Probudit se, bylo jako dostat ledovou sprchu. "Copak to byl všechno jenom sen?" proběhlo mi hlavou, když jsem zmateně očima skenovala nejbližší okolí. Mysl mi pracovala na plné obrátky. Uvědomovala jsem si tísnivý zvuk přístrojů kontrolujících životní funkce. V nose mě štípal nemocniční zápach dezinfekce, který mi ještě nikdy nepřipadal tak odpudivý. Jistě, nikdy předtím jsem totiž nebyla pacient.
Chtěla jsem otočit hlavu, abych se podívala po zvonku, jež by přivolal personál, ale nešlo to. Mozek vysílal signály do svalů, ale krk se ani nepohnul. Oči jsem stočila tak nízko, jak to jen šlo, abych periferně zahlédla okraje límce, který mi obepínal krk. Kdybych ho nezahlédla, vůbec bych necítila, že ho mám nasazený. A přesně v tu chvíli mi obličej zalila vlna horka a v útrobách se mi usadila panika. Vybavila jsem si tu nehodu. Každý bolestivý detail. Necítila jsem své tělo. Ta pravda mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Byla jsem ochrnutá.
***
„Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít."
(— John Ronald Reuel Tolkien; kniha: Pán prstenů - Návrat krále; postava: Gandalf; pozn. autora)
ČTEŠ
Jiná duše
FantasyKaždý z nás někdy přemýšlí, o tom, co se stane po smrti... Prostě jen přestaneme existovat nebo je někde svět, Onen svět, kam naše duše odejde, když opustí fyzické tělo? A co když se objeví duše, která do Onoho světa nepatří? Tento příběh vzniknul j...
