Elves love [unfinished]

1. část - The King

Král stál k blonďatému elfovi, který čekal co ještě mu jeho otec zdělí zády. Občas ho opravdu unavovalo slušné chování, nejradši by se sebral a ihned odešel, to mu ovšem jeho postavení nedovolilo.

,,O co jde otče?" Zeptal se, když stále nic neříkal. Thranduil se otočil ke svému synovi a mírně pozvedl bradu. Normální lidé by to brali jako arogantní gesto, ale vzhledem k tomu, že přítomného elfa to byl otec se jen snažil zachovat si vážnou tvář. ,,Legolasi," promluvil král tiše, při tom ale zcela zřetelně. ,,Jak se vám dnes v boji vedlo?" Změřil si ho pohledem. ,,Nic zvláštního, všechno v pořádku, všichni přežili a všechny skřety se nám podařilo zabít, do jednoho. Aspoň ty o krerých jsme věděli a dělali nám problémy." Dokončil svou větu mladý elf a nezpouštěl ze svého otce, který mírně přikývl pohled.

,,Kdo si vedl nejlépe?" Tuto otázku mu kladl vždy po kterémkoliv boji, sám věděl co odpoví, mnoha ostatních elfů by asi řekli, že on, ale je neslušné chválit sám sebe. ,,Tauriel otče," odvětil prostě. ,,Tauriel říkáš, jako vždy. Nenapadlo tě nikdy, že by mohla být tvou konkurencí? Nesluší se aby si vedl někdo lépe než princ." ,,To se nestane," ujistil ho Legolas. ,,Tauriel je velmi dobrá, stejně dobrá jako já, avšak lepší nikoli," jeho slova však podle jeho názoru nebyla pravda, Tauriel obdivoval, před otcem byl ale nucen považovat ji za podřízenou. ,,Stejně dobrá, to už se blíží k lepší Legolasi!" Prudkými avšak ladnými a tichými kroky k němu přešel blíže, pak se ale ohlédl na stranu což Legolase mírně překvapilo a tak neodolal a sám se tím směrem také podíval.

Ze stínu vystoupila Tauriel, Legolas začal doufat, že toho neslyšela mnoho. ,,Prý se mnou chcete hovořit můj pane," mírně se poklonila a vešla blíže. Legolas si neodpustil nepatrný, malý úsměv, jeho otec si toho však jako vždy všiml. Zamračil se a pak stočil pohled zpátky k elfce, která nedočkavě očekávala jeho odpověď. Přikývl, ještě rukou máchl směrem ke strážím v místnosti, kteří jí na jeho rozkaz opustili. Tauriel to zmátlo ale na venek nedala nic znát. ,,Slyšel jsem, že si byla v boji skvělá. Opět," promluvil Thranduil po chvíli k Tauriel, ona na to jen skromně přikývla a koutkem oka se podívala na Elfa stojícího vedle ní, Legolas jí pohled s mírným nepatrným úsměvem na rtech oplatil. Věděla, že jedíný názor který krále zajímá je právě ten jeho a také věděla, že jí chválí pokaždé už nějakou tu dobu.

,,Jsi jedna z mých nejlepších bojovníků a proto jsi také velitelka družstva spolu s mým synem samozřejmě, ale jedno mě stále trápí." Poslední slova zaskočila jak Legolase tak i Tauriel. ,,A to co otče?" Otázal se Legolas, na chvíli se zlekl, že se otci něco stalo o on bude muset převzít všechny jeho královské povinnosti, když však zahlédl otcův pohled tento pocit v něm nadobro zmizel, aspoň momentálně, král však svůj pohled stále upíral na zrzovlasou elfku, jako by tam Legolas vůbec nebyl. Na ignorování svých slov byl od otce zvyklí, avšak ve společnosti Tauriel mu to jaksi začínalo vadit, ve společnosti pouze jich tří. ,,Myslím, že kdyby jste se zamysleli došlo by vám o čem právě hovořím," na malou chvilku se podíval na svého syna, pak však pohled obrátil zpět k Tauriel. ,,Vy dva mezi sebou za žádných okolností nesmíte mít nic víc než jen pouhé přátelství." Svůj pohled nyní obrátil k Legolasovi, svému jedinému synovi, kterého nade vše miloval, ale jen málo kdy to dával najevo. Věděl totiž, že láska k elfce je spíš na jeho straně, Tauriel se zdála být většinu času soustředěná, ovšem to samé se nedalo říct o Legolasovi, když byl v její přítomnosti. Pokud se ovšem nejednalo o válku nebo snad jen o pouhý boj, při tom mu nedělalo soustředění sebemenší problém, vždy byl ale své elfce nablízku, kdyby náhodou potřebovala jeho pomoc.

Legolas se podíval svému otci do očí a měl sto chutí říct mu, že jeho city jakékoliv zákony nezmění, nemohl to ale udělat. Hlavní důvod byl, že by se král Tauriel mohl jednoduše zbavit a dalším důvodem byla otázka, která ho tížila už delší dobu. ,cítí to stejně?' Tato otázka mu vrtala hlavou už hodně dlouhou dobu a on stále neměl odvahu se jí otázat. Místo všech těchto myšlenek ze sebe vydal jen pouhé ,,jistě otče, to mi moc dobře víme," přikývl a Tauriel pohyb zopakovala po něm. Král o kousek ustoupil. ,,Můžeš jít," řekl směrem ke svému synovi, který opět jen přikývl a po chvíli už byl pryč.

Král obrátil svůj pohled zpět k Tauriel. ,,Co mi na to řekneš ty?" Tauriel neměla slov, k Legolasovi něco cítila už delší dobu avšak její postavení jí nedovolilo si s ním něco začít. ,,Souhlasím s princem pane," odpověděla po chvíli přemýšlení. On však její odpověď ignoroval. ,,Mému synovi se líbíš já však nestojím o to aby měl zlomené srdce. Nedělej mu plané naděje, které bys ani nemohla splnit Tauriel." Elfka přikývla. ,,Jistě pane," neměla chuť mu vzdorovat. Po chvíli vnucování ji jiných elfů jí král konečně propustil a ona vyšla na chladnou chodbu.

Poznt. Autorky: Předem chci moc poděkovat za komentáře a votes :) Moc si jich vážím :)

-Sabrinnka