vlak prudce pohnul dopředu. Tak začala moje cesta.

Teď je moje šance podívat se kolem sebe a rozhodnout se co použít.