Darsea

Yáre

Týden uběhl jako voda a přípravy na slavnost vrcholili. Pro Darseu to bylo těžké období, protože se musela rozhodnout, zda-li má přijmout předem rozhodnuté a nebo se vydat cestou osudu, kterou si bude psát sama. Svému otci zatím neřekla, že se nejspíš zamilovala. Možná proto, že se bála jak zareaguje na to, že to není vznešený elf. Předtím ji to ani tolik nepřišlo, ale od doby kdy poznala Grûgniho cítila ze strany elfů nelibost vůči ostatním bytostem, ale možná jen nebyla tolik otrkaná životem, hlavně polovinu svého života byla zavřená doma a její život zahrnoval jen učení a bojový trénink.

,,Ninya selda." Zavolala na Darseu královna, která zrovna domlouvala poslední detaily slavnosti.

Darsea jenž seděla již nějakou chvíli v zahradách a přebírala se v nespočet látkách a vzorech se otočila na královnu matku a odpověděla. ,,Ano Matko?" Královna si k ní přisedla a vzala do ruky jednu z látek. ,,Tahle ti jde k pleti." pousmála se a pokračovala v přebírání s ní. ,,Ale není tolik výrazná a krásná jako tato." Tentokrát vzala Darsea do ruky hedvábnou látku a úsměv ji oplatila. Byla ráda za tyto chvíle s její matkou, protože si mohly popovídat i o ničem jiném než o povinnostech a matka ji v tyto chvíle nekárala jak se má správná princezna chovat. Na místo královny v tyto chvíle nastupovala matka a byla to vždy příjemná změna. ,,Zítra ti je již 124 let, je to jako včera když jsme se poprvé společně procházeli v zahradách a ty jsi pravila, že to bude tvé nejoblíbenější místo v hradu." Se sentimentem v hlase řekla. ,,Ale matko! To, že mi je 124 let, neznamená, že se něco změní. Možná ano, ale myslím, že pro mne to bude správné a jen doufám, že mě v tom s otcem společně podpoříte. Miluji vás oba dva." Objala svoji matku se slzou na kraji oka a vřele se usmála do královniných vlasů. ,,Také tě miluji Ninya selda." Pohladila svoji dceru po tváři a zahleděla se do svých myšlenek. ,,Musíš mi, ale slíbit, že ať v nadcházející čas nastane cokoliv, že vždy budeš vědět kam se vrátit." Darsea na ni vytřeštila oči. ,,Jak to myslíš?" Královna se šibalsky usmála, až se ji zatřepali uši. ,,Jsem tvá matka Darseo, nezapomeň, že jsem to byla já kdo tě vychoval a naučil tě vše co znáš a navíc jsem také žena tvého otce. Přede mnou nic nezatajíš." Darseiny líce zrůžověli. ,,Hantan amme, ale nevadí to? Já jen, že mám vládnout. Nechci vás opustit, ale cítím uvnitř, že potřebuji objevit neobjevené." ,,Kdyby jsi nevyslyšela svůj vnitřní hlas a nešla vstříc osudu, považovala bych tě za hloupou a ty jsi dcera své matky, takže jsem to tak nějak očekávala. Až se vrátíš, budeš vládnout. Nyní je však důležitější štěstí mých dětí. Říše se nezhroutí jen kvůli tomu, že hned neusedneš na trůn." Usmála se a políbila svoji dceru na tvář. Darsea se usmála od ucha k uchu a v jejích očích se rozzářily jiskřičky. ,,Ještě jednou děkuji matko, jen se trochu bojím otcovi reakce." ,,Neboj, ten to přijme, stejně nemá na výběr. Tvůj dědeček také neměl na výběr, když jsme se s tvým otcem chtěli vzít. Vzešlo z toho krásné a silné manželství a dvě nádherné děti, takže je občas dobré osudu jít naproti a nedržet se toho, co ti kdo připravil jako tobě správný osud, ale teď pojď, musíme se ještě připravit na zítra. Osud nebo ne, zítra je slavnost tvé dospělosti, na které nesmíš chybět." Královna se postavila a pomohla své dceři s látkami, které měla rozprostřené ve klíně, poté se též zvedla a obě se šli pomalu připravit na slavnost.