Správné rozhodnutí

16. Anterselva

20.1. 

Dám vám radu. Pokud nechcete ,aby na vás bylo naštvaných spousta lidí , zkuste jim vzít telefon. Jenže zase jim vysvětlovat , proč nejedete na pohár je možná někdy  těžší ,neboť nemůže říct pravdu . 

Ale shrneme  si to . 

Potom co jsme přijeli z hor jsem dostala přednášku od mamky jak to , že jsem jela na hory  když mi nebylo dobře . To jsem vysvětlila ,tak že mi bylo dobře a asi jsem to chytla až tam a vracet se z Alp se mi nechtělo. 

Měla jsem štěstí , že Michal už byl na cestě do Oberhofu . Vůbec jsem to neměla naplánovaný tak , abych přijela , když už tam Michal nebude . On by totiž poznal ,že lžu . Ale štěstí jsem neměla v tom , že hned jak přijeli všichni do Oberhofu , tak mě Makula s Michalem furt bombardovali zprávami nebo mi volali , ale já vážně neměla náladu na to ani jednomu vysvětlovat , přeci jen jim Jirka řekl , že jsem ,,nemocná" . 

Jenže hned jak se Tarjei dozvěděl , že nejsem v Oberhofu , tak mi začal psát zprávy co jsem mnou je . Jemu jsem odepsala jen jednou zprávou , že jsem nemocná . 

Největší ránu do toho přidal Johannes , když mě i on začal furt volat . Nakonec jsem to vyřešila tak , že jsem si vypla telefon .  

Ale zpět do reality. 

Zrovna teď se nacházím na hranicích Rakouska a Itálie . Domluvila jsem se s Jirkou , že se do Itálie dopravím sama . Sedm hodin za mnou a ještě jedna předeme mnou . Bože , že já si fakt nezabukovala letenky . Řízení sice jmenuji ,ale osm hodin je i na mě moc. 

Okolo půl deváté večer dojíždím na hotel ,kde jsme letos ubytovaný . Na recepci jsem si vzala klíče od pokoje. Věci jsem v pokoji položila a spadla do postele. S Jirkou jsme se domluvili ,že radši budu mít pokoj sama. Po celým dni v autě jsem si dala sprchu . Zalezla jsem do postele a po chvilce usnula. 

21.1.

Ráno jsem si docela prospala. Teda na mně jsem si docela prospala. Vzbudila jsem v devět ráno. Vylezla jsem z postele a v koupelně jsem udělala hygienu. Převlékla jsem se . Vzala jsem si mobil a šla dolů na snídani. 

Na pokoji jsem vzala notebook a podívala jsem se na práci co mi poslala Tina. Zařizování svatby a teď i těhotenství ji moc nepomáhá v práci , proto jsem se jí nabídla , že ji s tím pomůžu . Přeci jen jsem to tři roky studovala .

Ona si snad dělá srandu takový bordel v tom má. Vzala jsem telefon a zavolala ji.

,, Takový bordel v papírech neměl ani Tomáš z gymplu. " řekla jsem místo pozdravu. Náš spolužák měl takový bordel v sešitech , že ani sám se v tom nevyznal. A kvůli tomu neuměl nic a vždycky opisoval. A hádejte kdo s ním od druháku musel sedět.

,, Promiň. Jsem moc ráda , že mi pomůžeš . Je toho na mně moc . Ještě, když přesouváme svatbu na duben. " řekla.

,, To je jedno nějak to udělám . Stejně se u toho aspoň odreaguju. " řekla jsem. 

,,Ty jsi asi jediná ,kdo se u čísel odreaguje" řekla.

,, Hele zkus si běhat s pistolí na zádech a potom střílet. To ti taky budou čísla připadat jako odreagování. " řekla jsem.

,, Už budu končit slíbila jsem Avě , že zajdeme něco koupit Origonovi k narozeninám. " řekla.

,, Dobře . Pozdravuj "řekla jsem.

,,Ahoj" řekla.

,, Ahoj" řekla jsem a zavěsila.

Zbytek dne jsem pracovala . Na obědem jsem se vykašlala. Okolo půl pátý se v pokoji rozevřely dveře.

,, Klepat tě naučili ?"zeptala jsem se.

,, A tebe , že lhát se nemá " řekl .

,, Já nelhala. "řekla jsem.

,, Ty jsi neřekla Vildovi ať si vymyslí nějakou nemoc " řekl.

,, Jak tě to napadlo ?" zeptala jsem se.

,, Vilda neumí lhát. Nebo stačí ho chvíli otravovat " řekl.

,, Řekneš to Jirkovi a Egilovi?" zeptala jsem se.

,, Ne . Ale řekni mi pravdu, proč si nechtěla jet?" zeptal se.

,, To je složitý ,ale hned jak to půjde tak ti to řeknu" řekla jsem.

,, Jsem tady pro tebe " řekl.

,, Já vím děkuji " řekla jsem.

Michal odešel ,ale dlouho jsem sama nebyla. Ozvalo se zaklepání.

,, Dále " řekla jsem.

,, Ahoj . Můžu ? " zeptal se.

,, Tarjeii co tady děláš ?" zeptala jsem se.

,, Chtěl jsem tě vidět " řekl a sedl se ke mně na postel.

,, Chyběla si mi " řekl a políbil mě.

,, Ty mně taky . Jak si vůbec našel můj pokoj" řekla jsem.

,, Napsal jsem Markétě , že tě chci překvapit , jestli by mi nenapsala číslo tvýho pokoje. " řekl.

,, Co děláš ?" zeptal se.

,, Pomáhám Tině ,má toho teď hodně " řekla jsem.

Práce jsem už moc neudělala. Celou dobu jsme si povídali. Přeci jen jsme se dlouho neviděli. Tarjei odešel okolo desáté večer.

Asi deset minut potom co Tarjei odešel a já byla přichystána jít spát se ozvalo zaklepání. Šla jsem tedy otevřít.

,, Něco jsi si zapomněl " řekla jsem .

Byla jsem však dost překvapená když jsem tam neviděla Tarjeie.

,, Johannesi co tady děláš ?" zeptala jsem se.

,, Můžu dál ?" zeptal se.

,, Pojď " řekla jsem a otevřela více dveře ,aby mohl jít dovnitř .

,,Jak víš na jakém jsem pokoji ?" zeptala jsem se.

,, Slyšel jsem Tarjeie jak říká , že jsi na tomto pokoji. " řekl.

,, Proč jsi mi nezvedla telefon ?" zeptal se.

,, Jednou jsem ti zavolala " řekla jsem.

,, Asi na deset sekund. To jsi mi aspoň nemohla jednou vzít ten telefon . Volal jsem ti asi tisíckrát " řekl.

,, Neměla jsem na tebe náladu " řekla jsem.

,, Měla by jsi si uvědomit co chceš " řekl a přistoupil ke mně blíž .

,, Nech toho " řekla jsem. 

,, Já byl ten co tě políbil" řekl a přejel mi rukou po tváři.

,, Byl to omyl , už se to nestane " řekla jsem a podívala jsem se do jeho pomněnkových očí , v kterých jsem se ztrácela. 

Začal se přibližovat. V hlavě mi začala blikat kontrolka ,ať to nedělám , ale když se rty otřel o moje , moje hlava vypla. 

Doufám , že se vám kapitola líbila. 

Snad jste přežili první víkend bez biatlonu . 

Děkuji vám za vaši podporu.

Terka