6. část

189 24 18
                                    

POHLED DOMINIKA

Všude kolem se ozívalo pípání a hučení přístrojů, hlasy doktorů a jejich rychlé kroky. Já jsem ovšem nic z toho nevnímal. Hleděl jsem na Matyho bledé bezvládné tělo na lůžku přede mnou. Sem tam mi po tváři stekla slza. Otočil jsem se teprve když jsem za sebou uslyšel kroky doktora.

"Je mi líto pane ale někdo se ho pokusil otrávit" překvapeně jsem na něj otevřel pusu. Ale kdo by to sakra dělal? Bylo něco v jídle od Sama? Nebo bylo něco v těstovinách?

"Není moc velká pravděpodobnost že se z toho dostane. Chci se vás tedy zeptat jaký máte s nemocným vztah" po tom co mi došlo co to znamená mi srdce vynachalo několik úderů.

"Jsem jeho partner" vydechl jsem. Když doktor odešel tak jsem se na židli sesunul dal si hlavu do dlaní a tiše se rozbrečel.

"Ehm... Ahoj Deyre" řekla mladá blondýnka s Matyho mikinou stojící přede mnou. Měla modrošedé oči a úzké rty.

"Ahoj, co potřebuješ?" tušil jsem že to bude nějaká moje fanynka která bude chtít fotku.

"Jsem Áďa a Maty mi zachránil život při vlakové nehodě" řekla a mě se vybavilo jak mi Maty ten příběh vyprávěl.

"Jak už asi víš tak já jsem Dominik, říkej mi Domčo" řekl jsem a potřásli jsme si rukama. Sedla si na židli vedle mě a koukala do země. Mezi námi vyselo otravné ticho.

"Je mi líto co se Matymu stalo. Ani si neumím představit jaké to musí být když se stane mě na očích mé nejlepší kamarádce" řekla tiše a dál pohledem zkoumala podlahu. Pouze jsem přikývl a svýma červenýma očima jsem se na ní podíval.

"Je možné že mu můžu taky zachránit život jako to on udělal mě" řekla a konečně zvedla oči ke mě.

==========

Ahojky :3
Je tu po hodně dlouhé době nová kapitola. U jedné z předchozích kapitol jsem dostala komentář který mě od psaní této knihy odradil. Ovšem teď jsem tu a pokusím se občas něco zplodit.

Omlouvám se za pravopisné a gramatické chyby

Díky za podporu

Akfozik

UwU


Já nevím... (DejTTem)Kde žijí příběhy. Začni objevovat