Dcera Durinova

Prolog

Čaroděj seděl u stolu jedné malé hospody. Blafal svou dýmku a přemýšlel nad událostmi, které se daly do pohybu již před dávnými časy a až teď dostaly jasnější obrysy.

„Gandalfe," pozdravila čaroděje, čímž ho vyrušila z úvah.

„Slečno Loro, dlouho jsme se neviděli," usmál se na ni čaroděj, i když úsměv to byl vcelku hraný. Její přítomnost nemohla znamenat nic dobrého, ne teď.

„Nehrajme si na formality, Gandalfe. Co plánujete s Thorinem Pavézou?"

„Přímá jako vždy," pronesl, „myslím, že vám musí být jasné, po čem Thorin Pavéza prahne."

„Chystáte výpravu a chcete dobít Erebor," řekla si spíše pro sebe než pro něj.

„Chci jít s vámi, důvody vám osvětlovat nemusím."

„Zajisté nemusíte, slečno Loro, ale myslel jsem, že nebudete chtít mít nic společného se všemi členy výpravy."

„O zaujatost mé osoby vůči některým členům nemusíte mít vůbec žádné obavy, už je to dlouho a čas rány otupěl." Gandalf vydechl pár kouřových kroužků a přikývl, i když jí moc nevěřil. Neočekával, že se tu objeví. Neslyšel o ní už několik let, naposledy možná před deseti a již tou dobou byla jiná, než by měla. Na druhou stranu měla plné právo na to, aby se výpravy zúčastnila také. Proto se dal do objasňování pár důležitých informací.

„Budu tam." S těmito slovy odešla a zmizela ve tmě.

„To bude ještě zajímavé." S těmito slovy položil pár mincí na stůl a odešel.

O pár let později

Bilbo Pytlík byl váženým členem společnosti. Lidé si k němu chodili pro rady, všichni jej zdravili a představoval nějakou pomyslnou ideu. Jednoho večera, když byl stále ještě v šoku z návštěvy čaroděje, ho vyrušilo zaklepání. Vstal od své nachystané večeře a šel otevřít.

„Dwalin, k vašim službám," představil se trpaslík stojící před ním a než se stačil pořádně vzpamatovat, už ho měl ve svém příbytku.

„Promiňte, ale my se známe?"

„Ne, ale prý tu bude spousta jídla a dobrého pití."

O chvíli později se ozvalo zaklepání znovu. Bilbo šel jak v mrákotách otevřít a za dveřmi stál další trpaslík.

„Balin, k vašim službám," usmál se na hobita starší trpaslík: „a vidím, že už se scházejí ostatní."

„Ostatní?" zopakoval nevěřícně Bilbo a nakoukl do jídelny, kde se dva trpaslíci radostně zdravili bouchnutím hlav o sebe.

„Bratře, vidím, že jsi dorazil na čas." Promluvil ten, který se představil jako Balin. Buch, buch. Zabušení na dveře ho tak vyděsilo, až poskočil. Šel opět otevřít a za dveřmi stáli dva mladí trpaslíci.

„Fili."

„A Kili."

„K vašim službám," pronesli sborově a poklonili se.

„Ani nemusíte zavírat, už jde i zbytek," informoval ho Fili a šel dál, aby se přivítal s ostatními, kteří mezitím začali v podstatě vyklízet jeho spíž. Bilbo zavřel dveře, možná trochu prudčeji, než by sám chtěl. Přeci jen je teprve nedávno natřel novým nánosem barvy.

„Tyhle ne, jsou po matce mé matky!" zvolal, když viděl Dwalina jak bere z kuchyně nádobí, ale jakoby nic neřekl. Padl do svého křesla a hlavu si vložil do dlaní. Nechápal, co se to právě děje a ať už to znamenalo cokoliv, možná ani pochopit nechtěl. Další zabušení, přemýšlel, co by se stalo, kdyby to zkrátka ignoroval, ale bušení se stupňovalo a on pomyslel na ty nově natřené dveře.

„No jo! Už jdu!" křikl nevrle a šel otevřít. Na poslední chvíli uskočil, protože se na něj svalila hromada trpaslíků a za nimi stál Gandalf, opřený o svou hůl a s téměř nevinným výrazem na tváři. Nově příchozí se mu postupně představili jako Dori, Nori, Ori, Óin, Glóin, Bifur, Bofur a Bombur.

O několik desítek minut a jedné písničce, při které měl pocit, že prožil několik srdečních příhod najednou, se ozvalo další zaklepání.

„Je tady," pronesl Gandalf a tentokrát šel otevřít on sám, což nechal malý hobit bez komentáře. Stejně již neměl sílu cokoliv dělat.

„Neříkal jste, že to lehce najdu? Zabloudil jsem. Dvakrát. Nebýt té značky na dveřích, nejdřív bych to nenašel nikdy."

„Jaké značky? Jsem si jistý, že tam žádná není," promluvil Bilbo.

„Samozřejmě že je, sám jsem ji tam vyryl." Bilba Gandalfovo přiznání vyděsilo. Okamžitě chtěl jít ty dveře zkontrolovat, ale bylo mu to znemožněno.

„A dovolte mi, Bilbo, abych vám představil vůdce naší výpravy. Thorina Pavézu."

Thorin zhodnotil hobita pohledem a ihned ho začal zpovídat o jeho bojových umění, na což mu jen odvětil, že je velice dobrý v házení kaštany, aby věděl. Následně Thorin usedl ke stolu a přivítal své společníky, nebo spíše oni jeho.

„Thorine, je tu ještě jedna věc. Vím, říkal jste, že potřebujete jen čtrnáctého člena výpravy, ale je tu ještě někdo. Myslím, že zcela cenná posila, jen se musela někde zdržet."

„Gandalfe, snad jsme se jasně domluvili na čtrnácti..."

„Ano Thorine, ale tohle je zcela..." Nestačil dopovědět, jelikož se ozvalo další zaklepání, ale tentokrát rychlé a jemné. Žádné neokázalé bušení, proto šel Bilbo otevřít. Ovšem nečekal, že tam objeví další neznámou osobu.

„Lora, k vašim službám, mistře Pytlíku." Dotyčná se mu lehce poklonila a vešla do příbytku. Bilbo ji nedokázal přiřadit k žádné rase. Byla velice zvláštní. Výškou asi stejně jako trpaslíci v jeho kuchyni, ale rysy měla jemné a hlas velice příjemný.

„Bilbo, k těm vašim," odpověděl jí a konečně dostal pocit, že aspoň někdo slušný se nachází ve Dnu pytle, mimo něj samozřejmě.

Zdravím vás u mé nové a taky první fanfikce tady. Vím, z prologu toho nejde moc vyčíst. Každopádně se z části bude jednat o příběh, jaký napsal sám Tolkien, ale budu do něj určitým způsobem zasahovat. Někdy více, někdy méně. Doufám, že se vám prolog alespoň trochu líbil.

S láskou Vaše Delphi