Se zeptej // Dorian ✔︎

28. forest

Odhodila jsem svoji mikinu do černé dodávky a protáhla jsem se. Po několika hodinách jsme konečně dorazili na prvnî místo koncertu. Nebudu lhát celkem se těším na večer,protože nám Sharlota zamluvila velkej karavan od jejiho kamaráda a vsadim se že si Sandra někoho uloví takže,budu mít celej karaven pro sebe. Sharlota šla na zvukovou zkoušku a potom nám slíbila že se s náma půjde podívat na stánky. Je to typickej fesťák s velkým pódiem a stánkama s pitím a jídlem okolo. Kousek opodál byla dětská sekce,kde byli trampolíny a tyhle věci. Podle mě tu měli i jinný zpěváci a zpěvačky koncert. Nikdy jsem na takhle velkých koncertech nebyla,protože mě to nikdy extra nelákalo. Radši jsem poslouchala písničky doma. Vlastně jsem zatím nepotkala nějakého slavnějšího zpěváka. Moc českých zpěváků a zpěvaček neznám,ale pár si jich pamatuju.

"Benn!„ Sandřin pisklavý hlas mě vyděsí a já se bouchnu loktem do dodávky. Díky Sandro

"Pojď se semnou podívat na ty stánky„ Chytne mě za ruku a já nemám šanci jak protestovat. Pomalu jdeme po cestičce ke stánkům kde bylo úplně všechno. Hračky,jídlo,oblečení,sladkosti. Tohle v americe se najde málokdy. Mezitím co si Sandra koupí náhrdelník já vykoupím stánek s kyselýma žížalkama. Milovala jsem kyselé sladkosti a tyhle nebyli vyjímka. Samozřejmně si Sandra nemochla nechat poznámky typu ty jsi fakt prase a nechápu jak to můžeš jíst. Nikdo ji to nenutí tak proč do mě rejpe?

"Sedneme si? Bolí mě nohyy„ Přikývnu a jdu na plácek kde jsou malé skupinky lidí a sednu si na zem.

"Za 2 hodiny tu má mít koncert Adam Mišík„ Kouknu se na Sandru,která měla v ruce telefon a koukala se na dnešní program

"Kdo?„ Zamumlám s plnou pusou kyselých žížalek

"Jeden českej herec a zpěvák,půjdeme se na něj kouknout?„ Zaprosí a já přikývnu. Stejně jsme neměli co dělat a bůch ví jak bude dlouho Sharlota v backstage.

"Třeba„ Pokrčím rameny,protože mi to je celkem fuk. Jméno Adam Mišík mi nic neříká.

-

Mezitím co Sandra poskakuje do rytmu písničky od Mišíka já jsem se rozhodla že se půjdu trochu projít. Tenhle areál byl obrovský,takže jsem měla dost prostoru na prozkoumání. Nejvíc mě zejímal hustý les,který byl za loukou. Myslím že Sandře vadit nebude,když se na chvilku vytratím. Procházela jsem se loukou a z telefonu jsem si pustila moji nejoblíbenější písničku za tu dobu co jsem v česku. Hráli ji v rádiu když jsme jeli z letiště z Prahy a od tý doby mi zůstala v hlavě. Fading. Dala jsem si telefon do kapsy a šla jsem do lesa. Bylo příjemný teplo,takže v lese bylo hezky a příjemně. Než mě teda vyrušili cizí hlasy pár metrů odemě. Stála jsem za stromem a pozorovala jsem 3 kluky jak jdou lesem. Jeden z nich byl trochu oplácanější a držel v ruce foťák. Byli dál,takže jsem jim pořádně neviděla do obličeje,ale nejspíš to budou nějaký moderátoři,kteří šli natočit něco do lesa. Mykla jsem nad tím rameny a šla jsem dál dokud jsem nedošla k nádhernýmu k rybníku. Sedla jsem si do mechu a vypla jsem si telefon,abych slyšela jen zvuky přírody. Zavřela jsem oči.

"Hej! Kreteni! Kde jste?!„

Moje srdce vynechalo pár úderů,když jsem uslyšela jeho hlas. Rychle jsem si sedla a rozhlížela se okolo sebe. Určitě se mi to jenom zdálo. Muselo se mi to zdát. Jaká je šance že tu může být? No dost veliká.

"Vláďo-„ Pomalu jsem se otočila a koukla se za sebe. Nemohla jsem sama sobě uvěřit že tu stojí předemnou. Jeho vlasy byli stejné jako naposledy co jsem ho viděla. Vypadal pořád stejně,ale zároveň jinak. Podle jeho očí vypadal že je v šoku že mě tu vidí.

"A-ahoj?„ Vykoktám potichu a pomalu se zvednu z měkkého mechu.

"Čau..„ Odpoví a koukne se zpět do lesa. Trochu mě bolí,že se hned odtáhl od mého pohledu,ale co jsem měla čekat? Že mě přijde pozdravit s obejmutím? Ublížila jsem mu a jsem si toho vědoma,ale už je to dlouho..

"Jak se máš..?„ Zeptám se a opřu se o strom. Nevypadá to že by se semnou chtěl nijak bavit.

"Normálně„

"Tak..to je fajn..„ Řeknu a snažim se zahnat slzy v očích. Snažila jsem se být silná,ale po tom co ho vidím s naprostým nezájmem ke mě moje zeď,kterou jsem si postavila za tu dobu co jsme spolu nebyli pomalu padá. Potichu vzlyknu a nad tím se David otočí. Já se otočím k němu zády,aby mě nemusel vidět takhle. Setřu si slzy z obličeje a chci se rozejít pryč,ale Davidovo ruka na mém rameni mi zabrání někam jít.