Dcera Durinova

Kapitola první

„Míšenka, Gandalfe? Myslíte to vážně?" ohradil se Thorin a propaloval čaroděje ledově modrým pohledem.

„Ano, Thorine, Lora je míšenkou, ale velice nadanou a silnou. Zcela určitě bude velkou posilou vaší společnosti."

„Nemusíte se o mně bavit, jak kdybych tu nebyla," promluvila a její hlas najednou pozbyl veškeré milosti, kterou mířila k hobitovi. Zbylí trpaslíci těkali svými pohledy z čaroděje, svého krále a neznámou.

„Co jste zač? Podle vzhledu tipuji elfa a možná hobita?" ušklíbl se Thorin.

„Ve skutečnosti elfky a trpaslíka, což byste zrovna vy mohl poznat." Pohybovala se na hraně, toho si byla vědoma, ale co na tom záleželo?

„Gandalfe, vy jste se úplně zbláznil! Dotáhnete sem míšenku, která je potomkem nějakého zrádce krve!" Opět ji začal ignorovat. Jak jinak. Když nemá Pavéza argumenty, kope kolem sebe.

„Thorine Pavézo, nedoporučuji vám zpochybňovat má rozhodnutí!" Lora se znuděně opřela o futra a pobaveně sledovala, jak se čaroděj naštval. Jo, Thorin... Kdyby jenom věděl. Navíc to byl její nápad, ne Gandalfa, ale o tom raději pomlčela. Přineslo by to spoustu otázek.

„Umí aspoň bojovat? Dalšího, co se neumí bránit, opravdu nepotřebujeme," utrousil.

„Ubezpečuji vás, Thorine, že Lora je velice schopná bojovnice." Gandalf by možná ještě pokračoval, ale nebylo mu to umožněno.

„Budou vám stačit luk s šípy, meč a nože, Vaše Výsosti?" Vložila se do hovoru a v jejím hlase byl znatelně slyšet výsměch, což se některým u stolu ani trochu nelíbilo. Navíc by je zajímalo, kdo z trpaslíků se mohl zaplést s nějakou elfkou. Bylo to přímo neslýchané.

„Jen jestli s nimi umíte zacházet," oponoval jí Thorin.

„Fajn... Kdo z vás je nejlepší bojovník?" zeptala se podrážděně. Poslední dobou měla pochybnosti o svém rozhodnutí, ale až teď pochopila, jak pitomé to ve skutečnosti bylo.

Všichni u stolu zmlkli a ona na první pohled poznala, jak by nejraději všichni řekli své jméno, s výjimkou Balina, toho jediného totiž znala. Několikrát se s ním střetla na svých cestách a dokonce s ním i hovořila. Byl to takový, řekla by až pohádkový dědeček a i teď se na ni nenápadně usmíval. Proto si byla jista, že on by bojovat nešel. On ne. Každopádně pohledy ostatních skončili u toho, který měl část hlavy vyholenou a samotného Thorina Pavézy.

„Všichni mí muži jsou skvělí bojovníci," promluvil nakonec pan nejvyšší a ona se ušklíbla.

„Fajn, chci bojovat s vámi, Pavézo," pronesla a podívala se do jeho očí,

„Bojovat? Kde? Tady?" zasypal je otázkami Bilbo, kterému se to už ani trošku nelíbilo.

„Samozřejmě, že ne, mistře Pytlíku, odebereme se do nedalekého lesíka, je tam pěkná mýtinka, třeba přesvědčím tady tuhle tlupu trpaslíků, že nejsem úplně neschopná, jak si myslí."

„Je to náš král, míšenko, opovaž se ho urážet a nás taky, když už jsme u toho," ozval se jeden od stolu.

„Přestanu s urážkami, až přestanete vy s těmi svými. No a co se týče vašeho krále, já ho uctívat nebudu. On není můj král, a když už jsme u toho, nejsem si vědoma, že by Thorin Pavéza měl korunu nebo nějaké království." S těmito slovy odešla do předsíně, kde se usadila na zem a tiše poslouchala hovor v jídelně. Samozřejmě nekultivovaní trpaslíci dosáhli akorát toho, že Bilbo omdlel. Občas se styděla za svou trpasličí podstatu, a to na ni jindy byla hrdá.

Byla u něj první, přiložila ruku k jeho čelu a zašeptala pár slov v elfštině. Bilbo se probral a ona a jeden z trpaslíků, který ji jako jeden z mála nezabíjel pohledem, mu pomohli do křesla. Lora mu přinesla hrníček s čajem a odebrala se zpátky na své místo v předsíni. Zrovna ve chvíli, kdy Thorin začal zpívat píseň o nadcházející cestě. Neměla ho v oblibě, ale zasloužili si mít zpátky svůj domov.

Což byl možná ten důvod, proč se rozhodla tuhle cestu podniknout. Trápilo ji to, lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že ne. Ona sama neměla prvních deset let pořádný domov, a to ji poznamenalo na celý život. Kolikrát si kladla otázku, jaké by to bylo, kdyby někam pořádně patřila? Sama neznala odpověď. Zamyšleně sledovala scenérií za oknem, vypadalo to na klidný večer, možná poslední na hodně dlouhou dobu.

„Co jsi zač?" vyrušil ji ten, který jí pomáhal s Bilbem a nebyl sám. V jeho společnosti byl další trpaslík. V té otázce nebyla žádná zášť ani odpor mířený na její osobu.

„Mé jméno i původ jste sami slyšeli, ale o vás téměř nic nevím, trpaslíci." Tentokrát její hlas pozbyl veškeré nenávisti, kterou ještě před chvílí sršela na všechny strany.

„Kili."

„A Fili."

„K vašim službám." Pronesli společně a ona je obdařila úsměvem. Pokynula jim, aby si k ní přisedli a oni nezaváhali ani na chvíli.

„Nezdáš se. Strýce máloco rozčílí, možná to nedává úplně znát, ale my to poznali hned."

„Strýce?" zeptala se, protože jestli to chápala správně, tak s ní teď seděli jeho dědicové.

„Naše matka je Thorinova sestra a on se podílel na naší výchově. Víš, naše matka nám často říkala, že my jsme hlavním důvodem jeho šedin, ale to si nech pro sebe." Kili na ni mrkl a ona nezabránila ušklíbnutí. Začínali se jí líbit čím dál víc, a proto se rozhodla učinit jistou nabídku.

„Uděláme dohodu, ano? Můžeme se bavit, ale o něm ani slovo." Kili a Fili se na sebe podívali a následně ji obdařili zářivými úsměvy. Lora to brala jako dobré znamení. Možná přeci jen nebude úplně osamocená...

„Loro," usmál se na ni Balin a vyrušil tak jejich posezení během kterého se dozvěděla jména všech zúčastněních a oba bratři neváhali přidat vždy i nějakou veselou historku. Ona se na něj otočila a zvedla se na nohy.

„Mistře Baline," sklonila hlavu na znak úcty.

„Dlouho jsme se neviděli, děvče, ale čas je k tobě milosrdný. Nevidím žádné změny," pokýval hlavou a nakonec překonal vzdálenost a objal ji.

„Možná žádné změny navenek, ale vevnitř se toho změnilo spoustu, ale to je na dlouhé povídání."

„No můžeme si pohovořit jindy, Thorin si přeje prověřit vaše dovednosti, tak jak jste se domluvili."

„Zajisté, za dvacet minut v lesíku," přikývla a vydala se ven...

„Vydržte aspoň deset minut a možná uznám, že nejste úplně neschopná." Měl jen svůj meč. Napadlo ji, že by možná mohla odložit své ostatní zbraně, ale nakonec to přeci jen neudělala.

„A co když vás porazím dřív, než za deset minut?"

„Nebojte, míšenko, to se nestane," ušklíbl se sebejistě. Pravidla byla daná. Mohlo se vlastně cokoliv, co nezpůsobí těžká zranění.

Balin stál s Gandalfem bokem od všech ostatních, vytáhly své dýmky a oba si dopřáli pár potahů lahodného tabáku.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad," promluvil trpaslík.

„Proč myslíte, Baline?"

„Nedělejte, že o tom nevíte, Gandalfe. Vždyť se na ně podívejte, jsou si tak podobní."

„Ano to jsou, ale Lora si to nikdy nepřizná a už vůbec to nikdy nikomu neřekne, Vlastně mě udivuje, že vy to víte."

„Znám Thorina od malička, Gandalfe, a Lora mu je hodně podobná, i když elfí krev v jejích žilách tu podobu trochu zjemňuje, ale ty oči, ty oči nelžou."

Tak je za námi první kapitola. Budu ráda za jakékoliv postřehy nebo rady. Doufám, že se vám kapitola líbila.

S láskou Delphi