Shaga & Emily

Kapitola 5.

Další den se Emily probudila, převlékla se, nasnídala, vyčistila si zuby... ráno jako každé jiné. Ale myšlenky a zbytek dne ne. Řekla že se jde projít a vrátí se na oběd, obula si boty, oblékla mikinu, nasadila čelenku a vydala se na mýtinu. Spatřil tam to, v co doufala. Uprostřed mýtiny stál kůň. Stejná klisna jako včera. Stejná klisna jako předevčírem. Rozběhla se k ní. Klisna se rozcvála a střetly se asi ve čtvrtině mýtinky. Nejprve si spolu pochodily, prošly se a potom si na ni Emily nesedla, rozcválay se do lesa. Bylo tam pár spadlých stromů s tlustými kmeny. Emily přemýšlela. Mají to zkusit přeskočit, nebo ne? Neznají se zas tak dobře. Ale Emily si troufla to zkusit, pobídla klisnu a rozběhly se proti tlustému kmenu, který nejspíš zhodila bouřka. Těsně před kmenem ji Emily pořádně a důvěryhodně pobídla a klisna skočila. Když letěly nad kmenem, čas jakoby se zastavil. Doskočily a běžely stále dál. Seběhly na udusanou cestičku. Přes ní byla taky spadlá kláda. Přeskočily ji a běžely dál, až doběhly zpět na mýtinku, ale z opačné strany.  Emily klisnu poplácala po krku a sesedla. Slunce už bylo skoro nejvýš a Emily se musela vrátit domů na oběd. Rozloučila se s  klisnou, se kterou si dělala čím dál tím větší pouto, slíbila jí, že se odpoledne vrátí, otočila se a odešla domů. Přišla akorát včas. Poobědvala, řekla že jde zase na procházku a odešla z domu. Vrátila se na mýtinku a tam ji čekal znovu ten samý kůň. Probíhalo to jako vždycky. Pochodily si, poběhaly... Když se začlo slunce sklánět k obzoru, Emily posmutněla. Zítra zase začíná škola. Sedla si na trávu a klisna si lehla vedle ní. Emily jí objala kolem krku a zašeptala jí do ucha: ,,Neboj se. Brzo se za tebou vrátím, Shago." Shaga radostně zařehtala. Byla to radost z Emilyjiného brzkého návratu, nebo z jejího nového jména? To nikdo nevěděl, ale jedno bylo jasné - Shaga je šťastná. Emily ji pevně stiskla a odešla domů. Doufala, že se za ní brzo vrátí.