Náš Příběh

Na čajíčkách 1. 😘

Před čejíčkama

"Já vám říkám, že cítím v kostech, že se dneska něco stane", řeknu s napětím v hlase." A co jako by se podle tebe mohlo stát", zeptala se mě zvídavě Barb." To nevím, ale něco co nám možná změní život", dořeknu to a hned se všechny začneme smát. (To jsme ještě nevěděli, že se opravdu něco stane.)

Na čajíčkách

 Ukázali jsme ochrance (lidským gorilám) naše občanky a oni nás pustili dál. Vevnitř bylo dusno jak tam bylo moc lidí, hudba hrála nahlas a blikali na nás ze stran různá světla." Dneska mám šílenou chuť na rum s kolou", oznámila nám Nea. Vyrazily jsme k baru, když v tom jsem do někoho narazila. Ten dotyčný upustil díky tomu svoji peněženku." Promiň, já nechtěla", začala jsem se rychle omlouvat. Sehla jsem se k peněžence a on udělal to samé. Oba jsme zvedli v tu chvíli hlavu a podívali jsme si do očí. "Tak počkat," řekla jsem s mírnou panikou v duchu," vždyť ho znám. Zrychlil se mi tep a já začínala pomalu rudnout. Byl to můj hoch. Nevěřila jsem vlastním očím, protože jsem ho viděla naposledy asi před půl rokem jen z dálky. Hned jsem mu podala peněženku. "Díky", řekl s úsměvem. "Neznáme se spolu od někud?",zeptal se mě. Já začala panikařit co teď, co mám říct. Začala jsem se snažit nějak holkám poslat svými myšlenkami vzkaz, ale to se nepovedlo. Když už mi nic nezbývalo tak jsem mu odpověděla: " Je to možný." Když v tom na něj začal mluvit jeho kamarád: " Tak kde seš tak dlouho, našel jsem volnej stůl." "Jo už jdu", odpověděl mu a ještě naposledy se na mě podíval. Zůstala jsem tam stát a nevěřila co se právě stalo. (Žeby zase osud ? Kdo ví) Když jsem se probrala z transu šla jsem za holkama k baru a chtěla jsem jim povědět co se právě stalo, ale tam mě čekalo další překvapení.

Tak co kdo bude asi to překvapení ?

Haha a jak se ti líbila tahle kapitola bobku ?