Darsea

Příjemná změna

"Ráno moudřejší večera." proběhlo Darsee hlavou s prvními ranními paprsky, osvětlující její komnatu. Byla ráda, že se dnes hodinu nemá a tak se přetočila na druhý bok. ,,Vstávej ospalče." S těmito slovy vešla její matka do pokoje a postavila se k oknu, aby vyvětrala. ,,Opravdu je tohle nutné? Mrzutě se Darsea zavrtěla v posteli a přitáhla si přikrývku až k bradě. ,,Dnes přeci hodina není tak bych se mohla jednou za čas trochu prospat." Královna se k ní otočila a svraštila obočí. ,,Máš povinnosti, to že nemáš hodinu neznamená, že celý den prospíš. Musíš vědět jak to chodí mezi lidmi." Darsea se zarazila a posadila se. ,,Co tím myslíš, jak to chodí mezi lidmi?" Její pozornost ji pobavila. Věděla, že její dcera byla mezi lidmi naposledy když ji bylo 109 let a to už je řádná doba. ,,Na dnešek jsem ti naplánovala takové malé překvapení." ,,Překvapení? Jaké?" S jiskřičkami v očích pozorovala svoji matku a čekala na to, co bude dál. ,,Nech se překvapit. Oblékni se méně formálně, ale hlavně si pro Celduina neber to co si bereš na cvičiště." Usmála se a než Darsea něco stihla říct, už byla pryč ze dveří. Ta sebou praštila do postele a protáhla se. Chtěla se válet celý den v posteli, ale zároveň byla děsně zvědavá, co její matka připravila a tak se posadila a šla se opláchnout. Pohlédla z okna, aby se snáze rozhodla co si dnes oblékne. Na mysl ji přišly šaty, které dostala darem od lesních elfů k jejím 124 narozeninám. Byli nádherné a navíc nebyli tolik formální. Zkrátka byly perfektní pro dnešní den. Vlasy si rozčesala a stáhla do propleteného copu, na hlavu si nasadila čelenku z lístků a zlatých křidélek potažených tou nejjemnější organzou. Byla připravena, ať už to bylo cokoliv. Když sešla do haly, matka královna na ni již čekala. Na sobě měla róbu, kterou si brala na diplomatické cesty po říši. ,Darseu to upřímně zarazilo. ,,Vidím, že máš cit pro výběr vhodných šatů mé dítě." Usmála se její matka a pokynula hlavou na znak úcty při výběru šatů. ,,Jdeme tedy? Už se nemohu dočkat toho, co jsi pro mě připravila." Nadšením ji líce zrůžověli jako růže, které kvetly opodál. ,,Tak můžeme vyrazit."

Venku již čekaly dva osedlané koně. Jeden z nich byl Arabský plnokrevník sněhově bílé barvy a ten druhý byl naopak Fríský kůň, černý jako novolunní obloha. ,,Matko, to je...?" ,,Ano Darseo, Fríský kůň a je jen tvůj, říkala jsem si, že jsi už dost stará na to, aby jsi vlastnila koně, navíc je to ode mě a otce dárek k tvým narozeninám." Darsea pomaličku přistoupila k tomu dokonalému zvířeti, které se na ní dívalo svýma velkýma očima. ,,Jak se jmenuje?" Podívala se na matku, zatím co koně hladila na chřípí. ,,Nemá jméno, je to přeci tvůj kůň, jméno je na tobě." Darsea se na chvilku zamyslela, zatím co se zahleděla do hloubky koňských očí a pak s jistým hlasem řekla. ,,Bran, bude se jmenovat Bran." Kůň chvilku na to zařehtal jako by pochopil, že to bylo na něj. Pohladila jej a vyhoupla se do sedla. Její matka ji po chvilce následovala a mohli se vydat na cestu.

Cesta z k hlavní brány netrvala dlouho a nyní se před Darseou rozprostírala cesta lemovaná krásnou alejí Pinehtarských stromů a stříbrných jabloní. Vzduch voněl dobrodružstvím, které se Darsee líbilo. Cesta byla delší než si pamatovala, možná jen proto, že byla tolik nedočkavá až znovu spatří i jiné bytosti. Když se konečně zastavili před branami města, královnin kůň zahrabal předním kopytem a zařehtal na znamení, že jsou již na místě i když to bylo zřetelné z pohledu na monumentálními mramorovými sochami, které se klenuly až ke korunám stromů. Z poza brány byly slyšet shon města. Královna seskočila z koně a stráže, jenž stáli u vchodu se jí lehce uklonili, Darsea též seskočila ze sedla a připojila se ke své matce. ,,Stráže, zavolejte podkoního Sheraze, aby ustájil koně." Pokynula královna, hned na to stráže otevřeli bránu města a Darsea s matkou vstoupily. ,,Páni, je to tu krásnější než si pamatuji." Nadšeně Darsea zavýskala jako malá holčička, která vidí poprvé cirkus. Královna se jen pousmála a dál pokračovala ladně v cestě. Obyvatelé a cizinci obě ženy zdravili a elfí obyvatelstvo se vždy lehce uklonilo. Došli až k velkému stromu, který tu stál ještě dříve, než elfové započali svoji pouť právě na tomto místě. Ve městě Varnasse a i když bylo město hlavním městem říše vznešených elfů, bylo to živé místo plné obchodů a přátelských setkání. Všichni se navzájem tolerovali a občasné nedorozumění vždy urovnali stráže nebo Varnassejský soud.

,,Má milá prohlédni si město a kdyby jsi mne potřebovala, tak budu v budově soudu. Musím tam dnes něco vyřídit." Řekla královna a usmála se na svoji dceru. ,,Dobře, ale nevím kde mám začít." Povzdechla si Darsea. ,,Dnes jsou na náměstí trhy. Zkus začít tam." Odvětila jí a rozloučila se s ní, než odešla. Dala ji pytlík s penězi. ,,Kup si něco pěkného a na oběd se sejdeme v hostinci."

Darsea se dívala jak její matka mizí z dohledu a náhle jí prostoupil pocit štěstí a zároveň děsu, protože zde zůstala sama. Kolem bylo sice dost lidí, ale nevěděla na koho má promluvit, aby ji ukázal cestu, ale netrvalo to dlouho a vyhlédla si přátelsky vypadající tělnatou hobití ženu, která ji s radostí ukázala cestu k náměstí. Ukázalo se totiž, že hobití žena má také namířeno na náměstí a tak si s ní cestou povídala a dozvěděla se mimo jiné, že má tři syny a jednu dceru, je z kraje a prodává dýmkové koření. Darsea pozorně poslouchala celou cestu. Přišlo jí, že není ničeho zajímavějšího než-li vyprávění Merly Čajolístkové, tak se totiž hobití žena jmenovala, ale když došly na náměstí, musela uznat, že se spletla. Tolik bytostí na jednom místě doposud neviděla. Oči jí zářili jako žhavé uhlíky. ,,Ráda jsem si s Vámi popovídala Merlo a děkuji, že jste mě sem dovedla." usmála se ze široka a podala ji ruku, aby se s ní mohla rozloučit. ,,Bylo mi ctí Darseo, snad zde nalezneš to co hledáš." Ochotně přijala její ruku a obě ženy se vydaly každá svojí cestou.