Správné rozhodnutí

20.Můžeme si promluvit?

27.1.2019

Budík. To zlo by měl někdo zakázat. Počkat tohle není zvuk mého budíku a vlastně jsem si stoprocentně jistá, že jsem si budík na dnešek nenařizovala , už jen z toho důvodu ,že dneska musím balit a to se mi nechce. Rozhodně jsem teď nehodlala vstát.

,,Vennligst slå den av" zamumlal hlas vedle mně.

,, Nerozuměla jsem ti ani slovo, ale řekla bych ,že to bude k tomu budíku. Ale počkat ten je vlastně tvůj . Takže ho vypni" řekla jsem trochu nepříjemně. Co můžu být horšího , než to že vás vzbudí cizí budík i když vy můžete spát.

Jenže Johannes se k tomu moc neměl ,jen se otočil a vypadalo to , že bude chtít spát dál.

,,Jestli jsi do teď měl jen něco s ochranným sklem ,tak ti zaručuju jestli to nevypneš ,tak budeš mít po telefonu úplně " řekla jsem a praštila ho polštářem , jenže ani to s ním nehnulo jen trochu zamručel. Můžete mi vysvětlit ,jak tento člověk může být nejrychlejší na trati , vždyť nejradši furt spí a ani ten budík mu nevadí. Po chvilce budík přestal.

,,Za pět minut se zase ozve " řekl Johannes s hlavou položenou do polštáře.

,, Úžasný" řekla jsem si spíš sama pro sebe. To už nemá smysl spát jestli ani jeden nejsme schopný dojít k mikině na zemi ,kde se nachází jeho telefon.

Podívala jsem se po pokoji a viděla všude poházené naše včerejší oblečení. Řekněme , že jsme včera měli na práci něco jiného než srovnat oblečení. Ale jen něco mě zaráží. Proč necítím stejný pocit ,jako tu první noc. Teď je to jiné, jako kdyby mi srdce říkalo , že tohle chce.

Měla jsem na sobě jen Johannesovo triko , které jsem v noci hodila přes sebe. Posbírala jsem moje oblečení a dala ho do pytle na prádlo. Vzala jsem si čisté a šla do koupelny. Sotva jsem si do čistila zuby už se znovu rozvonil budík. Nejdřív jsem slyšela nějaké nadávky v norštině a potom se ozvalo pětkrát zavolání mého jména.

,,No tak Anet já vím , že mně slyšíš. Prosím vypni ten budík. Nemůžeš po mě chtít ,abych stával potom co jsme dělali v noci. Už nejsem nejmladší a navíc musím dneska jet ještě závod" zavolal na m

,,Je ti pětadvacet, Bjørndalen jezdil ještě ve čtyřiačtyřiceti "řekla jsem a dál pokračovala v moji ranní rutině.

,,Byl blázen. Ale určitě nikdy v noci před závodem nepředvedl v posteli to co já" řekl.

,, To nemůžu posoudit " řekla jsem a už oblečená do svého oblečení jsem se opřela o futra koupelny.

,,A teď by jsi mi ten mobil podala ?" zeptal se opatrně. Vzala jsem jeho mikinu ze země a hodila ji po něm .

,, Hele budík už asi řešit nemusíme. Vybil se. " řekl.

,,Hodláš vylézt už s té postele. " řekla jsem a stoupla si k posteli.

,, Mám lepší nápad" řekl ,za mikinu si mě stáhnul zpátky do postele a začal mě líbat.

,,Musím si zabalit a ty máš dneska závod. A navíc už by jsi měl jít. " řekla jsem.

,,Co kdyby ..." nestihl to do říct ,protože jsem ho přerušila.

,,Za prvé ne, nebudu s tebou spát. Za druhé měl by jsi jít, Tarjei včera na nás málem přišel a ty jsi zase byl v noci pryč " řekla jsem. Jenže on jakoby mě vůbec neslyšel, pomalu rozepínat moji mikinu a začal mně na krku líbat.

,, Radši místo líbání by jsi mi měl pomoc vymyslet ,jak se mám rozejít s Tarjeiem " řekla jsem a strčila do něj a tím padl zpátky do postele.