Runaway horse (cz)

5. díl

Otevřela jsem oči, a sáhla o kapsy, abych vylovila svůj telefon. Trhla jsem sebou, když jsem uviděla, že je 7:32.

Beau se stočio do klubíčka na mé hrudi. Nesnáším když ho musím budit, ale musím vstát. Jemně jsem ho zvedla a položila na zem.

Sesbírala jsem všechny svoje věci, které jsem ukradla a dala jsem je do vyprázdněné krabice. Nemám nic čím bych krabici zapečitila a uzavřela, ale aspoň když jí hodím z vlaků zůstanou věci na relativně stejném místě.

Přijdu ke dveřím od vagónu a opatrně je otevřu. Vlak jede asi jenom 30 km/h. Zvedla jsem krabici a hodila jí ven z vlaku. Tentokrát čekám déle, už budu muset skočit, abych našla své věci. Beru Beaua do náručí a pevně ho přitisknu blíž k hrudi. Pak skočím.

Země mě zasáhne jako balvan. Zjišťuji zda necítím nějakou bolest. Mám nějaké modřiny a odřeniny, ale celkově jsem v pořádku.

Postavila jsem Beaua na zem a nechala ho jít pár kroků. Zdál se, skokem nedotčený. Dobře.

Vstala jsem a šla jsem si pro své věci. Box je asi 100 metrů ode mě. Než jsem se k němu dostala zkoumala jsem své okolí. Jsem na obrovském poli. Je tu nádherně. Kousek od vlakové trati je les. Půjdu tam, takže můžu být zakrytá stromy.

Zvedla jsem krabici a rozešla jsem se. Asi po 50 metrech, jsem si začala uvědomovat jak je těžká. Začli se mi potit ruce a moje nohy mě rozboleli. Ale stále se musím dostat na chvíli za stromy, takže jsem vytrvala.

Po mučivě dlouhé době jsem krabici konečně dotáhla ke stromům a postavila krabici dolů. Najdu místo kde postavím první tábor, a pak jsem přinesla své zásoby.

Nechci je tahat všude kolem. Jdu asi 200 m hlouběji do lesa, než najdu malou louku, s Beauem běžím přes ní. To je perfektní. To je místo, kde postavím tábor.

Není to sice nejhezčí tábor, ale poslouží dobře.

Pracovala jsem na něm asi poslední 4 hodiny. Sesbírala jsem větve, listí a trávu a spletla to do jakéhosi typu koberce, pak jsem použila některé velké klády a udělala kostru teepee, na kterou jsem přehodila travnatý koberec. Nakonec jsem vytrhla z kartonové krabice jednu stěnu a použila jsem jí jako podlahu, takže jsem nespala na špíně.

Podívám se na malou chýši a usměju se. Beau do ní vběhne a zase vyběhne ven. To je, ale hlupáček.

Nerada to přiznávám, ale umírám hlady. Nejedla jsem den a půl, divím se, že jsem ještě neomdlela.

Prohrábla jsem tašku s jídlem a chytila plechovku s červenými fazolemi. Otevřela jsem jí (není to ta na kterou byste potřebovali otvírák na konzervi) a snažila jsem se vylít co nejvíce kapaliny. Pak jsem je nasypala do jedné z mých dřevěných misek.

Zapomněla jsem vzít příbory, takže jsem musela jíst rukama. Snědla jsem asi dvě třetiny fazolí a zbytek jsem dala Beaovi.

Nevím jak, ale musím se vydržet ještě rok a půl a zůstat neobjevena. Musím zůstat mimo radar. Ale já to zvládnu. A pak mi bude 18 let a budu moct začít znovu.

A/N: tento díl je jen plnivo. V příštím díle Taylor půjde objevovat. Co najde? A co jí dál čeká? Zůstaňte a sledujte vývoj příběhu :D