Se zeptej // Dorian ✔︎

15. roadtrip

"Máš všechno?" Zeptám se Petra,který se nezaujatě kouká do stropu. Dneska večer už odjíždíme a Petr začal teprve s balením. Stála jsem nad postelí a v ruce jsem držela telefon kde jsem měla napsané věci,které si musíme vzít. Jeho poloprázdný kufr byl naposteli a byl otevřený. Natáhla jsem se a vytáhla jsem z něho jedno čisté tričko a hodila jsem ho po Petrovi aby si mě všimnul

"Říkala jsi něco zlato?" Zeptá se nevinně a já jenom protočím oči. Jo dokáže být roztomilej,ale odsaď podsaď. "Jo ptala jsem se jestli máš všechno" podívala jsem se znova do telefonu na seznam. V Petrovo kufru bylo jen pár triček a jeden ručník. Chybělo mu snad všechno co jsem na seznamu měla. Petr se zvedne a koukne se do kufru a potom na mě

"To stačí ne?" Zeptal se s provokací ve tváři. Jo rád provokoval,protože věděl že se s nim budu hádat. Protočila jsem oči a sedla jsem si na postel vedle jeho kufru. "Promiň,nejsem na balení"

"Jo,ale mě si sbalil dobře" Rejpnu si do něj a čekám na jeho reakci. Jen se usměje a sedne si blíž ke mě. "Jo protože jsem věděl že mi moje vybavení bude stačit" sednul si ke mě ze zadu a provokativně mě kousnul do ucha.

"Ty jsi idiot" Šeptnu a zvednu se z postele. Teď není na žádný hrátky čas. Pokud si nesbalí do 2 hodin jedu bez něho. A to se těšil víc jak já. Když se otočím vidím Petrovo naštavný výraz,nad kterým se usměju a vypláznu na něj jazyk. Milovala jsem tyhle hry. Vyšla jsem z ložnice a slyšela jsem trochu hlasitější hudbu. Když jsem došla bosá do chodby viděla jsem jak David sedí na gauči a pouští si svoje vlastní písničky. Bylo vtipný ho poslouchat a pozorovat ho. Chvíli jsem ho pozorovala a nic neříkala,tedy do té doby dokud se neotočil a trochu znervózněl

"Uhm nevšiml jsem si tě" Nervózně se poškrabe ve vlasech a ztlumí hudbu. Celá situace mezi mnou a Davidem je pořád zvláštní,ale řekla bych že se zároveň i uklidnila.

"Chtěla jsem se jen zeptat jestli máš sbaleno" Nevypadalo to že by se nějak extra hrnul do balení. "Kurva" Šeptnul si pro sebe i když jsem to dostatečne slyšela. "Už jdu na to" Dodal a prošel těsně okolo mě,tak že se otřel o moje rameno. Je možný že to ani nepostřehnul a neni jako já,která si všeho až moc všímá.

Mávla jsem nad tím rukou a šla jsem do kuchyně se trochu najíst před dlouhou cestou. Je jasný že budeme stavět na benzínkách,ale z bagety se moc nenajím. Vlezu do ledničky a trochu si povzdychnu,protože zjistím že je skoro prázdná. Ještě předevčírem byla plná. Jo žití s dvěma klukama stojí někdy na nic. Zavřu ledničku a napíšu Sharlotě,aby udělala něco bokem k jídlu i pro mě. Jasně že máme sebou nějaký jídlo,ale je mi jasný že to kluci sežeru ještě do tý doby dokud nepřejedeme hranice

...

"Těšíš se?" Drkne do mě Sharlota,když dává můj kufr do auta. Jen přikývnu a opřu se o auto. Je trošku nefér že kluci mají převahu

"Já taky. My dvě budeme sedět v zadu. Před náma David s Psychem a řídit bude Forgen a Petr bude vedle něj. Jestli chceš sedět vedle Petra tak si to klidně můžeme prohodit"

"Ne to je v pohodě,takhle to necháme" Usmála jsem se a zavřela jsem kufr od auta. U kapoty stál Forgen,Psycho a Petr s Davidem a o něčem si povídali. Poupravila jsem si svoje dlouhé černé tričko a nastoupila jsem do auta. Musela jsem sklopit jednu sedačku,abych se dozadu vůbec dostala. "Šoupni prdel" Slyšela jsem Sharlotu a sedla jsem si k oknu na pravej straně. Po chvilce nastoupili i kluci.

"Taaak můžeme vyjet" Vypískla Sharlota vesele a ja se nahlas zasmála. "Těšíš se lásko?" Promluvil ke mě Petr a ja jen přikývla. Aspoň že sedí předemnou.

"Dejte pokoj dostanu cukrovku" Drkla do mě Sharlota a s Petrem jsme naráz protočili oči. David se celou dobu koukal do telefonu,a podle mě nás ani neposlouchal. Připásala jsem se a auto se v tu dobu rozjelo. Dala jsem si do uší jedno sluchátko,abych kdyžtak věděla jestli se něco děje. Stejně jsem si po chvilce dala i druhý a zavřela jsem oči