Elves love [unfinished]

7. část - Matter of the heart

 „Gimli?“ Legolas se zvedl ze židle na, které až do této chvíle seděl a s nechápavým pohledem zamířil ke známému trpaslíkovy.

---------------------------------------

„Legolasi,“ oslovil ho zrzoun nazpátek. Legolas se usmál, tak dlouho už svého dávného přítele neviděl. Thranduil i Tauriel už stáli a pozorovali je. Ani jeden z nich neměl tušení, o co nebo spíše o koho jde. Gimli. Zamyslel se král. O tom mu přeci Legolas vyprávěl. Kdyby mu dal někdy větší prostor k tomu, aby se vyjádřil určitě by teď věděl o koho jde.

„Co se děje Gimli? Co tu děláš?“ zeptal se princ mírně překvapeným tonem. Ne, že by zrzavého trpaslíka nerad viděl, ale bylo mu jasné, že nepřijel jen tak. Dřepnul si, aby byl na stejné úrovni jako jeho přítel. Poznal, že se něco děje. Strávili spolu s trpaslíkem přeci jen nějakou tu dobu a tak věděl, jak se v jakých situacích chová. „Přijel jsem, abych ti oznámil jednu velmi smutnou zprávu Lassy,“ Gimli si povzdechl a podíval se princovi do očí. Legolas přikývl, „o co jde?“ myslel si, že snese vše, ale zprávu, kterou mu trpaslík oznámil, ho zaskočila natolik, že musel vstát a opřít se o zeď. „Aragorn zemřel.“

Tato slova zůstala vyset ve vzduchu a nikdo, dokonce ani král se neměl k tomu, aby toto ticho přerušil. Tauriel i Thranduil Legolase, opírajícího se o studenou mramorovou zeď se zavřenýma očima soucitně sledovali, neměli však ani tušení kdo je ten záhadný Aragorn. Ano, král sice svému synovi dříve řekl o tak zvaném chodci, ale jméno Aragorn mu nic neříkalo. Nikdy jeho pravé jméno neslyšel a ani se o něj nezajímal natolik, aby si ho zjistil.

„Legolasi,“ promluvila po chvíli jemným hlasem Tauriel. Legolas k ní však jen natáhl ruku na znamení, aby mlčela. Toto gesto nedělal moc často a už vůbec ne na ní, ale všem v místnosti už došlo jak je tato situace vážná.

„Jak?“ dostal ze sebe po chvíli zoufalým hlasem Legolas. Než však mohl trpaslík něco říci, promluvil král. „Měli bychom si promluvit v soukromý,“ oznámil. Nečekal na jejich reakce a vydal se do svých velkých komnat. První za ním vyšla Tauriel. Legolas s Gimlim je následovali o něco později. Zrzounek při tom princi šeptal jakási nesmyslná slova. Zdálo se však, že elfí princ je chápe více než nadmíru dobře.

Všichni čtyři seděli v křeslech u oválného stolu z dubového dřeva. Thranduil, Legolas, Gimli a Tauriel. V tomto pořadí seděli, každý na své straně stolu. Všichni koukali na Gimliho, který hleděl do stolu a nervózně si hladil vousy. „Byl to člověk Legolasi,“ začal trpaslík. „Byl už starý a tak prostě.. zemřel,“ dokončil trpaslík a podíval se na svého elfího přítele. Neříkalo se mu to lehko, ale pro Legolase to udělal.

„Proč mi neposlal vzkaz, že je na tom zle? Ihned bych přijel,“ princ si přišel provinile, že svého nejlepšího přítele před smrtí nenavštívil. „Udělal to kvůli tobě. Nechtěl, abys ho tak viděl. Chtěl, aby sis ho pamatoval mladého. Vždy věděl, že je tvůj vzor a chtěl, aby to tak zůstalo navždy.“ Vousatý trpaslík dokončil svůj proslov a se zármutkem sledoval Legolasův smutný pohled. „To od něj bylo sobecké,“ promluvil Legolas najednou a všichni se na něj podívali. Věděli, že se Legolas pouze snaží, zamaskoval smutek a to taky dělal.

„Věděl jsem, že jednou umře. Byl jsem na to připraven, ale chtěl jsem mu říct aspoň ještě pár slov, než nás navždy opustí,“ princ zněl zoufale. „Legolasi,“ oslovila ho opatrně lesní elfka. „Byla to jeho volba. Musíš to tak brát.“ Elf přikývl a trochu se pousmál. „Určitě zemřel šťastný. Naposledy co jsme se viděli, mě seznamoval se svými překrásnými dětmi.“ „Přesně tak,“ přikyvoval tlustý zrzounek. „Víš o tom, že jejich nejmladší syn se jmenoval Legolas?“ zeptal se a elfovi modré oči se rozzářili, takže vypadali jako moře při západu slunce. „Opravdu?“

Trpaslík se usmál a přikývl. „Měl tě opravdu rád,“ pohladil elfího prince po rameni. „Jsem vděčný za tvou návštěvu Gimli. Zdržíš se?“ otázal se princ, aby změnil téma. Opravdu byl svému příteli vděčný, ale toto téma už mu nebylo příjemné. „Asi ano,“ přikývl Gimli a podíval se na krále. „Pokud to ovšem nevadí.“ „Jsi Legolasův přítel, tudíž jsi vítán,“ přikývl král. „Darfin tě zavede do tvého pokoje,“ oznámil Thranduil a následně vstal. Trpaslík také vstal a nechal se hnědovlasým ošetřovatelem odvést. Tauriel se také chystala vstát, ale když si všimla, že Legolas zůstal sedět a žalostně koukat jen tak před sebe, posadila se nazpátek.

Král se na ní ošklivě zadíval, ale ona si toho nevšímala. Momentálně si nevšímala ničeho kromě svého milovaného elfího prince. Chytla ho za ruku a prolétla si s ním prsty. Legolas se na ní smutně pousmál. Cítil tak strašně nepříjemný pocit ztráty. Věděl, že lidé umírají a Aragorn byl člověk, takže bylo jasné, že jednou umře. Elfí princ však i přes to smrt nikdy nepochopil. Nebylo fér, že elfové, čarodějové a trpaslíci si žili několik staletí a lidi stále umírali. Thranduil pochopil, že toto téma je pro jeho syna velmi citlivé a tak ho pro jednou nechal s lesní elfkou o samotě.

Poznt. Autorky: Táák jsem tu zase s novým dílem :D Doufám, že se bude líbit a omlouvám se, že to tentokrát trvalo déle, ale přece jenom prázdniny skončili a zase je škola :D Ale budu se snažit přidat něco každý den, kdyby ne tak aspoň ob den :D Předem chci moc poděkovat za votes a komentáře, vždy mě poc potěší takže bych váš o ně chtěla tímto i poprosit, budu za komentáře strašně vděčná a ráda bych věděla jaký máte na povídku názor :) Takže předem děkuju :))

Vaše Sabrinnka ;)