Dcera Durinova

Kapitola druhá

Ráno byla na nohou první, už spoustu let vstávala velice brzy a ona nemínila nic na svých tradicích měnit. Ve finále spala vcelku dobře, a to i po včerejším cvičném boji, který nedopadl zrovna podle jejích představ. Ona i Thorin se do toho ponořili možná až příliš. Nejdříve opravdu dodržovali všechna pravidla, ale jak jejich zápas postupoval, tak i výpady se stali rychlejšími, silnějšími a možná i brutálnějšími. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že meč Thorina Pavézy projede jejím břichem, no naštěstí čaroděj zasáhl dřív, než se tak stalo.

Na druhou stranu, vydržela celých třicet šest minut, což byl solidní výkon. Nebyla naivní, mohla ho nenávidět, ale věděla moc dobře, jak dobrým bojovníkem on je. Přeci jen ho už viděla v bitevním poli a nikdy nedokázala z hlavy vymazat ten pohled, jak šel proti Azogovi. Zněsvětitel se mu tehdy smál do tváře, ale ne dlouho. Byla tehdy malá a na útěku se svou dočasnou chůvou. Takže opravdu na sebe nemusela být naštvaná. Podmínku deseti minut splnila pomalu čtyřikrát a dokonce si zasloužila i pár obdivných pohledů. Možná ta cesta nebude úplně špatná, pomyslela si, než se vydala ven prověřit situaci.

„Kde je Lora?" zeptal se Kili na cestě svého bratra a ten jen pokrčil rameny. Bylo pravdou, že ji nikdo toho rána neviděl, ne že by se o ni někdo pořádně staral. Jen bratři měli obavy, že to celé odpískala.

„Stýskalo se vám?" ozvalo se za nimi najednou a oni se za tím hlasem otočili.

„Kde jsi byla?"

„No zkontrolovat situaci, než vyrazíme. Co je na tom zvláštního, trpaslíku?"

„Mahal nás opatruj," zamručel pobaveně starší z bratrů a společně se vydali ke zbytku výpravy...

„Vsaď se, že nepřijde," ušklíbl se Kili, který se na svém poníkovi zařadil vedle ní.

„Ale on přijde, drahý Kili, tím jsem si jista," usmála se, „už včera jsem na něm viděla, jak bojuje sám se sebou. Rozhodne se na poslední chvíli, ale přijde."

„Tak to ti nebude vadit malá sázka."

„Tak dobrá." Lora na něj mrkla a postřehla, jak se vsází i ostatní.

„Říkal jsem, že nepřijde."

„Počkejte! Stůjte! Podepsal jsem to."

„A já říkala, že přijde a přišel," usmála se nevinně. Byli kompletní a oni tak mohli konečně vyrazit...

Prvních pár dní bylo stejných. Přes den jeli a na noc se utábořili buď v nějaké jeskyni, nebo pod širým nebem. Občas se šlo ihned po jídle spát, jindy se vyprávěly příběhy. Vždy se držela stranou od ostatních, potřebovala si po celém dnu odpočinout od mladých bratrů. Začínala je mít ráda, o tom neměla sebemenší pochyb, obzvláště Filiho, ale večery si vyhradila pro sebe. Bud bezmyšlenkovitě vrhala své nože do kmene stromu, nebo jen tak seděla a nechala myšlenky plynout. První týden se ji snažili někteří přizvat k ohni, jelikož počáteční nenávist u většiny trpaslíků opadla, ale ona odmítala a tak už nikdo nechodil. Aspoň do dnešního večera.

„Loro, slíbili jsme si, že si popovídáme," promluvil Balin a ona na něj vzhlédla. Sundala si z hlavy kapuci svého zimního pláště a pokynula mu, aby si k ní přisedl, čehož starý trpaslík velice rychle využil.

„Ano vzpomínám si, jen nevím, jestli je vhodná chvíle."

„Thorin diskutuje s Dwalinem a ostatní jsou příliš zaujatí svými činnostmi, než aby se starali o nás dva," oponoval jí a ona si povzdechla. Vypadalo to, že už se rozhovoru déle vyhýbat nedokáže.