S láskou k tanci

3.

,,Tak kam půjdeme?" vyzvídal Dominik hned, jak jsme vylezli na liduprázdnou ulici.

,,Nevím," pokrčila Lara rameny, ,,asi bych se šla jen tak projít."

,,Jen tak projít?" Lara měla pocit, že na ní Doninik kouká jako na blázna. ,,My jsme utekli z intru a ty se chceš jen tak procházet?"

Jen pokrčila rameny, protože nechápala, kam Dominik svými slovy míří.

,,Tak nějak jsem doufal, když už jsme riskovali vyhazov ze školy, že bychom si mohli naplánovat nějakou zajímavější zábavu."

,,Tak plánuj," vyzvala ho Lara z úsměvem, přesvědčená o tom, že jí Dominik jen škádlí a ve skutečnosti stojí stejně jako ona jen o tichou procházku.

,,No tak jo, mohli bychom si jít třeba zabruslit," navrhl Dominik očividně první věc, která jej napadla.

,,Zabruslit?" tázala se Lara s pochybami v hlase. ,,Tak v první řadě bych ti chtěla říct, že nemám žádné brusle. Za druhé, na bruslích jsem nestála od sedmi let a za třetí, haló, je květen, probuď se, pokud nemáš v plánu letět na Špicberky, asi těžko teď někde v Praze seženeme zamrzlý rybník."

Dominik se však jen tajemně usmál: ,,Tak chceš bruslit nebo ne?"

,,Já ti nevím," pokrčila Lara rameny, ,,nestál jsi taky na bruslích tak dlouho jako já? Abych se neztrapnila," dodala s úsměvem.

Lara v dětství dělala tři roky závodní krasobruslení, solo i v páru. Když tančila v páru, jejím tanečním partnerem byl vždy Dominik. Tak moc si na něj během těch tří let zvykla, že už si ani nedovedla představit, že by někdy musela tančit s někým jiným. A když jí oznámil, že s krasobruslením konči, protože se chce naplno věnovat baletu, neváhala ani chvíli. Na krasobruslení se vykašlala  a od září začala chodit s Dominikem na balet.

,,Byl jsem na ledě včera," odpověděl jí Dominik s usměvem a zamával jí před očima svazkem klíčů, čímž Laru ještě více zmátl. Přesně to evidentně byl jeho záměr.

,,Tak chceš teda bruslit nebo ne?" Dominik se evidentně nenechal jen tak odbýt, ,,jestli nechceš, můžeme klidně dělat něco jiného. Třeba se vykoupat?"

,,Koupat?" vykulila Lara obě dvě oči. ,,Víš co, kašli na to, jdu radši bruslit," vyhrkla při představě, že by se před Dominikem svlékala do půl těla a ještě k tomu se v noci v půlce května koupala někde v ledovém rybníce.

Dominik se jen usmál a vykročil kamsi do neznáma. Uličkami Prahy za sebou vedl zmatenou dívku. Lara byla o většině ulic přesvědčená, že jimi ještě nikdy neprocházela. Neměla tolik času, aby si mohla o všedních dnech dovolit jen tak se toulat po Praze. A o víkendech se vracela zpět domů, do Českých Budějovic, stejně tak jako Dominik.

,,Ty takhle v noci nejsi venku prvně, že ne?" podezírala chlapce.

Musela uznat, že se v těch tmavých uličkách opravdu vyznal. Kdyby je totiž někam vedla Lara, už dávno by skončili...no, vlastně ani nechtěla vědět, kde by skončili.

,,Ne, nejsem," potvrdil jí její domněnku Dominik, ,,chodím ven docela často. Můžeš mi dělat společnost pravidelně, jestli chceš," nabídl dívce vesele.

,,Tak proto jsi minulý týden přišel třikrát po sobě pozdě na první hodinu," pochopila Lara konečně, odkud vítr vane, ,,tak to teda díky, ale myslím, že se raději budu soustředit na školu."

,,Jak myslíš," pokrčil chlapec rameny a pokračoval v cestě.

Lara mu občas trochu záviděla. Dominik byl, co se tance týče, talent od přírody. Nemusel skoro vůbec cvičit, a přesto patřil mezi nejlepší tanečníky z ročníku. To Lara takové štěstí neměla. Za jejím úspěchem se schovávala spousta hodin dřiny, krve, potu, tvrdé práce a neustálého odříkávání.