Darsea

Že by zvratný osud?

,,Bylo mi ctí Darseo, snad zde nalezneš to co hledáš." proběhlo ještě jednou Darsee hlavou než se jí žena ztratila z dohledu. Opět se ocitla sama na místě, které jí bylo cizí. Bylo to však místo neskutečné, plné bytostí, kteří navzdory své odlišnosti spolu navzájem vycházeli a kupodivu spolu zdařile uzavírali obchodní nabídky. Povzdechla si a porozhlédla se kolem. Bylo zde tolik zajímavých stánků, že ani nevěděla kde má začít a tak se prostě vydala od stránku ke stánku, až se zastavila u jednoho, který ji naprosto očaroval. Vlastnila jej družina trpaslíků, kteří prodávali všelijaké zbraně a nejlepší trpasličí zbroj. Nikdy předtím žádného trpaslíka neviděla a už vůbec netušila, že trpasličí zbroj, může vypadat tak dobře. ,,Zdravíčko slečinko, copak to bude?" zeptal se ji jeden ze starších trpaslíků a dal si ruce v bok. Darsea se rozhlédla a pak si uvědomila, že mluví k ní. ,,Pardon, tedy též vás zdravím." Zarděla se a znovu si rozhlédla, ale tentokrát po stánku. ,,No já nevím, máte opravdu znamenité zboží. ,,To jsem rád, že se líbí a copak by jste si představovala?" ,,Já vlastně ani nevím, je zde toho tolik, co bych si ráda prohlédla, pokud smím." ,,Tož pokud chce slečinka, může." uchechtl se trpaslík, až se mu jeho dlouhý vous zatřásl. Darsea si vše pečlivě prohlížela až ji nakonec pohled spočinul na zvláštně vypadající sekeře, kterou zrovna jeden z trpaslíků přinesl ke staršímu. Mohla na sekeře oči nechat jak byla zajímavá. ,,Líbí se vám?" Zeptal se o dost mladší trpaslík, jenž sekeru donesl. Darsea se zčervenala, její uši se jí při jeho hlasu zachvěly. ,,Je krásná, ale ta jistě nebude na prodej." Trpaslík se pousmál. ,,Pro vás může být." Toho si starší trpaslík všiml a zakřenil se pod vousy. "Slečinka, takže máte vybráno jak vidim." ,,Ach ano, chci ji, tedy přála bych si koupit tuto sekeru prosím." Jemně se usmála a vytáhla z pod opasku značně naplněný pytlík zlata. Trpaslíkovi se jen zaleskly oči když viděl zdobný pytlík, ve kterém cinkalo ryzí zlato, jak poznal už jen podle zvuku. ,,Slečinka, vidím má znamenité vkus a také ví jak potěšit trpaslíka, to se cení. Grûgni, vezmi slečince sekyru, aby sa s ní nemusela tahat." ,,Dobře otče." odpověděl Grûgni. Darsea zaplatila trpaslíkovi a rozloučila se. ,,Bylo mi ctí s vámi obchodovat mistře trpaslíku." ,,No nejni problém slečinka, od toho tady sem, abych prodával. Kdyby něco slečinka potřebovala ví, kde mě najde a kdyby mě nezastihla, je tu eště muj syn Grûgni." Zazubil se starší trpaslík a drcnul do trpaslíka vedle se kterým to ani nehnulo. ,,Děkuji, i když si myslím, že bych tu cestu zvládla sama." ,,Tož o tym žádná slečinka, ale když tu je takový silák jako je můj syn, nejni problém." Grûgni vzal sekeru a následoval Darseu.

,,Takže kampak to bude slečno?" Zeptal se Grûgni Darsei. ,,Říkej mi prosím Darseo, je to lepší než mi říkat slečno." Usmála se a čekala na trpaslíkovu odpověď. Ten se jen uchechtl . ,,Takže kam to bude Darseo? ,,No, mám ještě namířeno za matkou, takže se nejspíše rozejdeme na půli cesty, pokud ti to nebude vadit Grûgni." ,,No matičky sa musí poslouchat, o tym žádná, takže budu tvoje rozhodnutí respektovat, tedy pokud mi slíbíš, že se eště uvidíme." Grûgni se pozastavil a zahleděl se na Darsei zapletený cop. Ta se také zastavila a otočila se na něj zpříma. ,,Ráda tě znovu uvidím, jsi první, který se ke mě chová normálně." Podívala se na špičky svých bot a usmála se tam jemně, že to postřehl jen Grûgni. ,,Proč by sem se neměl chovat k tobě normálně? Hele kdysi mi moja matička říkávala, že vznešený elfové jsou nabubřelý a namyšlený týpci ve fešných hadrech, teď ale vidím, že všici nejste stejný. Jsi jiná a to je to je na tobě výjimečný. Je mi ctí poznat tak milou vznešenou elfku." Darsea se začervenala, nikdy ji tohle nikdo neřekl. Vlastně ani neměla příležitost, aby jí tohle někdo řekl, protože naposledy kdy byla ve městě se držela matčiných šatů a vykukovala, protože se ještě trochu bála, ale nyní byla odvážná, vyspělá elfka, která by měla vládnout. Při myšlence na to, že by měla vládnout posmutněla. ,,Ráda tě znovu uvidím Grûgni, ale nyní již budu muset opravdu jít za matkou. Jistě na mě už čeká." Grûgni vzal sekeru a podal ji Darsee, byla celkem lehoučká, čekala, že bude těžší. Nakonec se rozloučili a Grûgni se vrátil ke svému otci a Darsea se vydala za svoji matkou. Už na ní čekala a byla překvapena, protože Darsea celá zářila.

,,Ty celá záříš, co se stalo? Zeptala se jí matka. ,,Jen jsem udělala dobrý obchod a našla si přátele. ,,Přátele?" Pročpak jsi mi ho nepředstavila? Pozvedla obočí a čekala na odpověď. ,,Jeho otec jej ještě potřeboval v kovárně, je to totiž kovář. ,,Takže je to člověk?" ,,Ne tak docela, je to trpaslík." Pousmála se Darsea. ,,Trpaslík? Jednou jsem znala pár trpaslíků od severního království. Veselé kopy, ale to jsi dnes jistě zjistila." ,,Ach ano, veselí byli dost a na mě byli moc milý." ,,To ráda slyším, já zatím vyřídila vše potřebné, co jsem zařídit potřebovala. Můžeme tedy vyrazit zpět k paláci." Obě elfky vstaly a vydaly se zpět k bráně. Darsea se naposledy ohlédla za městem a pak se za ní opět zavřela brána. Čím dále byla od města a blíže byla k domovu, tím více ji bylo těžceji a o to víc se chtěla vrátit a vzdát se jejích povinností. ,,Matko?" Zeptala se najednou. Její matka zpomalila koně a otočila se na ní. ,,Ano? Ninya selda?" Darsea se na chvilku zamyslela jak by měla svoji otázku formulovat. ,,Přemýšlela jsi někdy nad svým osudem?" ,,Nad svým osudem přemýšlím stále. Proč se ptáš zrovna na toto?" ,,Myslím, jestli jsi přemýšlela někdy nad tím, jestli je tvůj osud správný, jestli jsi vybrala správně." Když to dořekla provinile si zkousla spodní ret. ,,Víš...kdybych nad svým osudem nepřemýšlela, nikdy bych si tvého otce nevzala. Víš přeci jaký je dědeček mrzout. Nepřál si, abych jsme se s tvým otcem vzali, ale nakonec to musel přijmout, protože láska je silnější než osud. Tohle jsi chtěla slyšet?" Darseino srdce zaplesalo. ,,Ano, to je ono. Děkuji matko. Melinye le." ,,Také tě miluji mé dítě. Jde o toho trpaslíka, že? Pousmála se. ,,Já nevím, je pošetilé něco cítit po prvním setkání?" ,,Zdaleka ne. Když jsme se poprvé viděli s tvým otcem, zamilovali jsme se do sebe a nikdo nás od té doby nedokázal přesvědčit o opaku. Teď, ale přidejme, aby si tvůj otec nedělal starosti." Mrkla na svoji dceru a koně se na povel dali do cvalu.