Darsea

Královský život

Jaro se pomaličku přibližovalo a Darsea se procházela purpurovými zahradami královské zahrady. Vzduch by prosycen bylinkovou zahrádkou opodál a ona si užívala v tichosti ptačí zpěv.

Její myšlenky směrovali k nadcházejícímu období, kdy se měla stát vládkyní vznešených elfů a usednout na křišťálový trůn místo svého bratra, který se rozhodl stát se léčitelem a odcestovat do světa. Byla na svého bratra hrdá, stejně jako se na něj zlobila, protože ji zradil a nechal na pospas vládnutí, které původně mělo připadnout jemu, jakožto mužskému potomkovi. Nehledě na to, že i ona si přála podívat se do světa jako nezávislá osoba. Jenže osud tomu tak nechtěl a ona se musela stát vládkyní.

,,Darseo?" Z přemýšlení ji vytrhl otcům hlas, který byl pronikavý jako podzimní vítr. ,,Tvá matka tě hledá, prý jsi ještě nedorazila na hodinu historie." Přistoupil k ni blíž, aby ji ruku položil na rameno. Ona se ladně, ale se sílou elfí ženy otočila a pokynula hlavou, že rozumí.

Občas by si ráda jen tak poseděla a odpočinula si, musela však na hodinu, kde se učila o historii svého lidu. ,,Alespoň, že dnes to bude poslední hodina." Oddychla si.

Na večer se měla Darsea sejít v hlavním sále s svými rodiči, aby projednali její narozeniny, které byli již příští týden. Ani se na to vše netěšila, protože věděla co ji po oslavě čeká a tak se na onu poradu se svými rodiči příliš nehrnula.

,,Darseo! Tady jsi." Napomenula ji matka, když ji našla jak se pomaličku plíží k hlavní bráně. 

,,Matko! Já...už jdu. Jen jsem se chtěla ještě projít. Víš přeci jak se ráda procházím po hradu."

,,Doufám, že se chystáš dorazit. Já i tvůj otec již čekáme u večere." 

,,Už běžím." Zakřenila se na svoji matku a v tichosti ji následovala do sálu kde již její otec seděl u stolu.

,,Jsem rád, že jsi také dorazila Darseo." Zasmál se její otec a přeměřil si ji od hlavy až k patě.

,,Otče, jsem ráda, že tě znovu vidím. Co je dnes k večeři?" Přistoupila ke stolu a rozhlédla se, co by zakousla. Na stole toho bylo opravdu hodně. Mimo jiné zde bylo několik hebkých, zdobných látek a stohy pergamenů, z nichž bylo patrné, že její rodiče začali oslavu plánovat bez ní.

,,Vezmi si, je to výborné. Dnes se kuchař opravdu vyznamenal. Posaď se a dej si s námi víno." Pokynul na volné místo vedle sebe, kde si následně Darsea přisedla, aby si nalila elfího vína. Usrkla si nejprve jako dáma, pak ale usoudila, že to bude ještě dlouhý večer a vyklopila do sebe celou číši. Zakuckala se. ,,O-opravdu výborné víno. Letos bylo víno opravdu výborné. Její matka se již také usadila, ale ta se zdržela od pití vína a raději si nalila číši vody. Ne, že by vínu neholdovala, ale jako královně jí přišlo, že by dáma měla raději pít čistou vodu, protože alkohol je pro muže. Naproti tomu její otec toto její morální pravidlo nezastával. Přišla mu škoda, aby víno měl pít jen muž. Zbytek večera projednávali přípravy té nejvelkolepější oslavy, jakou říše elfů zažije. Darseu to natolik vyčerpalo, že se omluvila a šla spát dříve. Tyhle ty věci moc nemusela. Raději se s mečem proháněla na cvičišti, kde se nemusela chovat jako dáma, nýbrž jako ostřílený válečník se válet v bahně.

Usnula hned, co padla do postele, která byla obklopena tím nejjemnějším hedvábím. Ráno je přeci moudřejší večera a ona již neměla sílu se hádat se svojí zodpovědnou matkou, která by ji nejraději viděla v upnutých korzetových šatech a s chováním hodné pro vznešenou elfku která má brzy vládnout všem vznešeným elfům.